Stále se více nemohu ubránit dojmu (dojem podložený fakty), že v žákovských kategoriích není vše řešeno optimálně. Právě čas žákovského věku je jedním z nejdůležitějších období technického rozvoje hráče! V následujících několika dílech metodických dopisů bych se chtěl zaměřit na kategorii mladších žáků a žákyň. Udělejme si malé resumé.

 

 

Doba nás nutí pracovat s dětmi již na prvním stupni základních škol (6 – 12 let). Toto období by mělo být vyplněno především snahou o položení správných pohybových základů, pohybových schopností a rozvoje míčové gramotnosti (hodně zjednodušeně). A hrou minivolejbalu! Na samém „vrcholu“ minivolejbalu je hra 3 – 3. Jinými slovy řečeno, hrou tří hráčů proti třem. Tuto hru je vhodné praktikovat (podobně jako hru 4 – 4) i v období, kdy se hráči minivolejbalu dostávají do věkové kategorie mladších žáků (žákyň). V roce 2015 je kategorie mladších žáků - kyň určena ročníkem 2001 a mladšími. Důvodů, proč by měl hráč ve věku 12 - 13 let nadále pokračovat v tréninku ve hře 3 - 3 je několik, ale za všechny jeden zásadní – maximální kontakt hráče s míčem, který hra na redukovaném herním prostoru zaručuje! Z výše popsaného je zřejmé, že v určitém období dochází k transformaci nebo -  li začlenění mladého hráče minivolejbalu do volejbalu 6 – 6 (hry v „šestkách“). Osobní názor je ten, že by se přechod k 6 – 6 neměl uspěchat, protože tato hra „nabízí“ ve většině případů ještě nedostatečně technicky vybaveným hráčům množství herně sterilních situací, kdy nejsou dostatečně v kontaktu s míčem! 

Právě přechod z minivolejbalu k volejbalu v šestkách bude předmětem několika metodických dopisů. Zaměřím se především na TECHNICKO – TAKTICKOU STRÁNKU HRY. Sleduji tím, že si ujasníme, jak na straně jedné začlenit mladé hráče do volejbalu 6 – 6 a na straně druhé nabídnout adaptované herní systémy, které mají pomoci hráče rozvíjet po stránce technické!

Více v příloze .....