Jako začínající trenér v Bratislavě a záhy v rakouském Ennsu jsem byl zamilován do blokařské činnosti a snažil jsem se všemožně dokázat, že blok je nejdůležitější činnost ve volejbalu. Zajímal jsem se o statistiku, sbíral data ze všech světových soutěžích a jako trenérský asistent (v Bratislavě) jsem se soustředil zejména na obranu. S dogmatickou náruživostí jsem hledal důkazy, že družstvo, které lépe blokuje, vyhrává. Byl jsem dokonale informován o průměrných počtech bloků na set nejlepších světových družstev i nejlepších blokařů, kterými byli v té době třeba Lucchetta, Gardini, Petrovič, Olikver, Van de Goor, Mester a další, mezi našimi hráči kralovali Bláha, Vojík a Pochop. Zaměřil jsem svou trenérskou energii na nácvik a trénink bloku. Mýlil jsem se ... (foto: www.pankiv.cz)

 

Úspěšná blokařská činnost vždy signalizuje mentální sílu, důraz a vnitřní tvrdost, ale současný volejbal se rozhoduje v útoku. Tak jako se zdá, že v životě vítězí výkon, síla a moc nad šlechetností a ctí, prohrává jakkoliv chytře a prozíravě připravená činnost blokujících hráčů s hrubou sílou  a rychlostí v útoku. Martin Lébl říká, že zablokování jednoblokem v italské lize je téměř výjimkou. Dokonalá přihrávka, blesková útočná kombinace, bezchybné zakončení a 20 vteřin se nehraje ... Takový je současný volejbal. Samozřejmě, nic neplatí absolutně a útok většiny světových družstev je ve své úrovni velmi vyrovnaný, takže lze očekávat třeba na OH v Pekingu, že jazýčkem na vahách v boji o nejvyšší příčky může být právě obranná činnost, ať už blok nebo hra v poli. Přesto trvám na tom, že vstupenkou do TOP volejbalu je právě vysoká kvalita a stabilita útočné činnosti. Navzdory tomuto tvrzení jsme se minulý týden potýkali na kempu mládeže v Luhačovicích právě s blokem. Protože jsme měli 80% děvčat (vidíte, jak se pomalu stávám ženským trenérem ... „odříkaného chleba největší krajíc“), bylo zajímavé sledovat obrovský nárůst výkonnosti i chuti blokovat. Přeci jenom děvčata mají obvykle této činnosti v tréninku méně ... Než sdělím čtenářům několik shrnujících poznatků, vyjádřím potěšení nad tím, že jsem tentokrát nemusel během kempu volat doktoru Kebrlemu, který nám zázračně již pět let vrací hráče s nejtěžšími zraněními prstů během minimální doby do hry, aby „hasil požáry“ v podobě luxací, otevřených zlomenin či minimálně distorzí.

Naopak Aleš Novák „vyrobil“ při nácviku pádové techniky pro hru v poli dvakrát šití otevřené brady (promiň Aldo, ale veřejnost musí být informována). A když už jsem u toho „bonzování“, musím na Martina Lébla prásknout, že mu jedna dívka při soutěži, v níž se frekventanti kurzu pokoušeli prosadit se po přívětivých nahrávkách Milana Fortuníka proti dvojbloku Haník junior – Lébl, trestuhodně třikrát po sobě „utekla“ do ostré diagonály, čímž si na něm vynutila jeho reprezentační dres s číslem „1“. Jinak je samozřejmé, že si velmi vážím, že Martin sedl do auta, absolvoval čtyřhodinovou cestu do Luhačovic a stejnou cestu zpátky, a přesto, že nemůže zatím smečovat, zahrál turnaj v týmu s příznačným názvem „Chromí koně“ alespoň na liberu. A teď už zase vážně k několika shrnujícím poznatkům z kempu. Takže:

Pět doporučení bez nároku na systematičnost sdílených názorů …

1) Udělat si slast z blokování

Co se nedaří, tomu hráč vyhýbá, co se daří, k tomu se hráč rád vrací. Pro trénink to znamená, že musíme v tréninku dát hráči větší šanci, aby mohl úspěšně blokovat. Na to je metoda s odhodem overbalu (u žáků) a podhuštěným míčem (u juniorů a dospělých) ideální. Hráč musí dostávat daleko častěji zpětnou vazbu: „toto je dobrý blok a toto špatný“, bez komentáře trenéra, prostě pohybovým zážitkem. Jasně: blokování je na prvním místě výběr místa, časování a čtení soupeře. Proto nelze nahradit herní činnost mechanickým bráněním přeletu míče, ale stejně jako si hráč potřebuje „chytit míč do ruky“ při smečování, musí „sáhnout na míč“ při blokování a to se snížením rizika zranění.

2) Blokování bránění přeletu míče, nikoliv estetické cvičení přesahu přes síť

Před zápasem se hráči rozcvičují i formou imitačních cvičení na blok, včetně přesunů a přesahů nad sítí. Velmi často to vypadá velmi efektně, jako jakási prezentace výskoku a „moci“ nad sítí. Doporučuji se potom sem tam podívat na videozáznamu, jak vypadá přesah paží v zápasu. Pokud jste tak doposud neučinili, mohu vás ujistit, že to vypadá zcela jinak než při imitačních cvičeních. Musíme proto „zreálnit“ trénink bloku.

3) Optimální úhel paží při bloku začíná již pod sítí

Když jsme rozebírali s dětmi večer u videa jejich činnost při blokování, konstatovali jsme s jejich plným souhlasem v 90% případů sklápění paží nad sítí. Pokud chceme, aby vysunování paží nad síť probíhalo v patřičném úhlu, musí být hráč dále od sítě, než je u dětí obvyklé tak, aby paže šly nad obličej mezi tělem a sítí a aby si hráč viděl na hřbety dlaní, což znamená, že již pod horním okrajem sítě (než začnou ruce pronikat nad síť) byly v požadovaném úhlu.

3) Blokařský přesun překrokem a během se musí zahájit velmi brzy

Ptal jsem mě sokolovský Pepa Pospíšil, zda vypustit v tréninku blokařský přesun úkrokem, když viděl, jak jsme se věnovali přesunům během a překrokem i u čtrnácti a patnáctiletých dětí. Odpověděl jsem, že technické zvládnutí blokování po přesunu překrokem zároveň zaručuje správnou činnost paží, jelikož si to akce při zakončování přesunu a obratu vynutí (zdůrazňuji, že u správné techniky). Naopak blokování po přesunu úkrokem často přivede mladé hráče „k nalepení se na síť“. Navíc jsem přesvědčen, že kdo zvládne blokování po pohybu překrokem, zvládne hravě i blokování po úkroku. Všechny druhy blokování (z místa i po všech druzích přesunů) je třeba samozřejmě zvládnout.

4) I pro blokování je třeba posilovat

Zvláště u mladých dívek jsem si ještě více uvědomil, jak důležité, aby blokující hráč byl vybaven určitou silou příslušných partií paží, předloktí i rukou, aby mu rychle letící míč nezvrátil paže či ruce nazad. Stručně řečeno, je třeba v první řadě prudce letící míč „udržet“. Takže jak jsme kdysi zdůrazňovali potřebu posilování pro přihrávku, konstatujeme totéž pro blokování.

5) Overbal a podhuštěný míč jsou nezbytnými každodenními pomůckami pro trénink bloku

O tom už jsem se vlastně zmiňoval v bodu 1.

Blokování je protivná činnost především v tom, že bolí a málokdy poskytne zpětnou vazbu o správném provedení. To chce trpělivost, vůli a vytrvalost. Tu musíme v hráčích pěstovat, ale musíme zároveň i upravovat tréninkové metody a postupy. Zdá se, že jsme se minulosti až příliš soustředili na blokařské přesuny, málo na pocit bloku a zpětnou vazbu o úspěšnosti bloku. Zkušenost z tohoto kempu (to alespoň mně) znovu dokazuje.

V Luhačovicích 27.7.2008     Zdeněk Haník