Hraní a trénování na písku působí motivačně a znamená pro halové hráče změnu a zpestření. V tréninku na písku dochází k speciálním efektům, které haloví volejbalisté mohou využít. Pískový povrch nabízí oproti tvrdé palubovce vlastnosti, které mohou efektně posloužit tréninkovému procesu. Největší zvláštností je, že se jedná o povrch, ve kterém je každý pohyb složitější než v hale a u pohybů je vyžadována silná změna v pohybových charakteristikách. Každý pískový povrch je svou strukturou, vlhkostí, čistotou a hloubkou jiný. K tomu počítejme změnu počasí, slunce, déšť, venkovní teplotu. Kdo se těmto podmínkám dokáže postavit, bude v lehčích halových podmínkách úspěšnější. Na písku by se mělo trénovat na boso, abychom docílili efektu posilování svalových skupin chodidla. Rychlost pohybu a dynamika skoků jsou v písku menší než na palubovce. Přesto se hráči snaží vyvolat stejný pohybový vzorec a tím ještě více nevědomě působí proti odporu. Každý pohyb v písku je těžký a slouží k rozvoji silových vlastností. Po adaptačním procesu dochází ke změně atletických schopností, které hráč zautomatizoval v hale. Při tomto procesu dochází k inervaci svalových tkání a tím k tréninku vnitřní a mezisvalové koordinace.  Sportovci si musí zvyknout provádět každou pohybovou činnost s maximálním startem, švihovou a rychlostní silou a nasazením. Pouze tak lze v písku docílit dynamických pohybů. 

Následující program by měl hráčům sloužit k udržení základní fyzické připravenosti jak vytrvalostní pohybové schopnosti, tak i k udržení svalového tonu svalů trupu během letní přestávky.  Dlouhodobě slouží právě posilování pletence ramenního k vyrovnání svalového tonu. Mobilizační cviky na páteř umožňují vzpřímení páteře, které tělu dávají nějaký centimetr tělesné výšky navíc. U cvičení s expandérem by měl být expandér v neustálém napětí. Rychlost provedení závisí na funkci cvičících svalů: Posilování posturálních svalů (rotace, biceps) by mělo být provedeno pomalu, posilování fyzických svalů by mělo být provedeno plynule.

Všeobecná vytrvalost

Kondiční metoda: 20 minut souvislý běh bez přestávky. Srdeční frekvence by se měla pohybovat okolo 160 tepů za minutu. Po přestávce, při které srdeční frekvence spadne na 120 tepů za minutu,  následuje další dvacetiminutový běh, při kterém se tempo zvedá, srdeční frekvence by měla přesáhnout 160 tepů za minutu.

Jak může trenér zlepšit souhru svého týmu v situacích po přihrávce podání (Herní komplex I)? Jak dokážeme v tréninku docílit podobnou intenzitu jako v utkání? K těmto a jiných otázkám jsem se snažil utříbit myšlenky mé trenérské filozofie. Jaké herní situace jsou v mé soutěži v zápasech rozhodující. Jak si můj tým stojí v řešení těchto situací v porovnání se soupeři? Řešení těchto standardů, které můj tým nezvládá a ve kterých není v soutěži úspěšný, řeším nejdříve. Nejdříve je třeba sestavit základní a konkrétní pravidla pomocí informačních kanálů: v rozhovorech s hráči s jasnými argumenty: „Protože v situacích při přihrávce podání s nahrávačem v zóně I hrajeme takto, jsme neúspěšný“. Další možností, jak hráčům problémové situace přiblížit, je předvést je situačně při tréninku na hřišti. Kde nepomohou slova, pomůže videoanalýza nebo obrázková řada. Poté je třeba pravidla převést do praxe.

Trenéři úspěšných německých mládežnických reprezentací Han Abbing, trenér reprezentačního družstva juniorek, které na mistrovství světa v Mexiku získalo zlaté medaile, Stefan Bräuer, trenér reprezentačního družstva kadetek a Söhnke Hinz, trenér družstva juniorů, které minulý rok z mistrovství Evropy v Brně přivezlo stříbo, vyjádřili v listopadovém čísle časopisu Volleyball-Magazin své názory nad tréninkem volejbalové techniky u mládeže. Odborné dotazy reprezentačním trenérům pokládal Michael Warm, ještě v minulé sezóně trenér Škachova SCC Berlin, který v časopise zaštiťuje přílohu Tipy do trenérské praxe. Tady jsou:

Že technika ve volejbale není samoúčelná, jako třeba u jiných sportů, kde je technické provedení přímo hodnoceno, je všem jasné. O co tedy jde v tréninku techniky ve volejbale? Shodneme se na společném cíli?  

Bräuer: Z mého pohledu máme u tréninku techniky jasný cíl: Hráči by si měli osvojit možnosti řešení, rejstřík různých pohybů, díky kterým mohou optimálně řešit herní situace....

Trenéři mládeže jistě znají situaci, kdy kamarádka přivede spolužačku na volejbalový trénink, my ji se vší radostí přijmeme do týmu, který už má ovšem dva roky procvičování herních dovedností za sebou a integrovat novou hráčku do takovéto skupiny není vůbec snadné. Také jiné důvody vedou k výkonnostní heterogenitě v mládežnických družstvech: různé pokroky u hráčů, výskyt akcelerovaných nebo naopak (volejbalově) retardovaných jedinců, různé zájmy jednotlivých členů atd. Ihned se objeví problémy, se kterými se musíme vyrovnávat. Výkonnostně silnější hráči se cítí nevytížení, protože musí brát ohled na začátečníky. Začátečník se cítí přetížen, protože nedokáže tak rychle zpracovat všechny nové informace. Začátečníci se cítí být mimo dění, dochází ke ztrátě motivace výkonnostně silnějších jedinců, protože se neustále opakují stejná cvičení, cvičení a herní formy se nedaří, protože balón hráče jednoduše neposlouchá a dochází k obavě z nedosažení předem stanovených cílů.

Doug Beal, olympijský vítěz 1984 s družstvem mužů USA a Julio Velasco, dvojnásobný mistr světa 1990 a 1994 s italským týmem mužů, hovořili při trenérském semináři v Bologni v roce 2003 o přednostech dobře fungující databanky, pomocí které se dá ukázat, s čím se během zápasů můžeme setkat. Se stejným přesvědčením vystoupil v květnu 2005 znovu v Bologni také bývalý reprezentační trenér žen Itálie a Polska Marco Bonitta, který se zaměřil na výhody využití statistiky v tréninkovém procesu. Jeho poznatek: Práce s objektivními daty může vést ke změně mentality, zvyků a principů v tréninku. Zé Roberto, který se v roce 1992 s brazilským týmem mužů stal na OH v Barceloně olympijským vítězem a to samé zopakoval v roce 2008 v Pekingu s týmem žen, potvrdil, že realizační tým brazilského družstva mužů sestavoval na OH 2004 v Aténách trénink na základě statistiky z posledních třech utkání svého družstva. Pomocí zprostředkovaných dat byly analyzovány chyby, na jejichž odstranění se v tréninku pracovalo. Alberto Salomoni v tomto příspěvku objasňuje, jak se pomocí analýzy objektivních dat mohou řešit problémy družstva v zápase.