Bob 11.6505 Normal 0 21 false false false MicrosoftInternetExplorer4

Víte, naši vytrvalí čtenáři, začnu několika slovy o jedné své lapálii, s níž si tako docela nevím rady. Týká se mého vztahu k docentu Buchtelovi a celému oddělení sportovních her pražské FTVS. Byl jsem několikrát napaden panem docentem a to přímo či nepřímo. Vždy, když k tomu došlo (útočný soukromý dopis, článek na stránkách pražského volejbalového svazu (posléze na cvf.cz), vystoupení na konferenci ČVS atd.) kladl jsem si otázku, jak mám reagovat? Jsem bojovník, vždycky jsem měl konfrontaci rád, ostatně proto jsem se stal vrcholovým sportovcem. Libuji si v sázkách, vyhrocených zápasech, v adrenalinových herních situacích. Ale toto …? Připadalo by mi nepatřičné úplně vážně jít (to je u mě vždy s totálním nasazením) do otevřeného střetu, i když k tomu okolnosti vysloveně vyzývaly. Měl jsem za to, že to nemám zapotřebí a že by takový boj mohl otravovat celé volejbalové okolí, mně vyčerpávat a brát energii. Když se pouštím do vážného boje, snažím se naplno využít všech dovolených a etických prostředků, abych vyhrál. To vždycky stojí čas a člověka to vyždímá. Navíc Jarda Buchtel je taky jenom chlap v letech, a musel bych ho tvrdě odborně napadat (a bylo by kde …), ale celé by to mohlo skončit nechutně. A tak jsem „držel hubu“ a říkal jsem si, čas to vyřeší. Ono to ale pokračovalo v plíživé formě. Tu se od některých studentů FTVS dovídám, že je „doporučováno“ na půdě FTVS necitovat z knihy Volejbal 1 (Haník, Lehnert 2004), tu ke mně dojde zpráva, že mám údajně problém komunikovat s pražskou fakultou (intenzivně se přitom stýkám s prof. Dobrým, doc. Dovalilem, prof. Rychteckým, doc. Hendlem). Odkud se asi takové zprávy rodí? Když jsem absolvoval doktorandské studium, záměrně jsem k údivu svého školitele prof. Frömela, volil předměty u špiček pražské fakulty, abych jasně deklaroval, že nemám a nechci mít spor ani komunikační problém s FTVS. Na druhé straně jsem na vědeckých konferencích tepal do absence propojení s praxí. Vědečtí bossové uznale pokyvovali … (Foto: Rosťa chystá další ...)

Bob 11.6505 Normal 0 21 false false false MicrosoftInternetExplorer4

Víte, naši vytrvalí čtenáři, začnu několika slovy o jedné své lapálii, s níž si tako docela nevím rady. Týká se mého vztahu k docentu Buchtelovi a celému oddělení sportovních her pražské FTVS. Byl jsem několikrát napaden panem docentem a to přímo či nepřímo. Vždy, když k tomu došlo (útočný soukromý dopis, článek na stránkách pražského volejbalového svazu (posléze na cvf.cz), vystoupení na konferenci ČVS atd.) kladl jsem si otázku, jak mám reagovat? Jsem bojovník, vždycky jsem měl konfrontaci rád, ostatně proto jsem se stal vrcholovým sportovcem. Libuji si v sázkách, vyhrocených zápasech, v adrenalinových herních situacích. Ale toto …? Připadalo by mi nepatřičné úplně vážně jít (to je u mě vždy s totálním nasazením) do otevřeného střetu, i když k tomu okolnosti vysloveně vyzývaly. Měl jsem za to, že to nemám zapotřebí a že by takový boj mohl otravovat celé volejbalové okolí, mně vyčerpávat a brát energii. Když se pouštím do vážného boje, snažím se naplno využít všech dovolených a etických prostředků, abych vyhrál. To vždycky stojí čas a člověka to vyždímá. Navíc Jarda Buchtel je taky jenom chlap v letech, a musel bych ho tvrdě odborně napadat (a bylo by kde …), ale celé by to mohlo skončit nechutně. A tak jsem „držel hubu“ a říkal jsem si, čas to vyřeší. Ono to ale pokračovalo v plíživé formě. Tu se od některých studentů FTVS dovídám, že je „doporučováno“ na půdě FTVS necitovat z knihy Volejbal 1 (Haník, Lehnert 2004), tu ke mně dojde zpráva, že mám údajně problém komunikovat s pražskou fakultou (intenzivně se přitom stýkám s prof. Dobrým, doc. Dovalilem, prof. Rychteckým, doc. Hendlem). Odkud se asi takové zprávy rodí? Když jsem absolvoval doktorandské studium, záměrně jsem k údivu svého školitele prof. Frömela, volil předměty u špiček pražské fakulty, abych jasně deklaroval, že nemám a nechci mít spor ani komunikační problém s FTVS. Na druhé straně jsem na vědeckých konferencích tepal do absence propojení s praxí. Vědečtí bossové uznale pokyvovali … Podtrženo a sečteno, problém v latentní podobě trvá dál. Chtěl bych ovšem, aby minimálně čtenáři tohoto webu věděli, že se mi tomto poli nechce bojovat a nepokládejte to, prosím za slabost. Vidím to jako zbytečné. Komunisti taky musí vyhnít nebo se transformovat. Naopak mi tento případ nabízí důvod, zamyslet se nad celou věcí úplně jinak. Tento problém by vůbec nemohl nastat, kdybychom působili oba v rámci jednoho oboru (myslím stále na docenta). Ale to, co je volejbal na tělovýchovných fakultách a to, co jsou reálné problémy volejbalové praxe, to nelze nazvat jinak, než dva rozdílné světy. Ruku na srdce, tyto světy se v současné podobě moc nepotřebují. Uvedu příklad: jestliže se koná nějaká vědecká konference s tématikou sportovní hry, neuvidíte tam až na výjimky ani jednoho volejbalového trenéra s výjimkou těch, kteří jsou nějak svázání s fakultami a plní svou publikační a prezentační povinnost. Na druhé straně volejbaloví trenéři jsou pohodlní ve vzdělávání se rozšiřování obzorů. To už vůbec nemluvím o tom, že ve volejbalové komunitě není po smrti Vaška Císaře téměř žádný trenér, který by projevil ctižádost sestavit odbornou publikaci o volejbalu. Světlou výjimkou jsou Rosťa Hanzelka (Ústí, n.Orl., resp. Přerov) a Jarda Vlach (Ústí n.L.). Dana Vaiglová mi sice opakovaně zdůrazňuje: „ …lidi nechtějí číst, dělejte jenom DVD…“ a má pravdu, ale kdyby se to tu alespoň hemžilo dévédéčky. Vždyť je to tak lehce dostupné. Proto když vznikne taková lapálie (myslím stále na docenta) nemá to ani kdo posoudit, jelikož nevznikla alespoň malá skupina lidí, kteří propojili svou aktivní činností (ne pouze sledováním) oba světy. Ano, je to tak, náš teoretický obor neexistuje. Například fotbalisté školí svou nejvyšší trenérskou profi-licenci jako trenérsko-manažerský kurz. Fotbalový svaz ji školí sám a fakulty si najímá jako partnera. Přitom, a to je s podivem, nevyžaduje fotbalový svaz po uchazečích maturitu!!! To má vcelku logiku. Fotbalový trenér na nejvyšší úrovni je napůl manažer, napůl politik. Volejbal není fotbal, ale jako bývalý trenér nároďáku, musím říct, že nejtěžší a zároveň nejdůležitější práce je ta manažersko-politická. Trenérská činnost v hale je proti tomu balzám na duši. Rozhodně je tato práce na hony vzdálená „akademismu“, který znám z fakulty a z vědeckých konferencí. Jak pro takovou profesi školit? Pak se dá namítnout, ale trenér mládeže? Je to taky manažer? Myslím, že je spíše učitel. Trvám na tom, že náš teoretický obor neexistuje. Budeme ho muset definovat, vymezit jeho předmět, jeho priority jeho hlavní subdisciplíny. A metodika? V první řadě jsem si jako metodik ČVS sám pro sebe musel vymezit, co je to Metodický úsek ČVS. Vnímám to tak, že v rovině personální jsou to členové metodické komise a vedoucí trenérsko-metodických úseků KVS. S nimi všemi jsem výrazně zintenzivnil spolupráci. Ale pak si ovšem říkám, vždyť vlastně neexistuje reálné metodické propojení na kluby. Ty jsou (ať si říká kdo chce, co chce) nositelem volejbalového progresu. Kluby se trápí s náborem a získáváním dětí pro volejbal, kluby platí trenéry (některé s vydatnou pomocí ČVS), kluby se trápí s každodenním tréninkovým provozem a s nedostatkem peněz. Ale mám za to, že vliv metodického úseku na kluby je malý. To bych rád změnil a pokusím se pro to, získat šéfy klubů. Někde se to již daří. Chápu při tom, že klub musí řešit primárně své ekonomické, provozní a odborné problémy. Pak je tu ta politika, radši toho nechám…

Přesto to vidím pozitivní reálné a dokumentovatelné posuny v oblasti volejbalové osvěty a komunikace uvnitř volejbalové obce. Jsou to hmatatelné výsledky pokusu o dialog:

·         Nemoderovaná diskuse (www. hanikvolleball.cz) pod každým odborným článkem

·         Moderovaná diskuse v nedělních diskusních fórech (rovněž www. hanikvolleball.cz)

·         Účast v diskusní klubovně (www.cvf.cz), která se již týká zúženého počtu lidí, ale berme ji jako jinou (závažnější) formu. Navíc teprve startuje.

·         Praktická diskusní fóra na kempech Volejbalové akademie (poslední na kempu v Nymburce jsem ač velmi nerad musel po dvou hodinách utnout)

·         Moderované tréninky v při víkendových minikempech

Tím chci i doplnit jednu informaci. Nemoderovaná diskuse nemá ambici nějakého uceleného závěru. Osobně ji vnímám jako „brainstorming“ české volejbalové komunity. Ale věřte (znovu se dovolávám Masaryka), že pokud se udrží úroveň nebo se dokonce ještě více kultivuje, má to význam na myšlení lidí ve volejbalu, na rozšiřování neviditelné databanky informací, byť není učiněn pokus o ucelený závěr každé jednotlivé diskuse. Ze všeho přeci nemusí vzniknout nějaký konkrétní recept …

Pak jsou zde další možnosti. Jak známo, vznikl a již dva roky funguje projekt Nadace Volejbalové akademie, kterou jsme založili společně Ivo Dubšem a Richardem Wiesnerem. Získává prostředky pro metodickou práci VA i pro projekty zájemců mimo volejbalovou akademii. Podporuje talentované, práceschopné, ctižádostivé a vývoje schopné trenéry či teoretiky v oblasti volejbalu v České republice.

Nadace již podpořila

·         Volejbalovou ročenku 2007-2008 (R. Brzobohatý, Ostrava)

·         Překlad knihy Volejbal – viděno třemi do němčiny (V. Martínková, Nymburk)

·         Německou verzi webových stránek www.hanikvolleyball.cz (R. Krpač, Liberec)

·         Výběr E-learningového programu a přípravu jeho provozu pro školení volejbalových trenérů (P. Sezemský, Svitavy)

·         Tvorbu schémat pro knihu Volejbal – viděno třemi (L.Uher, Brno)

V roce 2009 podpoří Nadace mj.

·         Vznik publikace Průpravná herní cvičení 2 (R. Hanzelka, Přerov)

·         Vznik publikace Beachvolejbal sport pro každého (J. Vlach, Ústí n.L.)

·         Podpora vzniku DVD o komunikačních schopnostech trenéra (V. Baláková, Praha)

V Roce 2010 bychom rádi podpořili další sympatické projekty, například snahu P. Dostála (Vysočina) o metodický videoarchiv na webu.

Navíc musím s radostí konstatovat, že jsme letos úspěšně zapojili do práce na našem webu tři inteligentní volejbalové chlapíky: Radka, Pavla a Slávka a jejich příspěvky okamžitě našly své čtenáře i diskutéry. Další inspirace pro vás, kdo se nebojíte …

Proč tedy vznikl tento článek? Jestliže jsem posledně psal o šanci a naději, pak dnešní byl o šanci a naději pro všechny, kteří chtějí přispět ke zvýšení úrovně volejbalové vzdělanosti. Je čas na činy: pište, natáčejte, překládejte, zakládejte weby … informujte, dejte se poznat, diskutujte, polemizujte, za chvíli zestárnu nebo se budu primárně věnovat jiné oblasti práce ve volejbalu a potřebuji pokračovatele. Když začnete sami, my vám pomůžeme, jak odborně, tak hlavně finančně. Vím, že je vás dost, odbrzděte se a „hlavu výš, česká volejbalová komunito“ …

Brno, 16.11.2009, Zdeněk Haník