V dnešním článku bych se chtěl zaměřit na systém vzdělávání v rámci Českého volejbalového svazu, respektive jeho vstupní bránu – školení trenérů III. třídy.

Školení trenérů III. třídy je, nebo by alespoň mělo být, základním a nejdůležitějším kamenem v systému vzdělávání volejbalových trenérů. Pro toto tvrzení mám několik argumentů:

-          Školením trenérů III. třídy projdou všichni zájemci o trenérskou práci a především ti, kteří působí v elementárním mládežnickém volejbalu a jejichž rukama projde drtivá většina budoucích extraligových, reprezentačních, ale i výkonnostních hráčů volejbalu.

-          Školení trenérů III. třídy zásadně formuje zájem absolventů, tedy trenérů, se dále vzdělávat a účastnit se vzdělávacích akcí, seminářů a přednášek. Tento zájem se minimálně v prvních letech trenérské praxe odvíjí ze zkušenosti s trenérským kurzem III. třídy.

-          Absolventi tohoto školení jsou trenéři, kteří většinou vedou mladé volejbalisty v tom nejdůležitějším věku pro jejich další sportovní rozvoj. Jinými slovy právě tito lidé jsou pro nás z hlediska výchovy volejbalové základny nejdůležitější!!!

Současný systém školení nelze šmahem odsoudit jako špatný a nevyhovující, přesto se v něm na první pohled vyskytují jevy, které systému vzdělávání škodí. Tyto jevy lze obecně shrnout do tří oblastí:

-          Obsahová a ideová nejednotnost školení III. třídy, která se projevuje především zásadními rozdíly v systému školení, obsahu školení a poměru teorie a praxe. Tato obsahová a ideová nejednotnost vychází z rozdílného pojetí školení v jednotlivých krajích, které se neliší pouze v detailech, ale mnohdy se zásadně liší v podstatě, v meritu věci.

-          Druhá oblast bezprostředně navazuje na první. Jde o zásadní rozdíly v kvalitě jednotlivých školení.

-          A nakonec jde o poměr teorie a praxe vyučované na školení III. třídy, kdy rozdíly mezi jednotlivými školeními jsou opět přímo markantní.

Trenérská školení III. třídy jsou historicky svěřena KVS a já to považuji za správné. V posledních měsících jednotlivé KVS objíždím a o problematice těchto školení v regionech jednám. Z dosavadních diskuzí vyplývá dle mého názoru shoda na tom, jaké výstupy by si měl z tohoto školení odnést absolvent – začínající trenér. Jde především o následující:

-          Získat teoretický základ a dokázat aplikovat teoretické poznatky do praxe

-          Získat základní (ale zcela jasnou) představu o herních činnostech jednotlivce

-          Získat základní představu o pohybovém učení

-          Získat schopnost konstruovat cvičení a základní metodické řady

-          Získat chuť dále se vzdělávat a rozvíjet

K tomu, abychom se v systému vzdělávání trenérů volejbalu stali efektivnější a účelnější je potřeba ujít kus cesty. Věřím, že k tomu všichni najdeme dostatek odvahy.

V Praze, dne 11.10. 2012 Štěpán Javůrek