Slova strategie a taktika jsou často používány jako synonyma. Obecně vzato mají totiž tyto pojmy něco společného – jde o promyšlený způsob plánování, řízení a vedení utkání. Mezi strategií a taktikou je však jeden podstatný rozdíl. Strategie je širší koncept představující celkový, předem připravený plán. Ten zahrnuje činnosti začínající před střetem, během střetu a končící nejen po utkání, ale až po doznění následků utkání, případně přípravou na utkání další. Taktika je užší koncept. Jde o způsob vedení utkání, postup v konkrétní situaci, ve které je potřeba strategický plán uplatňovat a modifikovat.

Důležitou roli při blokování hrají kromě správné techniky bloku pozorování a vnímání. Co a kdy by měl hráč pozorovat a jak budeme tuto schopnost trénovat? Hráči by se měli postupně naučit některým pozorovacím strategiím. Pouhé pozorování míče vede totiž k tomu, že hráč může reagovat pouze na dráhu letu míče, a ne na pohyb útočícího hráče, a tím hrozí nebezpečí, že bude reagovat na vzniklé herní situace příliš pozdě.

V dnešním článku bych chtěl navázat na Ivana Pelikána a jeho dopis k minivolejbalu. V první řadě je nutné říci, že se pod jeho názor klidně podepíšu také, a to i přesto, že jsem se určitou měrou na vzniku Minivolejbalu a jeho pravidel podílel. Už tehdy jsem upozorňoval na dva aspekty, které mohou naše snažení přenést do jiné roviny a mohou nám do budoucna uškodit.

Pokud schází našim trenérům v trenérském řemesle něco, je to bezesporu práce s detailem! Dovolím si tvrdit, že tento nedostatek se objevuje napříč všemi kategoriemi (včetně dospělých složek). Co je myšleno pojmem detail? Zastavme se u techniky volejbalu. Adekvátní technika je základní předpoklad kvalitní hry, ale i vstupenkou ke špičkovému provedení. Nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že volejbaloví trenéři -  „puntičkáři“, jsou v oblasti techniky druhem na vymření…

Markantním technickým elementem letošního evropského
šampionátu mužů v Polsku a Dánsku byl blok. V závěrečných bojích o konečná umístění byli diváci svědky okamžiků, kdy bloky tvořily nepropustnou zeď, kterou útočníci jen stěží překonávali. Protože je blok složitým elementem hry, je třeba, aby se základní pohyby začali trénovat velmi brzy. Bohužel se v mládežnickém volejbalu často setkáváme s tím, že se trénování bloku začíná po útoku z rychlých
nahrávek, přitom blokování útoku po vysokých nahrávkách se zanedbává. Přitom blok po útoku z vysokých nahrávek se učí snadněji a ve hře se vyskytuje velmi často, nabírá s přibývající kvalitou hry na důležitosti a v neposlední řadě vede relativně brzy k úspěšnosti. Proto se doporučuje začít s tréninkem bloku z útoku po nahrávkách za třímetrovou hranicí a až poté se přichází k učení bloku pod časovým tlakem po soupeřově přesné přihrávce a rychlé nahrávce.

Názory Jana Svobody na to, jak by měl vypadat hráč při přechodu z dorosteneckého volejbalu do volejbalu mužského.

Jaké požadavky má trenér Jihostroje České Budějovice Jan Svoboda na hráče přecházející z dorostu do mužů?

Cílem této studie je určit charakteristiky libera během zápasu. Pro analýzu výkonů těchto hráčů v reálných herních situacích byly měřeny následující parametry: aktivní a pasivní fáze; typ a počet zásahů; distribuce srdeční činnosti a úrovně akumulace kyseliny mléčné. Jako vzorek bylo použito 10 liber z 10 týmů. Všechny zápasy byly natáčeny na video.

Dříve než navážu na slíbené formy adaptované hry v rozestavení hráčů 2-2 a 3-3, nebude myslím od věci si shrnout, co od jednotlivých forem očekáváme a proč je vlastně praktikujeme.

Forma 1-1:

• Chytání a házení je základní prostředek k ovládnutí prostoru kolem hráče (později herního prostoru).

Prakticky od prvního kontaktu s míčem je potřeba nabídnout mladým hráčům hru. Otázky zní: Jakou formu? Co by mělo být součástí hry? Zvládne mladý hráč technické nároky, které si hra vyžaduje? Adaptované formy hry vychází ze seskupení hráčů 1-1, 2-2, 3-3, v rámci kterých je upravována pohybová a herní náročnost v průběhu jednotlivé rozehry. Hra probíhá na redukovaném herním prostoru s adaptovanou výškou sítě. Dále je vhodné použít pomocný materiál (kužele, kruhy, různé velikosti míče atd.).

Jeden z faktů, který doprovází úspěšný volejbalový život je nutnost zlepšování výskoku volejbalisty.  Aby mohl být tento úkol skutečně plněn, hraje zde klíčovou roli diskuze mezi volejbalový trenérem a fitness trenérem. V arsenálu každého fitness trenéra jsou tři základní druhy cvičení, které napomáhají zlepšit výskok a to: plyometrická metoda opakovaných výskoků, vzpěračská metoda mrtvých tahů a nadhozů, a král všech cvičení dřepy a jejich různé variace. Dříve než povedete tuto diskuzi, je důležité se zamyslet nad některými navzájem se doplňujícími faktory mezi těmito cvičeními, které by měli řídit váš dialog.