Dobrá, mám za sebou 10 000 hodin tréninku… Co teď? Proč právě volejbalisté tolik trénují? Protože to zkrátka potřebují. Ne že by to byla žhavá novinka právě pro trenéry volejbalu, ale bylo to vědecky dokázáno. Jenže jak se říká, všeho moc škodí.
Když jsem v 90. letech minulého století začínal v Belgii s trénováním, bylo na trenéra od určité úrovně (přibližně asi úroveň naší 2. ligy), který nepracoval se statistikou a videem, pohlíženo tak trochu skrze prsty. Již v této době, zhruba před 20 lety šlo o důležitý předpoklad, když si trenér sháněl práci…
Dlužím slíbené reakce na původní článek Míly Ejema. Pro uzavření tohoto tématu přinaším na konci článku Mílovo shrnutí a dovětek. Ivan Pelikán
Předmětem dnešního MD je pohled a zhodnocení sledování některých utkání MS v Polsku. Do Polska jsme odcestovali ve dnech 31. 8. – 1. 9. 2014 v již klasické čtyřčlenné pracovní skupině trenérů (Šamšula, Petrů, V. Zach a Pelikán). Dříve než přejdu k samotnému hodnocení je potřeba naznačit, co vlastně sledujeme. Tématem je přihrávka (projekt přihrávky TMK začal v lednu 2014). Existuje několik statistických programů (Data volley atd.), ale TMK si připravila vlastní formu záznamového dotazníku, který je uzpůsoben našim požadavkům sledování.
Metodický dopis č. 24 od Míly Ejema vzbudil vlnu ohlasů! Jako první reakci předkládám v samostatném dopise článek Petra Judy. Následovat bude ještě třetí dopis zaměřený na stejnou tématiku. Jízdní kolo je prostě fenomén a za všechny reakce vám děkujeme. Ivan Pelikán
Pomáháme, jak začít s volejbalem sedících. Tento článek představuje základy volejbalu sedících všem volejbalovým trenérům, učitelům TV, vedoucím sportovních oddílů, trenérům handicapovaných sportovců nebo pracovníkům fyzioterapeutických/rehabilitačních zařízení. Ať už se jedná o zábavu, týmový rozvoj nebo samostatné vzdělání … Tento článek vám řekne, jak začít.
Volejbalový míč je pružná sportovní pomůcka, jejíž těžiště je posunuto směrem k ventilu. Když její trajektorie během servisu dosáhne zhruba 2/3 celkové dráhy, rychlost klesne až do dosažení jedné zvláštní podmínky: kmitání, které mezitím vzniklo uvnitř míče, to má převahu nad původní trajektorií a ta se mění nepředvídatelným způsobem, s odchylkou cca 1-2 metrů, a to jak do stran, tak do výšky. Pro správné provedení tohoto plachtícího servisu je nezbytné zcela eliminovat rotaci míče, která by snížila vnitřní kmitání na minimum, a ovlivnila tedy i konečný efekt.
Ještě jednou se vracím k MD 22. Přišlo mi několik žádostí o překlad přílohy. Ten přikládám do textu, který je umístěný níže. Pro přečtení českého překladu stačí „najet“ kurzorem na „bublinu“ a překlad se zobrazí.
Asi čtyři roky mi trvá přenést myšlenku o pohybovém základu techniky. Jak již to bývá, některé myšlenky jsou z různých důvodů nepochopeny (určitě i mojí vinou, pokud se o vině dá hovořit). Chce to prostě čas… Jedním z důvodů je i tradiční pohled na rozvoj techniky, který byl dlouhodobě praktikován a je praktikován i nadále. Osobně jsem se účastnil několika debat a v dobrém smyslu „střetů“, kdy jedna strana tvrdila, že rozvoj techniky začíná v určitém vývojovém stupni hráče, a to co by mělo předcházet, se nebralo jako podstatné nebo přinejmenším jako samozřejmost a nebylo řešeno.
V práci trenéra spoléhá český trenér hodně na úsudek a pocit, ale abychom si rozuměli, i to je důležitá „výbava“! Vyspělý volejbalový svět se ovšem již před nějakým časem vydal cestou exaktních poznatků ve spojení s vědou. Vím, že to může znít jako fráze, ale pokusím se na konkrétní věci uvést příklad z praxe.