Další velice důležitou herní činností je blokování. Metodické postupy jsou jasné a jasná je i důležitost v dnešním volejbale. Volejbal se přes veškeré změny rozhoduje na síti útokem a blokování je jedna z mála možností, jak útoku efektivně zabránit. V průběhu tréninkového procesu se žáky nemám většinou problém jak blokování naučit. Blokování je činnost, kterou si můžete připravovat hluboko v žákovském věku formou průpravných cvičení. Naučit pohyb po síti, srážení míče, práce rukou nad sítí. Existuje spousta dobrých průpravných cvičení. Není ani problém v pozdějším věku s taktikou blokování.

Teď nemluvím o blokování ze středu, mluvím o tom, že hráči se vcelku jednoduše naučí koho mají blokovat, jaký směr mají blokovat. Tak jak to líčím, vše vypadá jako idylka. Opak je pravdou. Cvičení opravdu existuje mnoho a hráči se zpočátku rychle učí. Ovšem úskalí  blokování je v preciznosti provádění a to jak přesunů, tak práce rukou a také časoprostorovém odhadu. Není asi náhodou, že první stesky o zaostávání české volejbalové školy, byly o úrovni našeho blokování. A není asi náhodou, že když se dostali do volejbalového podvědomí Italové, kteří ve všech hrách ctí preciznost a pečlivé provádění taktiky a také techniky, začali výborně blokovat.

Při výuce blokování není většinou problém s blokováním středových hráčů. Ti mají většinou značné fyzické předpoklady, velký přesah a nároky na techniku blokování, tedy práci rukou nad sítí, nejsou tak vysoké. Jejich úskalím je schopnost taktického vhledu a rychlého přesunu do místa blokování. Z vlastní zkušenosti vím, že tento taktický vjem lze trénovat. Rozhodující jsou však zkušenosti. Rozhodování ve hře lze těžko nasimulovat na tréninku. Má vlastní blokařská zkušenost byla, že až tak kolem 23 až 24 roku svého věku, jsem se cítil na postu blokaře, že trochu vím kam a kdy a jak. Pohyb světových blokařů k místu  blokování je leckdy různý a někdy i mimo všechny metodické příručky, ale co je všem vlastní, je pohyb rukou neustále u pásky a minimální vzdálenost rukou od roviny sítě. Prostě ruce musí neustále zamezovat zasunutí míče pod blok a ruce musí neustále snižovat úhel pod kterým se míč může dostat do hřiště i  kdyby  ruce byly jen 10cm nad páskou. U středových hráčů je také důležitá kontinuita hry, což právě dělá mladým blokařů velké problémy. Blokař musí hrát i v situaci, kdy blok nestíhá a mít ve své hlavě pokračování hry a své místo v ní. To už trochu odbočuji, protože to už není o blokování jako takovém.
Větším problémem se mi jeví blokování na kůlech. Tam si myslím, že je největší problém jednak v časoprostorovém odhadu útoku soupeře, ale také technice blokování.

To jest nasazení bloku, přesah a následná práce rukou a dlaní. Největší chybou je jednak při pohybu ze středu přelétávání místa blokování, uklánění paží v rovině sítě, vzdálenost rukou od sítě. V situaci, kdy krajní blokař stojí, je chyba ve volbě místa, menší výskok. Můj názor na blokování na kraji sítě je v souladu s tím, že blokovat se má z postavení ze středu. V tomto případě se to týká obou kůlů. Znamená to, že i hráč na vlastní handě neblokuje úplně u anténky, ale z jednoho či dvou  kroků podle toho, jestli má za úkol pokrýt soupeřovu „4“ či pomoc při míči, který nahrávač dostane hodně síti. Výhody blokování ze středu jsou jasné. Větší přesah a při správném provedení lepší spolupráce se středovým hráčem (synchronní pohyb středového hráče s krajním hráčem).
Výstup do trénování je jasný. Dle mého názoru je nutné učit blokovat, jak po pohybu, tak i standardně z místa. S tím, že blokování po pohybu mi v dnešním volejbale připadá smysluplnější. Druhým výstupem je důležitost pečlivosti v trénování blokování ve věku 15 let. Pokud se tady nezachytí i jen malé odchylky v provádění blokování, je další práce klasickou zakázkou pro Sisyfa. Teď nemyslím jen samotné blokování, ale postavení těžiště při blokování, pohyb v blokování, poloha hlavy apod.

Co se mi zdá jako velmi důležité je, že musíme hráči dát pocit míče při blokování. Simulovat co nejvíce práci bloku nad sítí, ať už formou, že hráči stojí na lavičkách, nebo podsouvání rukou pod anténky( snaha donutit hráče co nejvíce zamezit kapse v bloku). Těch forem je celá řada. Prostě fígl je v tom, buď hráče motivovat a masivně kombinovat blokařská cvičení ve hře a klasický dril, kdy je blok vytržen a provádí se jen izolovaná práce rukou. Nebo hledat co nejvíce cvičení, která nutí dobře blokovat a ještě činí hráčům radost. Co se mi ovšem vůbec nedaří, přesněji řečeno, co mám velký problém nějak racionálně v tréninku naučit hráče časoprostor. Prostě umění hráče přesně časovat a odhadovat úder soupeře. Několik obecných pomůcek existuje, ale u některých hráčů se mi to prostě nepodařilo.

V Nymburce 22.4.2008         Jiří Zach