Současný vrcholový volejbal vyžaduje od hráčů podávání maximálních výkonů. To klade značné nároky na pohybový aparát, který v některých případech toto zatížení není schopen snést a dochází tak ke vzniku zranění. Dle Garrida Chamorra et al. (2009) se řadí volejbal na desáté místo v pořadí sportů s největší četností zranění.
Stále se více nemohu ubránit dojmu (dojem podložený fakty), že v žákovských kategoriích není vše řešeno optimálně. Právě čas žákovského věku je jedním z nejdůležitějších období technického rozvoje hráče! V následujících několika dílech metodických dopisů bych se chtěl zaměřit na kategorii mladších žáků a žákyň. Udělejme si malé resumé.
Jak bylo naznačeno v předešlém metodickém dopise, tak TMK ČVS představí závěry a doporučení z dlouhodobého sledování přihrávky (Projekt přihrávka 2014). V MD 35 jsou ke stažení všechny pracovní materiály. Dříve, než nabídnu myšlenky a doporučení TMK, vrátil bych se několika slovy k semináři v Brně.
V pondělí 8. 12. proběhl v Brně v hotelu A – Sport seminář s odborným tématem PŘIHRÁVKA. TMK ČVS představila závěry téměř ročního sledování této individuální herní činnosti. Akce se zúčastnilo na šedesát trenérů všech kategorií a úrovní! Prezentaci výsledků a diskuzi vedli členové TMK – Ivan Pelikán, Vojtěch Zach, Jaroslav Šamšula, Jiří Petrů a Slávek Matěj.
CÍLEM JE HRÁČ.
Situace je následující: mezi soupeřovými hráči jsme rozpoznali jednoho s nejhorším výkonem na příjmu a rozhodli jsme se podávat na něj s tím, že se jej snažíme dostat při příjmu našeho podání pod tlak a získat tak přímý bod. Můžeme tedy po svých hráčích požadovat přesné podání do zóny, kterou zaujímá na příjmu tento hráč.
Smečovací stroj z dílny Jakuba Kolouška. Jedná se o zajímavou iniciativu hráče a trenéra volejbalu. Více o stroji zde karovolley.webnode.cz
Držíme palce.
Již delší dobu cítíme, že naše hnutí potřebuje vytvořit platformu, kde by se vzdělávali a doškolovali učitelé, výchovní pracovníci, rodiče a v neposlední řadě trenéři těch nejmenších hráčů, kteří začínají s volejbalem. Osobně vím, že v různých regionech probíhají školení trenérů minivolejbalu aktivitou ať již klubů (Prostějov, Přerov, Frýdek – Místek, Ostrava. Hradec – Králové, České Budějovice atd.) nebo neutuchající energií některých osob (Matěj, Herclík, Vojta Zach, Pelikán, Lejsek, Chrobák, Záhoř atd.).
V metodickém dopise č. 29/ 2014 jsem poukázal na velmi dobrého pomocníka trenéra, kterým je program COACH´S EYE. Jirka Petrů se ujal iniciativy a vytvořil velmi pěkný manuál, jak program používat.
ME juniorů v Brně pro mne bylo skvělou možností, jak porovnat vrcholový volejbal mužů (MS v Polsku) a juniorů (ME v Brně). Obě dvě akce byly perfektně organizačně zvládnuté a volejbal, no to byla radost se dívat. Jako metodická komise jsme opět sledovali přihrávku, a tak se budu hlavně zaobírat přihrávkou.
Finále mistrovství světa ve volejbalu 2014, které se uskutečnilo v Polsku, svedlo proti sobě podle mne dva logické protivníky – Polsko a Brazílii. Brazílie si dlouhodobě drží punc světové kvality a pod taktovkou trenéra Rezendeho hrají vždy progresivní a dynamický volejbal, i když je nutno říci, že se na ně v poslední době dotahují další ambiciózní celky. No a Polsko? Zaslouženě došlo do finále především za to vše, co se v Polsku pro volejbal v posledních letech udělalo a tato hra byla povýšena téměř na druhé náboženství… Ideální scénář.