Léto začíná, sluníčko svítí od rána. Nejlepší možnost nadchnout školáky beachvolejbalem. Přitom je zcela jedno, kolik je dětem let a jestli se jedná o hodinu tělesné výchovy nebo tréninkovou jednotku. Přivést třicet dětí na jeden beachvolejbalový kurt je komplexní a zajímavá výzva. Na hřišti bude těsno, z pětačtyřicetiminutové hodiny můžete využít maximálně 35 minut čistého času. I tato složitá situace se dá zvládnout.

Nápady jsou vítány

Beachový kurt musí být připraven již před vyučováním. Pro velký počet dětí je třeba udělat co nejvíce malých hřišť. Na normálním beachvolejbalovém hřišti se dá udělat osm malých hřišťátek, pokud je větší prostor za čarami, můžeme přidat ještě čtyři hřiště navíc.

Pro hru jeden proti jednomu nám vznikne příležitost pro 24 dětí. Pro hru 2x2 můžeme použít 6 hřišť o rozměrech 8x4 metry.

Postřehy z turnaje v beach volejbale mužů „WT Prague Open“ 17.-22.5.2011 očima jednoho z court managerů...
Co se povedlo:
-Krásné slunečné počasí které provázelo celý turnaj.
-Plno diváků již od úterý 17.5.2011, kdy dvojice z CZE, GER, AUT, BRA a USA
 odehrály  mini turnaje country quoty.
 -V neděli 22.5.2011 bylo na centrálním kurtu plno, finálové utkání sledovalo více jak
  7.000 spokojených diváků.
-Vítězství BRA dvojice : Alison-Emannuel, která si dokázala získat přízeň diváků na
 svoji stranu, živou a dynamickou hrou a vystupováním, nad profesorskou hrou
  dvojice na 2.místo: Dalhausser-Rogers USA
-3.místo: Heyer-Chevallier SUI, kteří se probojovali až z kvalifikace.
-9.místo a hra mladíků: Ingrosso-Ingrosso IT a Prokopiev-Semenov RUS, kteří se
 také probojovali až z kvalifikace.
-Vynikající 7 místo domácí dvojice Kubala-Beneš a účast dalších dvou dvojic
  v hlavní soutěži.

Navštívil jsem finále Světové ligy v beachvolejbalu v Praze, kromě dobrého beachvolejbalu jsem viděl Todda Rogerse, olympijského vítěze, jak se vehementně hádá s postranním i hlavním rozhodčím kvůli sporně odpískanému autu. Rogers po utkání s klidem přiznal, že mu na špatném výroku ani tak nezáleželo, že chtěl probudit svůj tým k větší energii. Američané sice finálové utkání prohráli, Todd Rogers však použil jeden z prostředků, které jsou dovolené k tomu, aby soupeře vyvedl z rytmu a sám převzal herní iniciativu. Existují další..

V každém sportu hraje rytmus rozhodující roli. Často ho diktuje tým, který má převahu, prohrávající družstvo se naopak snaží rytmus přerušit a vnutit soupeři rytmus jiný. Každé přerušení hry může průběh utkání změnit. Často mají přestávky kvůli zranění, diskuse s rozhodčími a jiné jevy rozhodující vliv na herní rytmus. Proto se všichni zkušení sportovci snaží těchto situací využít, aby změnili nepříznivý průběh utkání a rozhodli výsledek utkání pro sebe.

Jak se chystáte na novou sezónu 2011?

Lenka Háječková(LH) - Podle možností,snad dobře

Hana Klapalová(HK) - Pilně:o)

Markéta Sluková(MS) - Byli jsme na kempu v Jihoafrické republice, na Fuerteventuře a chystáme se do Ria de Janeira.

Kristýna Kolocová(KK) - Pečlivě.

Jakým způsobem trénujete, kde a jak často?

LH - Na Domynu v Praze-beach, posilovna Praha 10, kondice kde se dá

HK - Začátkem týdne trénuji většinou v Brně na písku, v posilovně nebo je zařazen atletický trénink, záleží na programu konkrétního týdne a ve středu se přesouvám do Prahy za Leňou, kde jsou tréninky zaměřené více do hry.

MS - Záleží v jaké fázi přípravy se zrovna nacházíme. Jednou až dvakrát denně minimálně. Trénujeme na písku na Gutovce a v posilovně ve World Classu.

KK - V přípravném období se snažíme trénovat převážně venku ( byli jsme 3 týdny v Kapském Městě v Africe, týden na Fuerteventuře a před prvním turnajem v Brazílii budeme deset dní v Riu), občas samozřejmě i v Praze v hale na Gutovce v kombinaci s posilovnou World Class. A jak často? Téměř denně, někdy i dvoufázově.

Kdo je vaším trenérem? Využíváte služeb specialistů(kondičních trenérů, masérů, fyzioterapeutů)?

Znamená tři proti třem. Nikoliv matika... Je to označení trojic, které budou hrát proti sobě. V létě. Na písku. Po vzoru letní antukové ligy vznikl projekt turnajů na písku ve trojičkách. Jde vlastně o volejbal na písku, protože pravidla jsou stejná jako šestkový volejbal. To znamená přihrávka prsty, ulívka otevřenou dlaní, po bloku hraješ ještě třikrát atd. Kdo to někdy zkoušel, tuší, že je to výborné pojítko mezi indoor a beach volejbalem. Cílem je nabídnout špičkovým extraligovým hráčům a hráčkám zapojit se i do beach volejbalu, který jim pomůže zlepšit jejich kondici, výkonnost i psychickou odolnost. Nepředpokládám, že se budou zúčastňovat specialisti i když by mohli, avšak termíny jsou zvoleny tak, aby se kryly s finálovými dny nejvyšších turnajů v České republice. Kapacita turnajů je 16 týmů, budou hrát o hezké věcné ceny a body do celkového pořadí. Jedenkrát do měsíce, a to od května do července, kdy jsou pomyslné šestkové prázdniny se bude zatím v Praze (o Moravě se jedná...) hrát ve Sportovní Akademii Domyno(viz www.domyno.cz) na čtyřech krásných kurtech špičkový volejbal v písku. Finálový turnaj v červenci bude bodován dvojnásobně a tři nejlepší týmy po všech turnajích si rozdělí zajímavou finanční prémii.

Letos poprvé začala Evropa (CEV) organizovat zimní oficiální turnaje. V průběhu let minulých se zkoušely různé varianty zimních halových exhibic a turnajů ( v USA Winter Hot Nights, v západní Evropě se hrál exhibičně beach volejbalový Davis Cup...), ale letos v lednu konečně prosadila první halový Satelit v holandském Aalsmeeru. Byl velice dobře obsazen, hrálo se o 7500 Euro, ale pouze muži, děvčata měla bohužel smůlu. Koncem února se hrál v ruské Anapě další satelitní turnaj, tentokrát i děvčata. Bohužel turnaj je obsazen v porovnání s holandským velice slabě, převahu ve startovní listině mají týmy z bývalého Sovětského svazu. Nikomu z těch lepších týmů se do Ruska asi nechce... Hraje se tam o 6000 Euro pro jednu
kategorii a snad jen medaile pokryjí náklady. Většina týmů se teď připravuje v teple, to je taky určitě důvod, proč je tam slabá účast. Velkou novinkou je turecká beach volejbalová klubová soutěž po vzoru klasického volejbalu. Pro celkem 18 týmů mužů a žen organizuje
Turecká volejbalová federace zimní ligu. V klubech hrají i cizinci, v jednom týmu můžeme najít i Barbaru Seixas, brazilskou mistryni světa do 19 a 21 let nebo Martinse Plavinše, lotyšského šikulu, bronzového z ME 2010.

Brazilská beach volejbalová sezóna 2011 začala v polovině ledna turnajem Banco do Brasil ve Vitórii. Bude odehráno celkem 6 turnajů mužů a žen, a to do začátku dubna a seriál bude pokračovat od konce září do půli listopadu. Celkem tedy 12 turnajů s dotací 242 000 USD na každý turnaj (pro obě kategorie). Když k tomu přidáme kalendář World Tour, který oficiálně vyplaval na světlo světa(http://www.fivb.org/EN/BeachVolleyball/Competitions/WorldTour/2011/?sm=15), tak se nedivme, že jihoameričané a jihoameričanky hrají tak dobře. Celoroční zátěž, skvělé podmínky, konkurence, hráčská kvalita i finance. Turnaje se hrají systémem 6 skupin po 3 účastnících, postupují první dva do pavouka  až do semifinále. Bodování dle pravidel FIVB, to jest na 2 vítězné sety do 21 bodů. Kvalifikace prvního turnaje čítala 24 týmů a odehráli ji systémem k.o.na dva vítězné sety do 18 bodů. Postoupilo 6 šťastlivců. Aby toho nebylo málo, tak se letos rozběhla současně i juniorská soutěž. Od úterka se vždy začíná juniorská tůra Banco do Brasil vždy v místě, kde hrají dospělí. Věkem do 21 let si tak mladé brazilské naděje zahrají kvalitní utkání a pak mohou sledovat své dospělé vzory.

Tento týden byli v Praze na přípravném kempu beach volejbalisté z Velké Británie. Je to tým, který má jistou účast na OH 2012 v Londýně jako domácí. Každý tento výběr má vždy dostatek peněz na přípravu(jen si vezměte čínské týmy, které nikdo moc neznal a ony se během 4 let vypracovaly na top úroveň). Británie má jednu velkou nevýhodu. Není to volejbalová země a tak si troufnu tvrdit, že díru do světa na OH neudělají. Smělá myšlenka, ale naznačím proč... Přijel s nimi jejich Headcoach Matt Grinlaubs, australský olympijský reprezentant a kamarád, který mě o jejich stavu informoval. Byly to zajímavé věci... Dostal se na pozici po německém hráči (současném trenérovi mládeže Jorgu Ahmannovi, 3. na OH v Sydney), který se nedomluvil s britskou federací. Britské olympijské týmy kočují v tomto období po halách v Evropě a vlastně jezdí za konkurencí, protože nemají v celé Anglii zastřešenou halu. Je to dost velký problém, myslím. Začali pracovat s několika dvojicemi, ze nichž se vystříbřily dvě mužské a dvě ženské. V současné době však pracuje jen jeden mužský pár, což je Miedzybrodski a Weaver. Uvidíme je na otevřeném halovém mistrovství první neděli v březnu, takže diváci si udělají obrázek sami.

Při německém mistrovství v plážovém volejbale dotlačili haloví reprezentanti Björn Andrae a Marcus Popp mistry světa na písku Juliuse Brinka a Jonase Reckermanna ve finálovém zápase turnaje na pokraj porážky. Tímto vynikajícím výkonem se hráči postarali o vlnu diskusí na volejbalové scéně. Dva reprezentanti šestkového volejbalu se dostali díky neúnavnému nasazení až do finále. Obdivuhodné, ale ne grandiózní, obzvlášť proto, že je ve finále čekalo duo světových šampiónů Julius Brink a Jonas Reckermann. Finále bude jasnou záležitostí a povstání outsidera bude potlačeno. „Pokud dáme v každém setu deset bodů, bude to pro nás úspěch“, prohlašoval Popp po těsném vítězství v semifinále proti Erdmannovi a Matysikovi. Bylo to jinak. Na konec přeci jen zvítězili Brink s Reckermannem, ale až poté, co vší silou odvraceli ve třetím setu dva mečboly, porážku by nejen oni, ale i celá scéna německého volejbalu považovala za obrovskou blamáž.

Dospěl jsem k názoru, že k podávání špičkových výkonů v beach volejbalu je třeba spolupracovat se sportovním psychologem. Beru, není to kdovíjaká novinka, ale v Čechách se s tím sportovci moc nechlubí, stejně jako normální populace není zvyklá chodit k psychologům (a mnohdy by to bylo velice vhodné). Přitom dnešní uspěchaná a vystresovaná doba k tomu vede. Lidé jsou podráždění (když čtu příspěvky čtenářů tohoto webu, tak je to víc než polovina...), reagují neadekvátně, asertivita jim nic neříká a potřebovali by pomoc zvenčí. Tedy od někoho, kdo rozumí lidskému nitru. Hrál jsem dlouhá léta jak indoor, tak i beach volejbal a můžu srovnávat. S Markem Pakostou jsme byli skvělej tým, zatápěli jsme většině soupeřů, měli strach z jeho bloku a pro mě bylo ctí hrát za tak vysokým a zkušeným blokem. Ale přišla doba, kdy na nás sedla ponorka a nebyli jsme schopni se z ní vyhrabat. Zdeněk Haník mi po čase vyčítal, proč jsme nesáhli po nějakém trenérovi nebo psychologovi, který by nám vysvětlil „o čem to je“ a naučil nás nějaké fígle, jak krizi překonat.