- Kategorie: Učení a trénink
Nezažil, Doskákal a Rada klepou na dveře ...
Právě jsem dorazil do Jáchymova. Znovu se budu ve zdejších lázních pokoušet o oddálení demontáže svého těla v podobě výměny druhého kyčelního kloubu za titanovou atrapu. Má to jednu velkou výhodu: mám čas na práci. Nikam nejezdím, je o mě postaráno, tělo i duše jsou v pohodě. Budu stříhat video pro nároďák, pořádat fotoarchiv, připravovat školení a kempy, psát …. svaté tři neděle. Můj přítel Zdenek Merta finišuje v práci před premiérou „Pekla“ v Městském divadle Brno, a tudíž naše obligátní zápasy ve všech možných sportech (tenis, ping pong, šachy, nohejbal, kroket, kuželky atd.) o 1000 kč si budu muset odříct, dobrá tedy … ještě více času na práci. V dnešním článku chci však upozornit na fakt, že pánové Nezažil, Doskákal a Rada již dokončili svůj trialog o volejbalu. Neznáte je? Tak tedy čtěte: Vážené volejbalistky, vážení volejbalisté, ač se sám považuji za optimistu, idealistu či vizionáře, musím konstatovat, že my Češi už neučíme svět, ale spíše naopak svět vyučuje nás – alespoň pokud jde o volejbal. Nám, lidem z tradiční volejbalové země, to není lhostejné, ale každý máme poněkud odlišnou představu, co je třeba přednostně udělat. Česká volejbalová škola mezitím chřadne, ztrácí
lesk a upadá do zapomnění. Jedním z těch, kteří si uvědomují, že se všichni podepisujeme pod dočasný úpadek českého volejbalu, je profesionální volejbalový trenér Zbyněk Rada. Dvacet let trénuje různá družstva, od mládeže až po vrcholový seniorský volejbal, je zkušeným praktikem a dobrým psychologem. V současné době vede družstvo mužů, které se pohybuje v horní polovině extraligové tabulky. Dalším, kterému leží osud volejbalu na srdci, je bývalý smečař mezinárodní úrovně, nyní začínající trenér Václav Doskákal. Před rokem se vrátil ze zahraničí, udělal si trenérskou kvalifikaci druhé třídy a začal trénovat. V současné době pracuje jako trenér kadetů, vypomáhá ve volejbalové přípravce a přemýšlí, co dál. Třetím do party je doc. Karel Nezažil, CSc., vysokoškolský učitel na Fakultě sportu a tělesné výchovy, obor sportovní hry. Kdysi začínal jako trenér, ale před pětadvaceti lety nastoupil na vysokou školu a začal se věnovat teorii. Teď se zabývá volejbalem i sportovními týmovými hrami obecně, píše příručky a skripta, přednáší na fakultě a trenérských seminářích, překládá z cizích jazyků. Tito pánové jsou si vědomi, že mají rozdílný úhel pohledu na volejbalovou problematiku, rozdílné zkušenosti, rozdílný vyjadřovací jazyk, ale přesto jsou schopni a ochotni mluvit o volejbalu otevřeně a bez předsudků. Vedeni vzájemnou úctou i touhou obnovit slávu našeho volejbalu se společně snaží dojít až k samé podstatě problému. Náhoda nás (mě a spoluautory) zavedla do společnosti těchto různorodých osobností právě ve chvíli, kdy se mezi nimi rozpoutala pozoruhodná diskuse. Ta nás zaujala natolik, že jsme, s jejich laskavým svolením, vše nahráli a následně převedli do písemné formy. Přes snahu zachovat v maximální míře autenticitu diskutujících bylo přece jen nutné provést v textu některé zásahy a změny. Přímou řeč jsme mírně upravili, zejména v případě pana Doskákala, věcný obsah však zůstal stoprocentně zachován. Pro větší přehlednost jsme pak ještě celou diskusi rozdělili do jednotlivých kapitol, každou z nich opatřili názvem,výčtem klíčových výrazů a jakýmsi bodovým shrnutím, které jsme nazvali „Shrnutí do kapsy“. Pro větší názornost jsme některé části textu doplnili obrázky, na nichž můžete vidět přímo v akci nejen známé české volejbalové reprezentanty, malé děti, ale třeba i herce Ondřeje Vetchého, velkého přítele a propagátora volejbalu. Dále jsme již hotový text postoupili „volejbalové obci“ k případným komentářům. Jedná se přece o volejbal pro každého... Díky připomínkám některých čtenářů webových stránek Volejbalové akademie jsme v textu provedli drobné korekce. Zásadním způsobem však do díla zasáhli tři volejbaloví trenéři: Aleš Novák, jeden z nejlepších učitelů dívčího volejbalu v Čechách, Zuzana Tlstovičová, dříve trenérka centralizované přípravy slovenských reprezentantek, v tomto roku trenérka slovenského mistra Slávie UK Bratislava, a Michal Němec, dnes věhlasný muzikant a textař, dvojnásobný držitel ceny Anděl (se skupinou Jablkoň), dříve trenér volejbalového družstva Tatranu Střešovice. Všechny změny byly samozřejmě konzultovány s jednotlivými diskutujícími, kterým tímto zároveň srdečně děkujeme za jejich mimořádně poutavý rozhovor i ochotu své vědomosti, názory a zkušenosti zveřejnit…
Ano, výše zmíněný text je úvodem nové volejbalové příručky, která je v současné chvíli na jazykových a grafických úpravách, a až se budu vracet z Jáchymova, půjde do tisku. Na konci října jde na pulty knihkupectví. Pokud si ji koupíte, připravte se na to, že bude třeba číst maximálně jednu kapitolu denně. Při nadměrném užívání by mohlo totiž dojít k závislosti. Určitě bude třeba nespěchat! Některé kapitoly (zvláště ty tuhé) bude třeba přežvýkat několikrát. K úvodním podkapitolám a ke kapitolám 3 a 4 se bude hodit vhodná sklenička portského, zatímco ke kapitolám 1 a 2 doporučujeme střik z bílého vína. K podkapitole „Jakým jazykem se bude mluvit?“ to asi bude chtít panáka. Ne, ne nedejte se vystrašit. Tato kniha je naopak nejsrozumitelnější ze všech, jež jsem psal. Navíc obsahuje 200 fotografií a stejný počet schémat. Ale nepředbíhejme … v listopadu v obchodech nebo u nás objednávejte prostřednictvím komentářů pod tímto článkem či reagujte na další výzvu.
Jáchymov 23.9.2008 Zdeněk Haník