Skoro každý volejbalový bundesligový tým má pro kondiční trénink k dispozici atletického trenéra. Co je v jiných sportovních hrách jako fotbal, basketbal, házená už léta samozřejmostí, začíná být také realitou ve volejbale. Proč je však atletický trenér pro volejbalový tým tak důležitý? Se zvyšující se úrovní se atletická připravenost stává důležitějším kritériem, které spolurozhoduje o vítězství a porážce. Potřebují volejbalisté vytrvalost? Pokud pozorujeme volejbal, těžko bychom přišli na myšlenku, že by vytrvalost jako pohybová schopnost hráče mohla být rozhodující pro jeho výkon. Krátké starty a různé druhy skoků charakterizují obraz naší hry. Charakterizovat volejbal jako vytrvalostní sport by proto bylo nanejvýš pochybné. Ve volejbalovém prostředí často slyšíme: “Tréninkem vytrvalosti ztrácí sportovec rychlost“ nebo „je to pouze šikana v přípravě, aby mohli trenéři ukázat svou sílu“. Hráči rádi tvrdí, že se po zápase necítí „vůbec unavení“. Kondiční komponenty vytrvalosti však obsahují více než klasický obraz překonávání určité distance, jak to vyžadují některé atletické běžecké disciplíny, nebo schopnost, také po 85 minutách jet na plný plyn, jak to umí dobří fotbalisté. Více je vytrvalost postavena do vztahu s únavou a ta naproti tomu hraje ve volejbale obrovskou roli.

Skoro každý volejbalový bundesligový tým má pro kondiční trénink k dispozici atletického trenéra. Co je v jiných sportovních hrách jako fotbal, basketbal, házená už léta samozřejmostí, začíná být také realitou ve volejbale. Proč je však atletický trenér pro volejbalový tým tak důležitý? Se zvyšující se úrovní se atletická připravenost stává důležitějším kritériem, které spolurozhoduje o vítězství a porážce. Atletická příprava zajišťuje hráči zaprvé únosnost sportovního zatížení, zadruhé pomáhá ke zlepšení individuálního herního výkonu. Příkladem únosnosti zatížení je odstranění dysbalancí a motorických deficitů, zlepšení schopnosti regenerovat a zvýšení výkonu srdce a plic. Příkladem zvýšení individuálního herního výkonu je zvýšení výskoku, rychlosti a tvrdosti útočného úderu. Ale také zlepšená koordinace a kondice ovlivňují zčásti přímo, zčásti nepřímo tréninkem techniky herní výkon. Co se skrývá pod pojmem atletická příprava? Dříve hráči označována jako kondiční trénink, který v hráčích vždy budil obavu, obsahuje atletická příprava v dnešním tréninku více než jen běh a zvedání činek. Atletická příprava je dnes charakterizována pojmy kondice a koordinace. Kondiční složka obsahuje vytrvalostní, silové a rychlostní schopnosti. Koordinační složka pak pohyblivost, motorickou schopnost učení a schopnost adaptace.

Přesná analýza kondičních elementů ve volejbale dává základ pro atletickou přípravu. Tak, jako trenér zpracovává informace o hráčích v obraně a útoku, aby dokázal zareagovat v tréninku, potřebuje také určité hodnoty pro atletickou přípravu.

·         Délka utkání: Minimálně 1 hodina a 45 minut (minimálně tři sety o délce 25 minut plus rozcvičení 30 minut

·         Poměr mezi zátěží a odpočinkem – cca. Jeden ku dvěma

·         Četnost výskoků – 1 výskok za minutu na jednoho hráče – 50 – 70 výskoků za hodinu hry

·         Četnost startů – 3 starty za minutu na jednoho hráče – 190 za hodinu

·         Nízká hodnota tvorby laktátu při střední až vyšší srdeční frekvenci - Laktát – 2-4 mmol na jeden litr, 150 – 190 tepů za minutu

Vytrvalost ve volejbale

Potřebují volejbalisté vytrvalost? Pokud pozorujeme volejbal, těžko bychom přišli na myšlenku, že by vytrvalost jako pohybová schopnost hráče mohla být rozhodující pro jeho výkon. Krátké starty a různé druhy skoků charakterizují obraz naší hry. Charakterizovat volejbal jako vytrvalostní sport by proto bylo nanejvýš pochybné. Ve volejbalovém prostředí často slyšíme: “Tréninkem vytrvalosti ztrácí sportovec rychlost“ nebo „je to pouze šikana v přípravě, aby mohli trenéři ukázat svou sílu“. Hráči rádi tvrdí, že se po zápase necítí „vůbec unavení“. Kondiční komponenty vytrvalosti však obsahují více než klasický obraz překonávání určité distance, jak to vyžadují některé atletické běžecké disciplíny, nebo schopnost, také po 85 minutách jet na plný plyn, jak to umí dobří fotbalisté. Více je vytrvalost postavena do vztahu s únavou a ta naproti tomu hraje ve volejbale obrovskou roli. Vytrvalost – rezistence (odolnost) vůči únavě – a volejbal jsou navzájem velice úzce propojeni. Vztah mezi dobrou vytrvalostní schopností a konkrétními problémy ve hře se ukáže poté, co se útočník v pátém setu dostává do problémů, protože už nemůže útočit z dostatečné výšky. Třísetový zápas trvá minimálně šedesát minut, je-li však ze zápasu čtyř- až pětisetová bitva, vyšplhá se čas utkání až k třem hodinám. Pokud k tomu připočítáme 30 – 40 minut úvodního rozcvičení a 10 - 15 minut závěrečné klidové fáze, dostáváme se až ke čtyřhodinové tělesné zátěže. V některých kategoriích se hraje i více utkání za den.

Formy únavy během utkání

Tělesná únava – omezená funkce svalů – snížení výskoku při útočném úderu nebo bloku

Mentální (duševní únava) – ztráta koncentrace – taktické instrukce nejsou plněny

Senzorická (smyslová) únava – omezení smyslového vnímání – omezené vnímání protihráčů – např. nahrávač soupeře

Motorická (koordinační) únava – omezení pohybového systému centrálním nervovým systémem – zhoršení přesnosti nahrávky

Motivační únava – ztráta motivace a vůle – chybějící vůle a bojovnost v pátém setu

Přesto není tělesná zátěž volejbalisty typickou vytrvalostní zátěží, jako třeba maratón. Volejbalová hra je ovlivněna velice silně pohyby acyklického charakteru (neustálá změna zátěže a odpočinku), vysokým počtem startů a výskoků a relativně nízkou hodnotou laktátu. Proto jsou pro volejbalovou hru důležité následující formy vytrvalosti:

Aerobní vytrvalost – získání energie za použití kyslíku

Anaerobní alaktátová vytrvalost – získání energie bez použití kyslíku a bez tvoření laktátu

Rychlostně-silová vytrvalost, která je však vnímána jako silová složka

Testy vytrvalosti:

Cooperův test: běh na 12 minut s cílem uběhnout co nejvíce metrů, hodnotí se počet metrů, srdeční frekvence po skončení testu, nenáročný na podmínky – atletický ovál a stopky postačí

Vytrvalostní běh: Běh určité vzdálenosti – 3000 nebo 5000 metrů nebo okruh v lese – měří se čas a srdeční frekvence, nenáročný na podmínky

Překážkový test: v hale, běh přes rozestavené překážky – délka 25 – 35 sekund, 3 – 5 kol, přestávka 60 sekund, hodnotí se čas, srdeční frekvence, laktát. Tento test je hráčům nejbližší, vyžaduje však přípravu, může být součástí kondičního tréninku, trenér by měl postavení překážek dokumentovat, aby ho mohl při dalším testu postavit přesně a mohl srovnávat data z minulých testů.

Optimální termín pro test vytrvalosti je první tréninkový týden po letní přestávce. Získané hodnoty mohou být použity jako základ pro další rozvoj pohybových schopností. K přezkoušení vytrvalostní schopnosti je dobré vyhledat podle herního zatížení také termín v období kolem vánoc, přestože test vyvolá nelibost u hráčů. Pokud trenér pokračuje s hráči i v příští sezóně, je doporučeno provést závěrečný vytrvalostní test, aby na sobě mohli hráči individuálně pracovat na základě letních prázdninových programů. Testování by nemělo být samoúčelné, nýbrž sloužit jako základ pro další vytrvalostní trénink. Pro trenéra je zisk informací nesmírně důležitý, může hráče vzájemně porovnávat a vyvozovat z nich závěry, které povedou ke zlepšení. Trenér může zjistit, jak je hráč vůči únavě rezistentní nebo potřebuje naopak více na vytrvalosti zapracovat. Trenér by však neměl získané hodnoty brát jako dogma, informace mu slouží k tomu, aby zjistil, jestli je tým po stránce vytrvalosti dobře připraven nebo není.

Z němčiny přeložil Radek Krpač, Das Volleyballmagazin 9∕2009