Hraní ve větru připadá všem beachvolejbalistům těžké. Rudiger Naffin, německý trenér zkoumal, jak se za této situace vyvíjí hra,  vytvořil strategie pro těžké větrné podmínky a dává  tipy pro praxi. Jak je známo, beachvolejbal  se hraje pod širým nebem, což znamená, že hra je do značné míry ovlivněna větrem.Vedle slunce a deště staví hráče před problémy vítr. Protože hodně turnajů německých sérií se odehrává na plážích Severního a Baltského moře, je nezbytné se s větrnými podmínkami vyrovnat, analyzovat je vytvořít a potřebné  herní strategie. Proto úspěch v beachvolejbalu do značné míry závisí na stabilitě týmu ve ztrátované tzv.side outu – tedy v úspěšném založení útoku po vlastním příjmu, je třeba si promyslet strategii ohledně koncepce hry pro případ, že hru ovlivní vítr… (Palinek učí v hale i na písku, zdroj www.pankiv.cz)

 

Hraní ve větru připadá všem beachvolejbalistům těžké. Rudiger Naffin, německý trenér zkoumal, jak se za této situace vyvíjí hra,  vytvořil strategie pro těžké větrné podmínky a dává  tipy pro praxi. Jak je známo, beachvolejbal  se hraje pod širým nebem, což znamená, že hra je do značné míry ovlivněna větrem.Vedle slunce a deště staví hráče před problémy vítr. Protože hodně turnajů německých sérií se odehrává na plážích Severního a Baltského moře, je nezbytné se s větrnými podmínkami vyrovnat, analyzovat je vytvořít a potřebné  herní strategie. Proto úspěch v beachvolejbalu do značné míry závisí na stabilitě týmu ve ztrátované tzv.side outu – tedy v úspěšném založení útoku po vlastním příjmu, je třeba si promyslet strategii ohledně koncepce hry pro případ, že hru ovlivní vítr…

Záleží na práci nohou

Nejdůležitější základní princip hned na začátku: Dobrá práce nohou je důležitá už při normálním počasí, při silném větru je ale nezbytným předpokladem úspěšné hry. Čím více je hráč ochoten investovat do práce nohou, tím je pravděpodobnější, že se zdaří herní akce i když bude foukat vítr. Všeobecně se považuje za výhodu, když tým může hrát proti větu. To platí zejména při podání. Hráči, kteří mají vítr v zádech, jsou naopak při příjmu podání pod větším tlakem. V zásadě je důležité, aby příjem byl spíše nižší a abychom tak dali větru menší šanci ovlivnit dráhu letu míče. Velký význam má, jakým způsobem se k míči postavíme, zpevněné postavení těla je důležitým předpokladem pro dobrý příjem. Hráči by měli měnit postavení malými rychlým kroky, aby mohli reagovat na překvapivé změny předpokládané dráhy letu ze stabilního postavení.

Příjem za větru

Přinejmenším za silného větru, který fouká do zad, by se měla hranice pro příjem lehce posunout dopředu na cca. pět metrů od sítě. Tak je možno snadněji vybrat krátké míče. Posunout se ještě víc dopředu se naproti tomu jeví nevýhodné, protože se značně zvyšuje nebezpečí, že hráč nevybere míč směřující za něj.  Protivník by s povděkem přijal pozvání hrát tvrdé rotované podání do větru, aniž by se tím vystavoval velkému riziku. Dále je dobré, když se při příjmu postaví hráči blíže k sobě, aby nalákali protihráče na podání k postranní čáře, které je spojeno s rizikem. Přitom je ještě důležitější než při bezvětří, aby se spoluhráči domluvili, kdo bude hlídat míče letící doprostřed mezi ně. Při lehkém protivětru by měla být hranice pro příjem posunuta dál na cca. sedm metrů, protože nízké a rychlé podání, které lze očekávat, se  při pohybu zpět obtížně vybírá. V takovýchto situacích je na místě dávat velký pozor, protože na straně, která se považuje za lehčí, koncentrace snadno poleví. Tak například příjem nesmí být za žádných okolností hraný blízko k síti, protože síť se za větru často prohne. Míče hrané blízko k síti nebo míče, které po příjmu letí do sítě, se tak mohou stát nehratelnými. Při silném postranním větru by se měli hráči posunout trochu ke straně, ze které vítr přichází, protože se dá očekávat změna dráhy letu míče v tomto směru.

Nahrávka za větru

Nahrávka jako spojovací článek mezi příjmem a útokem má pro úspěšnou hru za obtížných větrných podmínek elementární význam. V zásadě by se neměl míč za silného větru hrát zbytečně do výšky, aby se rušivý vliv větru snížil jak jen to je možné. Pokud ale nahrávající hráč umí míč zahrát čistě do větru – přímo s větrem – získá tím pro útočícího hráče důležitou výhodu. Odbití obouruč spodem (bagr) jakožto technika přihrávky je vhodná nejen pro to, abychom se vyhnuli technickým chybám.  Dráha míče se navíc dá stabilizovat lehkou horní nebo spodní rotací, kterou je možno dosáhnout krátkým tažením nebo posunutím paží v momentě kontaktu s míčem. Zvláště obtížné jsou ale podmínky, kdy vítr fouká silnými a nepravidelnými poryvy. Potom bychom měli uzpůsobit přihrávku a útok tak, abychom snížili riziko. Krátká přihrávka před sebe je tady  nejlepší alternativou. Přihrávající hráč nesmí za větru nikdy vycházet z předpokladu dobrého nebo optimálního příjmu. Proto by se měl krátkými a rychlými kroky přesunout do příznivé výchozí polohy, aby se odtud mohl včas dostat do co nejlepšího postavení. Po příliš velkých krocích se sníží šance, že hráč včas dosáhne stabilního držení těla, aby mohl reagovat na míč, který odvane vítr. Přitom je třeba dávat pozor také na osu ramen, která není definována jen podle cíle přihrávky, ale musí také zohledňovat zahrání do větru. Při větru v zádech nesmí být přihrávka hrána příliš blízko k síti, protože vítr může míč posunout směrem k síti nebo dokonce do pole protihráčů. Při jednoznačné výhodě výškové převahy je naproti tomu přihrávka těsně k síti rizikem, se kterým se dá kalkulovat, zvláště když soupeřův je kvůli prohnutí sítě větrem v nevýhodě a snadno se dopustit chyby při dotyku sítě. Obráceně při hře proti větru je možno nahrávat blíže k síti, dokonce přes pásku. Vítr míč přivane zpět do příznivější polohy pro útok. Pokud přihráváme s větrem foukajícím se strany, je třeba zakalkulovat posunutí míče vlivem větru.

Chytrý útok

Útočník může za obtížných větrných podmínkách počítat se vším, jen ne s optimální nahrávkou. Je vysoká pravděpodobnost, že nebude moci odbít míč v optimálním bodě pro útok. Pro úspěch je proto nezbytné, aby útočník měl v zásobě nouzový program pro pokud možno všechny situace. Měl by být schopen zahrát míč do pole protihráčů i tehdy, když bude otočen zády nebo zasmečovat, když bude v pokleku. Jako alternativy se nabízejí techniky jako například krátká nebo dlouhá kobra, ale také diagonální drajv hraný vysoko do větru. Útočník si však musí být vědomý toho, že když zahraje pomalu letící míč, bude vystaven vlivu větru déle a dráha letu se tak obtížněji odhaduje. Také při útočných činnostech má poctivá práce nohou rozhodující význam. Útočník by se měl proto co nejrychleji přesunout do dobré výchozí pozice, aby odtud zahájil svoji akci. Je přitom nezbytně nutné, aby byl připraven na široké spektrum možných situací a mohl na neočekávané události rozhodně a efektivně reagovat. Tady se nabízejí techniky odrazu jako je  zkrácený dvojkrok, protože je možné pomocí nich oddálit rozhodnutí o místě odrazu. Ve zlomku sekund je třeba také počítat s možností odskoku do strany. V každém případě se musí hráč za silného větru rozbíhat ostražitěji a nikoliv s plnou dynamikou. Když fouká vítr zezadu, považuje se útok za relativně obtížný, protože dlouhé údery snadnou doletí až za základní čáru do autu. Krátké míče vítr často prodlouží tak, že se stanou snadnou kořistí obrany. Větší naději na úspěch naproti tomu slibuje zakončení silným útokem s rotací. Proti větru je pro útočníka jednodušší umístit míč do pole protihráčů. Nicméně však existuje stále nebezpečí, že míč odfouknutý větrem hráč podběhnePak už často tvrdý úder s rotací není možný. V takovýchto situacích dají velmi dobře využít pomalé údery. Dráha letu dlouhého drajvuhraného proti větrumůže být větrem neočekávaně natolik zkrácena, že protivník bude mít značné potíže, aby míč správně odhadl.Diagonální údermůže tak rychle srazit dolů a pak se nedá vybrat i když bude zahraný do větší vzdálkenosti od sítě.

Rozhodující je správná motivace

Nikdo nehraje příliš rád, když fouká silný vítr. Kdo ale ráno vstane a při prvním pohledu a počasí slibující bouřky a déšť pocítí nechuť, může to mít za následek rozhodující nevýhodu pro nadcházející turnaj, kterou si sám přivodil. Čím hladčeji se s danou situací vypořádáte a vyjasníte si, že všechny týmy budou muset bojovat s větrem, tím lépe budete hrát i za větru. Tým, který se zavčas a upřímně smíří se situací, kterou stejně nelze změnit, má značnou výhodu. Vítr se pak stane jeho přítelem. Pak je možno porazit i protivníky, proti kterým bychom za normálních okolností neměl žádnou šanci. Předpokladem je ale, že se umíme správně naladit.

STRATEGICKÉ ZÁSADY PŘI HŘE ZA VĚTRU

• Pokud protivník hraje skákané podání na riziko, je třeba se vyhnout bezprostředním chybám. Zaprvé je třeba udržet míč ve hře. Příjem do středu pole vyžaduje sice velmi dobrou nahrávku bagrem, sníží se tím však jednak nebezpečí bezprostřední chyby, jednak je možno se v tréninku na takové situace připravit.
• Pokud je protivník silný na podání a naproti tomu slabší na útoku, musíme při ztrátování rovněž vyloučit vlastní chyby. Hrát na vysoké riziko je v tomto případě úplně zbytečné, protože lze očekávat, že protiútok bude možno relativně snadno odvrátit
• Hráči, na kterého směřuje většina míčů,můžete pomoci tím, bude mít na starosti příjem menší části pole, čímž se zvětší riziko při podání na něj. Pokud bude vát vítr šikmo zepředu nebo zezadu, může být dobré vyměnit si strany, aby hráč silnější na příjmu měl pokrýval polovinu, na kterou bude s větší pravděpodobností vítr směřovat.
• Změna strany by měla proběhnout vždycky až po nadhozu protihráče před podáním, aby tým na druhé straně co nejdéle nevěděl, jakou strategii při příjmu jeho protivníci zvolili.
• Pečlivým sledováním hry soupeřů získáme informace nejen o technickém repertoáru protivníka (rotace, výskok nebo taktické chyby), ale také ohledně jeho strategie při podání. Podávají hráči stále stejně nebo podání mění podle situace a podle protihráčů? Mají oba hráči při podání stejnou nebo různou strategii?
• V každém případě je strategie při útoku závislá od kvality příjmu a je třeba ji tomu podřídit.
• V zásadě vznikají strategická rozhodnutí nejdříve z analýzy vlastní hry. Taktický repertoár limituje především kvalita útočníka, tomu musí být uzpůsobena nahrávka. Vždycky je tady široké pole působnosti pro zlepšování na základě tréninku.
• Analýza hry soupeře nám dá odpověď, jaká je nutná míra rizika. Pokud hrajeme proti hráčům se silným útokem, jsme nuceni při soupeřově podání jít i po méně dobrém příjmu pak při nahrávce na vysoké riziko, abychom získali bod. Pokud ale soupeři nemají úspěšný útok, bude s největší pravděpodobností výhodné, když riziko snížíme a půjdeme na méně nekompromisní útok.

V Praze 1.12.2008     Michal Palinek