V nové sérii se budeme věnovat mládežnickým systémům různých zemí. První zemí bude Finsko, které již dávno nepatří mezi volejbalové trpaslíky. Pertti Honkanen, vedoucí mládežnického centra v Kuortane představuje finskou cestu s velmi zajímavými postřehy.

Hrdě vypráví dřívější asistent trenéra finské reprezentace Pertti Honkanen o dvou iniciativách, které brzy po jejich zavedení sklízí první úspěchy. „Ve Finsku vládne mezi sporty hokej, již v osmi letech zde děti trénují na profesionální bázi. Ukázalo se, že pouze malá část dětí, které opustí hokej, přichází na volejbal. Pokud nedokážeme získat děti v raném věku pro volejbal, jsou pro nás ztracení.“ Proto se objevil projekt s názvem „Týden volejbalu“.

Krátce po začátku roku, ještě před začátkem soutěží organizuje Finský volejbalový svaz s mnoha pomocníky ve všech školách týden, který patří pouze volejbalu. Volejbal je cíleně zařazen do vyučování, každý den se minimálně dvě hodiny hraje ve školách volejbal. „Ukážeme dětem, že je náš sport velmi zábavný a někteří dostanou chuť na víc,“ říká Honkanen. Podruhé jsou letos organizovány tzv. Technical Camps. Volejbalový svaz zaměstná pro tento projekt profesionálního trenéra, který tyto kempy dvakrát až třikrát do měsíce organizuje. Účastnit kempu se mohou 12-13tiletí chlapci a 11-12tiletá děvčata. Cílem projektu je vytvořit co možná nejlepší podmínky pro individuální přístup k dětem. Obsah kempů je zaměřen na provádění správné techniky a její využití v modelovaných hrách. I pro zábavu dětí se dělá hodně, kromě jiného dostanou účastníci dvd a fotografie z jejich snažení. Protože se kempy organizují v době vyučování, nesmí mít účastníci ve škole žádné problémy.

Velmi zajímavý je také pohled na finské mládežnické soutěže. Soutěže na úrovni státu (republikové pro české podmínky). Cílem soutěží je upravit pravidla tak, aby bylo dětem umožněno co nejvíce kontaktů s míčem, aby dostali co nejvíce impulsů pro rozvoj myšlení ve hře.“Snažíme se tím předcházet naší největší slabině v národním týmu. Naši hráči se často dostávali do problémů, když museli řešit nečekané situace. Pokud budou děti již v raném věku konfrontovány s herními situacemi, doufáme ve zlepšení těchto schopností.“ V každé kategorii hrají dva ročníky, začíná se s kategorií 7 – 8 let. Před dvěma lety došlo k jedné velké změně – od hry 3 proti 3 se přešlo k soutěžím dvojic. V každé kategorii jsou zapracována pravidla, která usnadňují dětem hru, a díky kterým se rozehry prodlužují. Pravidla volejbalu pro devítileté umožňují oběma hráčům chytit míč a teprve poté ho odbít. Hra pro hráče mladší 11 let je usnadněna tím, že první úder se sice musí hrát volejbalově, ale druhý úder může být chycen. Hra pro hráče od třinácti let již není nijak pravidly omezována. Servis však musí být až do věku patnácti let odbíjen spodem. „V této kategorii je přechod od čtyřkového k šestkovému volejbalu velmi obtížný, abychom zachovali plynulost hry, rozhodli jsme se, že podání vrchem mohou hráči až ve druhé polovině sezóny,“ vysvětluje Honkanen. Mladší hráči mohou být samozřejmě nasazovány do turnajů starších kategorií, aby získali dostatečnou herní praxi.

Oproti Německu, kde existuje více mládežnických center, je ve Finsku pouze jediné, kde se nejtalentovanější hráči scházejí, aby spolu mohli trénovat. V Kuortanu bydlí pětadvacet chlapců (ročníky 93-95), tam navštěvují školu a chodí trénovat. Příští rok se z Tampere do Kuortanu budou stěhovat i děvčata. Mimo centrum mládeže působí ve svých klubech pouze hráči, kteří jsou schopni za svůj tým hrát v nejvyšší soutěži dospělých a trénovat tak v profesionálních podmínkách. Důležité pro Honkanena je, že hráči mohou o víkendu hrát zápasy za své klubové týmy.“Pro nás je to společné braní i dávání ve smyslu dobrého partnerství,“ vysvětluje Honkanen.

Má to dvě výhody: Kluby se během týdne mohou soustředit na práci s horšími hráči a o víkendu bojovat o body s těmi nejlepšími.

Ve sportovním centru vládne dobrá atmosféra. Velkým motivačním faktorem jsou srazy národního týmu, které se také uskutečňují v Kuortanu. Mladí hráči čerpají tipy od svých vzorů přímo v dění. V mládežnickém centru se velmi dbá na správné provedení jednotlivých dovedností. Technické nároky bazírují na přesné znalosti toho, v jakém věku a co by hráči v jednotlivých kategoriích měli zvládnout. Finská taktika neexistuje, cílem je technicky vybavit hráče tak, aby mohli hrát v jakémkoliv systému. Sledování talentovaných hráčů probíhá při jednom celostátním turnaji, kterého se účastní deset vybraných týmů.

Na co si Honkanen stěžuje nejvíce je vzdělávání trenérů. „Hlavně v kondiční přípravě se v sedmdesátých a devadesátých letech událo velmi málo. To se změnilo až příchodem Maura Berruta k národnímu týmu, který byl s reprezentací v letech 2005-2010 velmi úspěšný.“ V této době zavedl atletický trenér Andrea Pozzi kondiční program, který odpovídá nárokům dnešního moderního volejbalu.

Z němčiny přeložil Radek Krpač, Das Volleyballmagazin 1/2012