V kapitole organizace tréninku jsem psal, že pro trénink nemůžeme zvolit pouze nějaká cvičení, ale že bychom měli zvolit určitou herní situaci a tu procvičovat nebo v ní korigovat chyby. Musíme však brát v potaz, že se tréninky začátečníků a pokročilých od sebe liší. Chtěl bych zde představit jednu tréninkovou jednotku pro začátečníky. Předtím než začnu s přípravou na trénink, je dobré se zamyslet, kolik hráčů a jací hráči se tréninku účastní a jakými cvičeními tréninkovou jednotku zahájíme. V konspektu tréninku si určíme hlavní téma tréninkové jednotky a kolik minut budeme jednotlivým cvičením věnovat.

Trénink začátečníků, kteří neprošli procesem her v menším počtu hráčů a na menších hřištích, patří k těm nejnáročnějším. Děti s volejbalem teprve začínají a musí hrát šestkový volejbal a kromě odbití spodem, vrchem a útoku mají před sebou první náročný úkol: zvládnout fázi útoku po přihrávce podání. Náročný úkol hlavně proto, že trénují nejen přihrávku, ale také vysokou nahrávku a útoky ze zón II a IV. Pokud zvládnou tyto činnosti, jsou schopné hrát.

V první části tréninku, která trvá 20 – 30 minut, trénují děti základní techniku superanalytickými cvičeními.

ČÁST I.

Cvičení 1: bagr, odbití obouruč vrchem, útočný úder o stěnu (10 – 15 minut):

• 5 minut bagr

1. oDbáme na správné držení paží, správné postavení těla a vytvoření správné přihrávací plochy.
2. oNemusíme odbíjet 5 minut, stačí nám 50 až 100 odbití.

• 5 minut odbití vrchem

1. oDbáme na správný „košíček“, na prsty, na zápěstí a polohu celého těla.

• 5 minut útočný úder o stěnu

1. oDbáme na odbitímaximální výšce, zatažení lokte, na ruku i zápěstí

Cvičení 2: Bagr a odbití prstama v pohybu

• 1 – 3x  10 opakování v pohybu.

A – odbití spodem a vrchem s pohybem vpřed

B – odbití spodem a vrchem s pohybem vzad

C – odbití spodem a vrchem s laterálním pohybem (doleva a doprava)

D – krátký pohyb vpřed, poté vzad a poté bagr nebo odbití vrchem směrem ke spoluhráči.

E – krátký pohyb vzad, poté vpřed a poté bagr nebo odbití vrchem směrem ke spoluhráči.

Trenér pozoruje technické provedení, vysvětluje a opravuje, pokud u některých z hráčů není technika provedena správně. Tempo a rytmus cvičení nejsou důležité, důležitější je přesnost základní techniky. Cvičení není třeba provádět déle než 20 – 30 minut, protože to může být po určité chvíli dlouhé a děti se začnou nudit. Tato jednoduchá cvičení bychom měli zařazovat do tréninkové jednotky tak dlouho, dokud děti nezvládnou úspěšné provedení jednotlivých činností.

ČÁST II.

Útočný úder

Cvičení 3

Procvičujeme útočný úder v jednoduché situaci. Protože děti teprve s útočným úderem začínají, musíme jim dát čas, aby se správnou techniku naučily. Tady je příklad analytického cvičení.

V tomto cvičení můžeme pozorovat následující:

• Přihrávku útočného úderu
• Nahrávku
• Rozběh útočného úderu v zónách IV a II
• Techniku útočného úderu

Trenér hází jednoduché míče, protože se děti koncentrují na správnou techniku, nebo volí variantu lehkého podání jednoruč vrchem. Cvičení se odehrává bez bloku a obrany. Cílem cvičení je, aby se děti naučily odbíjet spodem, nahrávat i útočit. Po přihrávce odcházejí hráčky na nahrávku, nahrávačky do útoku. I u tohoto cvičení je důležité správné provedení činnosti, ne tempo cvičení. Hráčky by si měly být vědomy, že toto cvičení je již herní situace. Při korekci chyb bychom neměli zapomenout na odpovídající principy a klíčové body, které jsme vzpomněli v minulém článku.

ČÁST III.

Nejdůležitější fází hry začátečníků je fáze útoku po přihrávce, proto by se v každém tréninku měla objevit jedno až dvě cvičení na procvičení fáze útoku po přihrávce.

1. 1.Cvičení 4: 6 proti 4 plus trenér

Pro začátečníky navrhujeme herní systém, ve kterém každá hráčka nahrává v zóně III a přihrává pět hráček.

• Děti mají v tomto věku málo síly na to, aby nahrály přesně i na dlouhou vzdálenost
• Pokud by nahrávačka stála v zóně II, útočilo by se hodně přes zónu III a málo přes zónu IV.
• Nahrávačka se naučí nahrávat přes hlavu

Hra začíná tím, že trenér hází jednoduché míče, útočné údery jsou vedeny přes zóny IV a II, útočnice mají za úkol útočit diagonálním směrem. Po útoku má trenér dvě možnosti: Buď hodí ještě jeden míč přihrávajícímu týmu, nebo nahodí míč na nahrávačku do zóny III, která nahrává a tým ještě jednou útočí ze zón II a IV. V případě úspěšného pokusu pochválíme děti, v případě neúspěchu pracujeme na zlepšení.

Cvičení 5. Přihrávka, míč zadarmo a podání

Toto je rozšíření cvičení 4. Cvičení zahajuje trenér podáním, tým A musí přihrát a útočit, ale aby tým A získal bod musí

         A – úspěšně odútočit

B – úspěšně odútočit po přihrávce míče zdarma, který vhodí trenér

C – nezkazit podán po následné výměně.

Vítězí družstvo které získá 5 bodů, pokud tým A udělá chybu, neobdrží žádný bod, pokud dá trenér při podání eso, aniž by se někdo z týmu A pokusil míč přihrát, odečte se přihrávajícímu týmu jeden bod.

Z němčiny přeložil Radek Krpač

Zdroj: www.volleyball-training.de