Normal 0 21 false false false MicrosoftInternetExplorer4

Předvčírem jsme v pětici Juda, Prokeš, Vlach, Šamšula a já jako zkoušející a 13 uchazečů o trenérskou licenci 2. třídy absolvovali tradiční prosincové závěrečné zkoušky, které zakončují roční práci. Zavedli jsme před třemi lety model, při němž uchazeč 2x realizuje tzv. „metodický výstup“, tedy jakousi vzorovou tréninkovou jednotku na dané téma. Poprvé se tak děje ve třetím bloku výuky (v červenci) a tady má uchazeč ještě šanci se písemně připravit. Při závěrečných zkouškách musí ovšem bez přípravy reagovat svou trenérskou činnosti okamžitě po zadání tématu. Uznávám, je to věru tvrdá zkouška, ale je nutno říci, že je to okamžik pravdy, který oddělí zrno od plev. Ještě nutno předeslat, že uchazeč si otázku (téma) vybírá sám podle vlastního uvážení a že kritérii, podle nichž  hodnotíme jeho výkon jsou především: pohotovost, schopnost rychlé úvahy, improvizace, trenérský projev, ale především pochopení zadaného tématu. A to je právě ten problém, který mě trochu v neděli „nadzvedl“ a o němž chci dnes psát. Celkem pět uchazečů jsme ohodnotili známkou 4 – tedy nevyhověli. Je to dost … a já bych rád volejbalové veřejnosti sdělil, že naším cílem není někoho trápit nebo prezentovat vlastní moc, vůbec ne. Je mi to svým způsobem líto, ale musím konstatovat, že některé jevy mě vytočily. Sestavil jsem se znojemským učitelem – matematikem Máriem Zeleným kapitolu „Volejbalová systematika a terminologie“ pro knihu Volejbal 2. Terminologie a kategorizace volejbalových jevů pro mě neznamená pouze „slovíčka“, která se mají uchazeči naučit, nýbrž konkrétní obsahy zápasových nebo tréninkových situací a z nich vyplývající postupy v tréninku. Tak například, uchazeč si třeba zvolí téma: „Kombinace při přihrávce“.(foto: z archívu m.ň)

 

Normal 0 21 false false false MicrosoftInternetExplorer4

Předvčírem jsme v pětici Juda, Prokeš, Vlach, Šamšula a já jako zkoušející a 13 uchazečů o trenérskou licenci 2. třídy absolvovali tradiční prosincové závěrečné zkoušky, které zakončují roční práci. Zavedli jsme před třemi lety model, při němž uchazeč 2x realizuje tzv. „metodický výstup“, tedy jakousi vzorovou tréninkovou jednotku na dané téma. Poprvé se tak děje ve třetím bloku výuky (v červenci) a tady má uchazeč ještě šanci se písemně připravit. Při závěrečných zkouškách musí ovšem bez přípravy reagovat svou trenérskou činnosti okamžitě po zadání tématu. Uznávám, je to věru tvrdá zkouška, ale je nutno říci, že je to okamžik pravdy, který oddělí zrno od plev. Ještě nutno předeslat, že uchazeč si otázku (téma) vybírá sám podle vlastního uvážení a že kritérii, podle nichž  hodnotíme jeho výkon jsou především: pohotovost, schopnost rychlé úvahy, improvizace, trenérský projev, ale především pochopení zadaného tématu. A to je právě ten problém, který mě trochu v neděli „nadzvedl“ a o němž chci dnes psát. Celkem pět uchazečů jsme ohodnotili známkou 4 – tedy nevyhověli. Je to dost … a já bych rád volejbalové veřejnosti sdělil, že naším cílem není někoho trápit nebo prezentovat vlastní moc, vůbec ne. Je mi to svým způsobem líto, ale musím konstatovat, že některé jevy mě vytočily. Sestavil jsem se znojemským učitelem – matematikem Máriem Zeleným kapitolu „Volejbalová systematika a terminologie“ pro knihu Volejbal 2. Terminologie a kategorizace volejbalových jevů pro mě neznamená pouze „slovíčka“, která se mají uchazeči naučit, nýbrž konkrétní obsahy zápasových nebo tréninkových situací a z nich vyplývající postupy v tréninku. Tak například, uchazeč si třeba zvolí téma: „Kombinace při přihrávce“. Předpokládám, že by měl uvažovat v následujících krocích, pokládat si a odpovídat na tyto otázky:

1)     Co znamená pojem: kombinace? … je to součinnost dvou a více hráčů

2)     Co to je kombinace při přihrávce?  … je to součinnost dvou a více hráčů při přihrávce podání

3)     Jakými problémy by se měl zabývat metodický výstup na téma „součinnost při přihrávce“? … výchozími formacemi pro přihrávku, počtem přihrávajících hráčů v různých situacích, úlohami jednotlivých hráčů, rolemi zúčastněných hráčů, taktickými principy, kterými se budou různé situace při přihrávce řešit atd.

Když zkoušený tuto úvahu správně provede (a to je právě ta teoretická příprava, kterou už ale musí mít v hlavě), a začne podle toho volit jednotlivá cvičení, už pro mě z 90% splnil podmínky pro splnění této části zkoušky. Jestliže ovšem přijde cvičení, kdy trenér nahazuje míče zadarmo, hráči je přihrávají k síti, a pak se dvou zástupů podává a jednotliví hráči přihrávají, načež to uchazeč završí útokem hráčů po přihrávce …, zeptám se ho: „kdy se dostaneš k tématu?“ Nevěřícně na mě zírá… Toto byl pouze příklad (aby se v tom někdo náhodou nenašel), ale podobné případy jsem v neděli oházel zažil.

A ještě jeden příklad. Uchazeč si zvolí téma: „Problematika individuálního blokování ve hře“ a kandidát trenérství 2. třídy už jede …:

• Vyzve hráče, aby vyskakovali na blok na místě bez míče
• Následně přidá přesun úkrokem a překrokem
• Potom nechá hráče, aby sahali na míč, který držen spoluhráčem na druhé straně sítě

Už se začínám ošívat, když vidím, že nebohý uchazeč nechal uplynout pět minut a odbavuje se opravováním techniky. Pak se moje neblahé tušení potvrdí, jelikož přijde cvičení, kdy hráči v zástupu útočí po vlastním nadhozu jeden po druhém proti bloku a uchazeč se blíží k trenérskému orgasmu a triumfuje vynikajícími znalostmi techniky blokování i velmi solidním trenérským vystupováním… Ptám se: „už jsi je rozcvičil a teď začni s problematikou individuálního blokování ve hře. Hrobové ticho … už nemáme čas, je za námi 8-9 min vystoupení uchazeče, a proto už si beru slovo sám a říkám: „jestliže se jedná o problematikou individuálního blokování ve hře, čekal bych, že napřed zkusíš pojmenovat ty PROBLÉMY. Tedy například:

• Problematika herních funkcí
  • Problematika blokování středového hráče
  • Problematika blokování krajních hráčů
• Problematika výběru místa bloku
• Problematika časování bloku
• Problematika blokování v zóně II, resp. IV
• Problematika rozhodování při blokování
• Problematika plnění konkrétního taktického úkolů
• Problematika techniky
• Atd., atd., atd.

Každá položka jmenovaného vyčtu problémů by stačila na samostatný trénink, ovšem uchazeč provádí se svými svěřenci „blokařskou gymnastiku“….. uchazeč nesplnil podmínky zkoušky při metodickém výstupu a nezískal trenérské osvědčení 2. třídy, resp. bude se pokoušet v opravném termínu… a já mám o jednoho nepřítele na světě víc … namistrovanej Haník …

Co si o tom myslím? Někteří budoucí trenéři se domnívají, že dostatečnou kvalifikací pro trenéřinu je fakt, že to sami hráli. „Zažil jsem přeci tolik různých tréninků a tolik různých trenérů. Přeci volejbal je jenom jeden … A teorie? Nějaké termíny, tréninkové postupy, metody, taktické principy, to jsou jenom slova … Volejbal se hraje přeci na hřišti, ne v knížkách …“ s takovou filosofií přicházejí někteří ke zkoušce. Jenomže každý termín má svůj obsah a od obsahu termínu se odvíjí obsah tréninku, přístup k problémům i výběr slov. Když skutečně vím, co trénuji, okamžitě se mi musí „rozsvítit“ co je důležitější a co méně důležité. Ano, mohl bych se v národním týmu začít napravovat „větrný mlýn“ Marka Novotného, „postavení na chůdách v poli“ Jirky Popelky, nebo se zabývat zavíráním očí Jakuba Novotného při blokování, ale kdybych to opravdu udělal, tak jsem trenérský ignorant. Mou úlohou v třítýdenní přípravě je pracovat na týmových činnostech, resp. týmových řetězcích. No a například: týmová činnost po vlastním podání při zakládání obrany je jasně definovaná část rozehry a zároveň jedno téma metodického výstupu při zkouškách školení trenérů 2. třídy. Jestli vůbec má existovat nějaká volejbalová teorie, musí mít svou terminologii. A tu musí trenér 2. třídy (živnostenským úřadem posléze posvěcený jako hodný výdělku) bezpodmínečně znát. Obor bez terminologie není oborem. A jestliže nemáme teoretický obor můžeme se klidně přesunout do hospody, dát pár panáků a pokličkovat, drajvovat, mazat se, případně dát nějaké blues (to je příjemné) a pak třeba zvolit trenéra nároďáku a vyplísnit vedení svazu a završit to nějakou moravskou lidvkou.

Miloval jsem kdysi atmosféru českých antukových turnajů a hospodské kecy s Pepíkem Vondrkou, jenom nevím, zda filosofie osady a volejbalové hospody neobsadila mysl českých volejbalových trenérů až příliš. „Volejbal se hraje na hřišti a v knížkách to nenajdeš …“, částečně souhlasím, možná bychom se měli zamyslet nad zrušením trenérských kurzů, trenérských licencí … „kurňa chlapi, neděléte z teho vědu …“.

Situačně zklamaný Zdeněk Haník, o půl druhé v kanceláři ČVS, vrátný mi dole za chvíli pěknou sodu, že ho budím, zkusím ho trochu přezkoušet z volejbalové terminologie ...