Dizertační práce Gottfrieda Ratha se zabývá hodnocením a srovnáním mládežnických volejbalových center v Evropě, ve kterých jsou největší talenti jednotlivých zemí připravováni na profesionální kariéru v národních týmech a nejlepších ligách.

 

Průzkumu se zúčastnilo čtrnáct vrcholových center z osmi zemí (Německo, Finsko, Izrael, Itálie, Portugalsko, Švýcarsko, Španělsko a Rakousko). V anketách odpovídala jednotlivá centra na otázky z oblasti organizace, procesu přijetí, mládežnického konceptu, sportovní vědy a medicíny, infrastruktury, kooperace se školami a kluby, tréninkového procesu, financí a ročního rozpočtu.

 

Z průzkumu je jasné, že vstup talentovaných volejbalistů do mládežnických vrcholových center nemůže být založena na finančním přispívání hráčů a jejich rodičů (příspěvky). Italská federace udělala dokonce ještě krok vpřed, když hráčům každý měsíc vyplácí 150 – 180 eur a klubům, které hráče dodávají 3000 eur ročně. Kluby musí být centry podporovány a viděny jako partner, v rámci kooperace mají tedy hráči a hráčky povoleno startovat za dva týmy – ten mateřský a v rámci centra.

 

Tréninkový proces center se vyprofiloval převážně do tříletého procesu, který je silně zaměřen na individuální rozvoj hráče ve všech herních oblastech. Talentovaní hráči zůstávají v centrech pouze tak dlouho, jak je to nutné – nahrávači převážně a hráči, kteří mají dorůst do tahounů týmu o rok déle, libera naopak o rok méně.

 

Některá centra nespolupracují vůbec nebo pouze z části se školami. Ve Španělsku a Itálii neexistují školy se sportovním zaměřením. Dokonce nebyly zjištěny rozdíly mezi výkony sportovců, kteří absolvují plné penzum hodin ve škole a kteří trénují v rámci sportovně zaměřených škol.

 

V centrech je vidět trend profesionalizace. V každém týmu centra působí na plný úvazek převážně dva trenéři, jeden fyzioterapeut a jeden kondiční trenér. Každé centrum pracuje s obsáhlými lékařskými, kondičními i herními testy.

 

V dívčí kategorii se podle jednotlivých kritérií nejlépe umístilo italské centrum, na druhém místě je německý Berlín. Nejlepší chlapecké centrum se nachází opět Itálie, následuje Španělsko, poté německý Friedrichshafen a na čtvrtém místě figuruje opět Berlín.

 

Německý časopis Das Volleyballmagzin uvádí, že procento hráčů a hráček, kteří se absolvují vzdělávací proces v centrech a hrají v mládežnických a poté v dospělých reprezentacích, leží ve srovnání se ostatními centry pod průměrem. Další zvláštností Německa jsou čtyři centra pro každou kategorii, Španělsko a Itálie mají ve své zemi pouze jedno centrum. Unikát představuje švýcarský systém, který podporuje v rámci projektu Suisse Volley deset škol. Jedinou zemí, která podporuje svá centra v nejvyšších soutěžích dospělých, aniž by byly ohroženy sestupem, je opět Německo.

 

Z němčiny přeložil Radek Krpač, Das Volleyballmagazin 12/2012