V čem se skrývá tajemství dobře fungujícího týmu? Je tato komponenta opravdu tak důležitá pro úspěch, jak se neustále povídá nebo se jedná pouze o mýtus? Jak se pozná tým, který dobře funguje, od toho nejednotného? Chtistine Plath se zabývala hlouběji problémem vztahu skupinové koheze, výkonu a pocitu uspokojení sedmatřiceti volejbalových týmů vrcholové i výkonnostní úrovně.
Tréninkový proces mládeže nakonec vždy dospěje k bodu, kdy většina hráčů umí všechny herní činnosti a používá je v podstatě automaticky. Nebudu spekulovat, jak dobře nebo správně mají zvládnutou techniku, ale jednoduše ji už v určité fázi vývoje umí (hráči 17 let a starší). Samozřejmě, že těmto hráčům chybí zkušenosti a nemají techniku prověřenou vypjatými utkáními. Nelze říci, že techniku již plně ovládají, ale v jednoduchých tréninkových situacích mají plnou kontrolu nad míčem. Lidově řečeno, při odbíjení ve dvojicích se nudí.
Průpravná cvičení zaujímají důležité místo v rozvoji techniky mladých hráčů. V přiložených video ukázkách vám předkládáme inspirativní podněty Slávka a Juliena.
Velmi často se trenéři ptají, kdy a jak správně začít s posilováním u začínajících volejbalistů. Jde samozřejmě o to, co pod pojmem posilování rozumíme. Většinou si představujeme rozvoj jediné pohybové schopnosti, a tou je síla. Nechci v tomto článku rozebírat podrobně její strukturu, ani se zabývat různými způsoby jejího rozvoje, takže teorie bude co nejstručnější a pokud možno všem srozumitelná (ať se odborníci tedy nepohoršují nad nějakou nepřesnou terminologií).
Vážení přátelé, příznivci metodiky. Již dříve jsem avizoval, že vydávání metodických dopisů obohatíme o postřehy a názory zahraničních odborníků. Prvním a v ČR již dobře známým je Enrique Pisani, který bude pravidelně oslovovat vás trenéry.
(Co sledujeme nácvikem rychlého útoku, co je cílem? Proč má být nahrávka rychlá atd.)
Osnova:
Máme za sebou další Programovou konferenci mládeže, která se uskutečnila 27. – 28. října v Nymburku. Odborným a dominujícím tématem programu byl minivolejbal. S malým odstupem času bych rád reagoval. Před více než rokem jsem publikoval článek na téma minivolejbal na webu ČVS.
Volejbal se hraje míčem a pro každého hráče je tedy nutný (nezbytný) „parametr“, který je trenérům znám pod pojmem (a pro zjednodušení ho můžeme souhrnně nazývat) „cit pro míč“. Všichni tento pojem známe, ale bylo by dobré si ho trošku více specifikovat a posléze zjistit, jestli a jak ho můžeme u začátečníků (ale i později) rozvíjet.
Po několika debatách a zamyšleních se nad problematikou přihrávky mi nakonec zůstalo v hlavě toto: Úkolem přihrávajícího hráče při přihrávce bagrem je vytvoření bagrové plochy. Tato plocha musí být stabilní, ovladatelná, senzitivní (hráč musí vědět, jak se mu od této plochy míč odráží).
Myslíte si, že matematika a beachvolejbal spolu nemají nic společného? Mýlíte se! Trenéři se často s matematickými příklady setkávají, i když se jedná spíše o matematické řešení organizačních záležitostí. V nejlepším případě trénuje trenér v beachvolejbalu se čtyřmi či šesti hráči (2 – 3 týmy), v halovém volejbalu nejraději s dvanácti hráči. Na takový počet hráčů existuje nespočet variant cvičení. Co když však jeden hráč nečekaně vypadne a na trénink přijde lichý počet hráčů? Trenér se musí přizpůsobit a to není vždy zcela jednoduché. Je to však výzva, která skýtá možnost individuálního tréninku na jakékoliv úrovni