Často se nabízí otázka, v jaké rotaci bychom měli zahájit utkání. Paušální odpověď neexistuje, protože k úspěchu vede vícero cest. Systém s jedním nahrávačem a liberem, který do hřiště chodí místo zadního blokaře, se s výjimkami etabloval ve všech kategoriích výkonnostního i vrcholového volejbalu. Vyváženost tohoto systému se vyznačuje tím, že v každé rotaci má tým srovnatelné šance na zisk bodů. Experti tvrdí, že s nahrávačem v předních zónách je - oproti postavení s nahrávačem v zadních zónách - založení útoku komplikovanější. Tom Bruner vytvořil zajímavou analýzu, vyhodnotil 156 utkání (580 setů, z toho 30 tie breaků) a 25 811 výměn (z toho 16 857 situací po přihrávce, 8954 bodových situací) základní části německé bundesligy a došel k zajímavým poznatkům.

Zápas bundesligy se hrál v průměru 3,7 setů, ve kterém bylo odehráno v průměru 44,5 výměn (z toho 29,1 fáze po přihrávce a 15,4 bodů po breakových situacích – tedy po obraně v poli).

Postavení hráčů při začátcích zápasu

Volbou základního postavení hráčů chtějí trenéři získat co nejlepší výchozí pozici pro vítězství v setu, což představuje velký taktický přehled trenérů a je spojen s očekávaným počtem rotace v jednotlivém setu.

Tabulka č. 1 ukazuje, že každý set obsahoval v průměru 2,52 rotací, trenéři při základním postavení nejčastěji volili rotaci s nahrávačem v zóně I, VI a II. 53,3% setů vyhrál tým, který začal set útokem po přihrávce podání. Protože tým, který začíná podáním, musí vyhrát o jeden break více než tým, který útočí po přihrávce, je procentuální číslo vítězných setů logické. S pětadevadesátiprocentní jistotou se dá vycházet z toho, že ne náhoda, ale systematické důvody zapříčiňují, že úvodní rotace s nahrávačem v zóně IV a I vedou častěji k vítězství. Rotace s nahrávačem v zóně IV však trenéry nebyla tak často na úvod setu využita.

Tip pro trenéry: Úvodní formace byla trenéry na začátky setů volena tak, aby nahrávač zahajoval set v zadních zónách.  V normálních setech se nahrávač vystřídal v zahajovací zóně třikrát, v tie breaku dvakrát. Více setů vyhrála družstva, která začínala set útokem po přihrávce, a to nejvíce s nahrávačem v zóně IV a I. Zahájení setu s nahrávačem v zóně V se statisticky ukázalo naopak jako nejméně výhodné.

Délka a rozdělení breakových sérií

Délka série, ve které tým boduje po vlastním podání, je v průměru dlouhá 1,5 výměny. Délku breakových sérií ukazuje tabulka č. 2.

Na četnost breakových sérií měly malý vliv jednotlivé fáze setů, některé série padaly v první třetině setů (31,1 %), některé od stavu 8 po 16 bodů (33,8%) a minimální nárůst zaznamenala analýza Brunera v poslední třetině setů (35,1%). Z tabulky č. 2 je jednoznačně vidět, že v breakových situacích se nejčastěji vyskytovaly jedno- až dvoubodové série. Vícebodové série se objevily velmi zřídka. Podařila-li se nějakému týmu v setu tříbodová série, dokázal tým v 67 procentech sadu dotáhnout také do vítězného konce. Čtyř-, pěti i více bodové série vedly k vítězství v setu dokonce v osmdesáti až jednadevadesáti procentech případů.

Breakové série týmu ve fázi útoku po přihrávce                  

Z dalších údajů je patrné, že nejvíce prohraných breakových sérií hrozí přihrávajícímu týmu v rotaci s nahrávačem v zóně I (36,2%), poté v zóně V (34,5%), v zóně IV (34,2%), VI (33,7%), II (33,5%) a nejméně v zóně III (32,9%). To je logické, protože nahrávač vbíhající ze zóny I má předního smečaře na pro něho nezvyklé pozici v zóně II a diagonální hráč musí útočit ze zóny IV. Přesto je zajímavé, že startovní formace v úvodu setu s nahrávačem v zóně I vede nejvíce k úspěchu v setu (66,6%). Nejméně prohraných breakových sérií se objevilo u formací, kdy nahrávač vbíhal ze zóny III. Z analýzy by se dalo vyčíst, že pro útok po přihrávce podání je pro nahrávače výhodné, když má pro útok nejlepšího smečaře a nejlepšího blokaře (S1 a B1).

Ukázalo se také, že v případě, kdy nahrávač musí po servisu překonat větší vzdálenost do místa odbití (v zónách V,IV a I), je tým více náchylný na prohrané breakové situace, než když nahrávač překonává při vbíhání kratší vzdálenosti (ze zón II, III, a VI).

Pokračování příště

Z němčiny přeložil Radek Krpač

Zdroj: Das Volleyballmagazin 10/2012