Blokování podněcuje k psychohrátkám. Žádná jiná akce ve volejbale psychicky nebolí tak jako selhání vlastního útoku na kvalitním bloku protivníka. Vítěz duelu na síti si vychutnává triumf plnými doušky a nelibými gesty dává ostatním najevo svou nadřazenost. Ponížený útočník zůstává ve své depresi zcela sám, bez šance zvítězit alespoň ve verbální bitce. Vítězný pocit ideálního bloku si vychutnají samotní blokaři specialisté pouze zřídka. Často se musí spokojit pouze s málem.

Potkal jsem po delším času svého bývalého spoluhráče Milana Hadravu. Býval to dobrý smečař a o volejbalu hodně přemýšlel. Na hráče se až nečekaně zajímal o širší souvislosti volejbalového výkonu. Byl samouk (maturitu si dodělával až v pozdní dospělosti) ale četl a díval se … Často mě inspiroval … a tak tedy tento laický vzdělanec mě potkal na Stahově, pochválil mi ze zdvořilosti novou knihu, pak jsme si řekli pár obligátních vět a když jsme se loučili, dodává ještě (nevím, jak jsme se k tomu dostali): „ … víš, co je velmi důležité u blokování?“, „co?“, zeptal jsem se. „Aby byl pevnej trup“. Pokynul jsem mu na pozdrav a v uších mi znělo „svatá pravda“. Ne, že bych to nevěděl, ale pochybuji, zda jsem to někdy jasně napsal do nějaké pasáže o blokování. Přitom je to důležitá informace. A hned mi běžely hlavou další souvislosti: důležitost rozvoje posturálního svalstva, pravidelné posilování břišních a zádových svalů, nutnost provádět dřepy a podřepy s volnou činkou a nikoliv ve stojanech či na posilovacích strojích atd.

Z diskuse pod posledním úterním článkem je patrné, že si někteří z vás oddechli, když jsme opustili téma mentální převahy. Pokud se chceme o volejbalu dále bavit vážně a seriózně, bohužel (pro některé) se k tomuto tématu musíme znovu vrátit. Důležité bude svázat toto téma s reálnou praxí, aby diskuse nezabředly do planého teoretizování. Diskuse o psychologických souvislostech volejbalu však jasně ukázala, jak neorané je pole psychologie sportovní hry. Diskusních příspěvků bylo mnoho, čtenost byla nebývale vysoká. V jednotlivých vašich příspěvcích jsme byli svědky toho, že má každý z diskutujících poněkud jinou představu o tom, co má být jejím předmětem. Vrátil jsem se tedy v posledním článku k poněkud „hmatatelnějšímu“ tématu: problematice libera. Dnes zůstanu v této rovině a zareaguji na diskusní příspěvky Tomáše Lejska a „Vendy (ho?)“.

Jako začínající trenér v Bratislavě a záhy v rakouském Ennsu jsem byl zamilován do blokařské činnosti a snažil jsem se všemožně dokázat, že blok je nejdůležitější činnost ve volejbalu. Zajímal jsem se o statistiku, sbíral data ze všech světových soutěžích a jako trenérský asistent (v Bratislavě) jsem se soustředil zejména na obranu. S dogmatickou náruživostí jsem hledal důkazy, že družstvo, které lépe blokuje, vyhrává. Byl jsem dokonale informován o průměrných počtech bloků na set nejlepších světových družstev i nejlepších blokařů, kterými byli v té době třeba Lucchetta, Gardini, Petrovič, Olikver, Van de Goor, Mester a další, mezi našimi hráči kralovali Bláha, Vojík a Pochop. Zaměřil jsem svou trenérskou energii na nácvik a trénink bloku. Mýlil jsem se ... (foto: www.pankiv.cz)

Navazuji na předcházející články o blokování. Našel jsem doma překlad Václava Císaře článku (buď z časopisu VOLLEYtech, nebo The Coach, já podobný článek našel na ruském webu pod ikonou „těchniki“), který vyšel někdy kolem roku 1997. Sebastiaan (Bas) Van de Goor (narozen 4.9.1971) byl výraznou blokařskou osobností národního družstva Nizozemí, s nímž v roce 1996 vybojoval zlatou olympijskou medaili a v roce 1997 titul mistra Evropy. Svou klubovou kariéru spojil převážně s družstvem CASA Modena Union. V roce 1997 vyhrál s tímto družstvem ve Vídni Ligu mistrů. Dále působil v Itálii v Trevisu a v Nizozemí v Apeldornu. Svého času vycházely v ryze odborných volejbalových časopisech články, v nichž nejlepší hráči z nejlepších týmů na světě demonstrovali svou techniku.

Další velice důležitou herní činností je blokování. Metodické postupy jsou jasné a jasná je i důležitost v dnešním volejbale. Volejbal se přes veškeré změny rozhoduje na síti útokem a blokování je jedna z mála možností, jak útoku efektivně zabránit. V průběhu tréninkového procesu se žáky nemám většinou problém jak blokování naučit. Blokování je činnost, kterou si můžete připravovat hluboko v žákovském věku formou průpravných cvičení. Naučit pohyb po síti, srážení míče, práce rukou nad sítí. Existuje spousta dobrých průpravných cvičení. Není ani problém v pozdějším věku s taktikou blokování.

Po prvej časti blokárskych cvičení sa dnes budeme venovať ďalším cvičeniam podobného typu. Dnes sa budeme viac zaoberať komplexnými úkrokovými cvičeniami. Tieto sú charakteristické tým, že sú vykonávané ako súbor viacerých pohybových tvarov za sebou. Výhodou je, že zároveň popri rozvoji silových, rýchlostných ale aj vytrvalostných schopností sa budujú aj koordinačné schopnosti. Cvičenia sa totiž vykonávajú blízko steny, ktorá má imitovať volejbalovú sieť, alebo cvičenie vykonávajú dvaja, traja, alebo aj viacerí cvičenci NARAZ. A to v tesnej blízkosti ramenami, aby boli imitované podmienky, ktoré sú vhodné na volejbalový blok. 

Náročnosť kondičnej prípravy v období prípravy na vrcholiacu sezónu nás núti konkrétnejšie sa pripravovať na jednotlivé špecializované úlohy, ktoré určujú herný výkon každého individuálneho hráča. Dynamická práca dolných končatín, väčšinou spojená aj s prácou horných končatín je východiskom v celom volejbale. Ale u brániacich hráčov na sieti sú niektoré východiská špecifickejšie. Sú nútení sa často odrážať bez rozbehu, alebo iba po pár krokoch, ktoré ale aj tak nevedú k navodeniu vyššej rýchlosti pohybu ťažiska tela. Často tu zohráva úlohu nielen sila dolných končatín a pletenca horných končatín, ale aj „tuhosť“ celého tela. To znamená silu trupu, ktorý spája dolné a horné končatiny. A na čo sa nesmie zabudnúť – a to celú prípravu – to je koordinácia celého tela. Hlavne spojenie časovania odrazu podľa a s následnou činnosťou horných končatín. 

FUNKCE A ÚLOHA 

Činnost blokujících hráčů má v zásadě dvě základní funkce, k jejichž naplnění je cílen nácvik a trénink: bodovat blokem (přímý bod) a vyhrát „souboj o úhly“ pro obranu v poli (získat kontrolu nad míčem). Zde máme na mysli seskupit blok tak, aby útočník byl donucen chybovat úderem do bloku či do autu nebo útočit do „výhodných“ míst, kde je dobře zorganizována vlastní obrana v poli a kde je z hlediska vzdálenosti a úhlu větší šance útočný úder soupeře zpracovat. Tím se sice nezískává přímý bod, ale kontrola nad míčem a šance bod dosáhnout. Jinými slovy: blok je první obranná linie, která má dvě funkce: zachytit míč a zakrýt určitou část pole. Bez účinného vykrytí části pole by bylo vybírání v poli pouze náhodnou činností. Blokování je z hlediska nácviku pravděpodobně nejnáročnější herní činností družstva. Provedení bloku je sice relativně jednoduché, ale jeho nácvik je komplikován mnoha okolnostmi.

Poloha paží ve výchozím postavení

Hráči nemají mít ruce příliš vysoko zvednuté. Někteří hráči je zvedají příliš vysoko, mají je prakticky propnuté, což je nepohodlné postavení vzhledem k mírně pokrčeným nohám. Na začátku pohybu pak hráč spouští ruce dolů, čímž ztrácí čas. Správná poloha paží umožňuje hráčům šetřit drahocenné sekundy.