Od Jochena Schöpse po Lenu Möllers: 36 mladých německých talentů dokázalo přes centralizovanou přípravu dojít až do národního družstva dospělých. Pokud je svazový trenér mládeže DVV (Německý volejbalový svaz) Söhnke Hinz na cestách, setkává se často se slovy chvály, které se vztahují na již více než deset let praktikovaný model, nechat hrát juniorské reprezentace v prvních ligách. Žádný jiný svaz nepodstoupil takové riziko jako DVV. Pro mládež opravdový test, intenzívněji se zápasové zkušenosti získat nedají. Pro všechny zúčastněné, pro DVV, hráče, ligu, reprezentaci, se tento výjimečný model vyplatí nadále podporovat. „Tyto centra jsou k nezaplacení“, říká sportovní ředitel DVV Günter Hamel a Jens Tietböhl, od roku 1993 do 2008 trenérem VCO Berlín, dodává, že působení v nejvyšší soutěži v posledním roce centrální přípravy je ideální.

 

Přitom tento model není tak složitý. Nejprve jsou svazem vybráni největší talenti v jednotlivých spolkových zemích, jsou rozděleny podle regionálních aspektů do více center, kde jsou 3-4 roky volejbalově vzděláváni a sbírají zkušenosti ve druhé německé lize. V posledním roce přípravy, předtím než opustí mládežnickou kategorii, jsou ti nejlepší z nejlepších koncentrovány do týmu VC Olympia Berlín. S ním hrají jednu sezónu v bundeslize a v nejlepším případě zakončí své účinkování v centrální přípravě účastí na mistrovství světa juniorů nebo juniorek. Poté jsou uvolňováni do bundesligových týmů a pro vyšší cíle. Ve druhé lize i bundeslize hrají mimo konkurenci, s mistrovským titulem nebo sestupem nemají nic do činění. Soupeřům se však výsledky zápasů proti mládežnickému týmu započítávají. Na spolupráci mezi kluby si Tietböhl a Hinz zejména pochvalují, že týmy bundesligy i druhé ligy tento projekt chápou a akceptují ho.

Tak to totiž vždy nebylo. Na začátku projektu muselo být odvedeno mnoho přesvědčovací práce. Kritici přichází rádi s argumenty, mládežníci nesmějí tak brzy opouštět své domovy, měli by být raději co nejdříve integrovány do družstev dospělých. Který klub by rád odevzdával své talenty a neměl jistotu, že je ještě někdy uvidí? Kteří rodiče by si nedělali starosti, jestli se jejich nezletilé děti například v berlínské džungli neztratí? V centrech je přitom garantována kvalita. Školní vzdělání a návaznost jsou zajištěny, děti jsou neustále pod medicínským a pedagogickým dohledem, o volejbalový růst se starají cílevědomí a odborně vzdělaní trenéři. V Berlíně trénují chlapci 16 – 19 hodin týdně na vysoké úrovni, k tomu 30 hodin výuky a o víkendu cestování a zápasy. Obsahově pracují všechna centra podle stejného konceptu. Trenéři všech center a sportovní ředitel Hamel se pravidelně setkávají. V posledních letech bylo při těchto sezeních mnoho důvodů k radostným bilancím. Ročníky 83/84 a 89/90 přivezly z mistrovství Evropy 2002 a 2008 stříbrné medaile, zlato získal dívčí ročník 91/92 na mistrovství Evropy 2007 v Brně. Hinz poukazuje také na 16 hráčů ročníků 83-89, kteří nastoupili za národní tým dospělých. Prominentním příkladem je Jochen Schöps, který vydělává své peníze v ruské lize a který dokázal německý tým dovést až k účasti na OH v Pekingu. S hrdostí hovoří Hinz také o výsledcích z pohledu bundesligy. V nejvyšší soutěži působí v současnosti 58 hráčů ročníků 83-89, 46 z nich (79%) pochází z centralizované přípravy. „Mnoho z nich jsou hráči základní sestavy, takto se lize i klubům odvděčíme za jejich podporu. Tím je splněn primární cíl centralizované přípravy. Pokud to někdo nezvládne, hraje v týmech druhé ligy“. V dívčí kategorii u ročníků 82-91 to do národního družstva dotáhlo 20 talentů, mezi nimi také nejmladší Denise Hanke, Lena Möllers a Berit Kauffeldt, které nastoupily v některých zápasech Grand Prix 2008. V bundeslize působí v současné době 35 hráček, které prošly centralizovanou přípravou. Důvod, proč je chlapecká kategorie úspěšnější než ta dívčí, Hinz ani Tietbohl neznají.

Samozřejmě existují případy, kdy za národní tým hrají hráči, kteří centralizovanou přípravou neprošli. Na Simona Tischera nezbylo ve volejbalových centrech místo, neboť všechna místa na pozici nahrávače byla obsazena. Výborná práce trenéra Mallicka ve Würtembergu a zápasová zkušenost ve druholigovém Fellbachu udělali z Tischera jednoho z nejlepších německých nahrávačů. Saskia Hippe z Drážďan nezvolila cestu centrální přípravy, neboť byla přesvědčena o vynikající práci trenérů ve svém klubu. K slabinám projektu patří problémy vzniklé uvnitř systému. Na začátku roku nepostoupila chlapecká juniorská reprezentace na ME v Rotterdamu a musí odepsat také přímou účast na MS v Itálii, které se koná v srpnu. Trenérem této reprezentace je Stewart Bernard, Hamel však Bernarda brání, Bernarda si do reprezentačního týmu mužů vybral za svého asistenta Stelian Moculescu, z tohoto důvodu nebyla příprava na kvalifikaci mistrovství Evropy tak intenzivní a finanční nedostatek nedovolil svazu zvolit jinou variantu. Po kvalifikačních turnajích a případné účasti na MS čeká nejstarší chlapce cesta do volejbalového světa. Mezitím dochází k jednáním s kluby, které své talenty budou opět chtít nebo které budou chtít mladé hráče vzít pod smlouvu. Mezi kluby a centry existuje dohoda, že kluby svými nabídkami nezamotávají mladým hráčům během působení v centru hlavu. Tato dohoda končí prezentací koncem ledna, kdy Hinz seznámí všechny kluby se silnými i slabými stránkami jednotlivých hráčů a představí jejich volejbalové, ale i životní prognózy. Tím se burza mladých hráčů otevírá. 

V příštím roce nebude v bundeslize hrát žádný VCO tým, protože se žádná kvalifikace na mistrovství světa nekoná. Pro Hinze začíná budování nového týmu nanovo. Jens Tietböhl, který v tomto projektu pracoval více než patnáct let a který se v současné době stará o mládež v Drážďanech, hodnotil své působení v projektu pouze několika slovy: „Je to královský model“.

Berlín je se čtyřmi soutěžními týmy nadcentrem modelu centralizované přípravy v Německu. V Berlíně působí chlapecký i dívčí bundesligový tým VCO Berlín, dále také dva týmy hrající v německé regionální lize. Berlín a Frankfurt jsou DVV uznávanými centry volejbalové centralizované přípravy. Ve Frankfurtu hrají hráči druhou německou ligu. Dalšími centry jsou Friedrichshafen a Kempfenhausen, oba týmy hrají také ve druhé německé lize. V dívčí kategorii jsou centra v Drážďanech a ve Schwerinu. Financování těchto center probíhá z několika zdrojů: DVV, spolkové svazy, veřejné prostředky, kluby, sponzoři. Rozpočet tohoto projektu vychází ročně na 170 000 až 200 000 eur.

Volleyball-Magazin 03/2009, přeložil Radek Krpač