ME juniorů v Brně pro mne bylo skvělou možností, jak porovnat vrcholový volejbal mužů (MS v Polsku) a juniorů (ME v Brně). Obě dvě akce byly perfektně organizačně zvládnuté a volejbal, no to byla radost se dívat. Jako metodická komise jsme opět sledovali přihrávku, a tak se budu hlavně zaobírat přihrávkou. 

 

 

 

Všechny týmy měly slušně zvládnutou techniku bagru a velmi slušně uměly manipulovat s bagrovou plochou. Ovšem v porovnání s MS to bylo naopak velmi slabé. Na MS byla k vidění precizní bezchybná základní technika odbití spodem, která převládala při přihrávce. Na ME juniorů se mi pak zdála často bagrová technika nedokonalá a neprecizní. Ale přece jenom v něčem bylo ME juniorů zajímavější než MS, a to ve finále ME mezi týmy Ruska a Polska. Tým Ruska (velmi dobře fyzicky vybavený) použil na tým Polska nestandardní taktiku přihrávky, a to takovou, že výchozí postavení na každé plachtící podání bylo na 3,5 až 4 metrech. Tři přihrávající hráči ruského týmu byli připraveni v tomto postavení výhradně na příjem prsty. Já jakožto zastánce upřednostňování bagrové techniky při příjmu jsem musel uznat, že to fungovalo dokonale, Poláci nebyli schopni touto prstovou clonou proniknout, a tak ruský tým přidal ke své fyzické nadřazenosti i skvělý příjem, čímž byl osud zápasu zpečetěn. 

Ze svých názorů jsem tímto neustoupil, jen jsem musel konstatovat, že takové to využití prstové přihrávačské techniky bylo velmi efektivní a správné, i když to samozřejmě mělo pro tým Ruska jisté nevýhody. Hlavní nevýhodou je nezapojení doskoku ze zóny 6 (pipu), což v tomto utkání nevadilo, ale v jiných by možná bylo problematické. Na vrcholné mužské úrovni jsem tento přístup nezaznamenal, ale je možné, že to opravdu byla taktika výhradně na tým Polska a výhradně na tento zápas. 

Zásadním poznatkem z ME juniorů a MS mužů je, že použití bagrové techniky pro příjem převládá ve vrcholovém volejbalu, což je pravda, která vyjde i z čísel z našeho statistického pozorování, které budeme jako metodická komise prezentovat v nejbližší možné době. Ovšem pro mne jako pro trenéra byla překvapivá hlavně aktivita a pohyb přihrávajících hráčů. Hráči na MS obecně začínali trošku blíže, než junioři, ale také prováděli před příjmem velký pohyb. Což znamená, že se nejčastěji pohybovali s míčem vzad (šli s míčem). Na ME juniorů byl tento pohyb výrazně menší než u jejich mužských protějšků. 

Resumé z ME juniorů je, že velmi důležitý, ne-li zásadní, je předozadní pohyb při příjmu podání. Samozřejmostí je přihrávání mimo osu těla a také při vhodné situaci používání prstů. 

Vojtěch Zach 

TMK ČVS

Souhrn sledování všech utkání:

Je zřejmé, že junioři přihrávají více prsty, než například mužská kategorie na MS v Polsku. Statistiku do značné míry ovlivnilo pojetí ruského týmu ve finále, kdy se jim podařilo eliminovat polskou „plachtu“ blízkým postavením a přihrávkou prsty, na což Poláci nedokázali dva sety zareagovat.