Připravený článek na tento čtvrtek odkládám do pomyslného šuplíku. Důvodem jsou aktuální události posledních dní. Musím přiznat, že hlavně výběrové řízení na posty trenérů ženské a mužské reprezentace jsem v rámci možností sledoval se zájmem. Důvodů je několik, mezi odvážnými a ambiciózními trenéry bylo dost těch, které jsem mohl poznat osobně (pracovně i lidsky). Upřímně musím říci, že jsem přál všem úspěch ve výběrovém řízení! Jsem jednoznačně na straně trenérů a získání tohoto postu přináší hlavně moře starostí, stresu, práce… Až potom naplnění výzvy a ambicí. Dalším důvodem je pomyslný souboj českých a zahraničních trenérů.

Jsem přesvědčen, že všichni by byli schopni přinést něco, co by jednotlivé reprezentační formace obohatilo. Jistě, někteří by se na tuto funkci hodili více nebo méně, ale rozhodující je vždy výsledek v podobě kvalitní prezentace reprezentačního družstva (herního i výsledkového). Vše se tedy jistě odvíjelo na úrovni srovnávání výsledků práce jednotlivých trenérských osobností a v neposlední řadě i celkového dojmu a prezentace. Nemám vyhraněný názor na otázku, jestli raději trenér (realizační tým) ze zahraničí nebo domácí odborník. Vím ze svého okolí, že je dosti těch, kteří by volili jednoznačně domácího trenéra. Mám ale pocit, že v tomto případě hraje roli falešné vlastenectví. Proto si myslím, že je naprosto rozhodující najít symbiózu trenéra se vším, co je spojeno s účinkováním reprezentačního družstva (hráči, vedení svazu, sponzoři, diváci…). Odborná vzdělanost, výsledky a různá doporučení nemusí být ještě zárukou, že se dílo povede. V tomto momentu je celkem jedno, jestli jde o místního či přespolního. Chápu i druhou stranu (tu, která výběrové řízení vypsala) a nelehkost finálního rozhodnutí.

Paradoxem je, že dobrá myšlenka výběrového řízení dostala u mužské reprezentace dle mého názoru malou ránu. Vybraný belgický trenér Vital Heynen nabídku odmítnul… To jistě není dobré znamení a navíc stále ještě trávím rozhodnutí o druhém kole výběrového řízení. Neznám pravidla pro tento konkurz, ale jednoduchými počty mi vychází, že po prvním kole řízení zůstali „pouze“ domácí trenéři. Je druhé kolo novou příležitostí pro zahraniční trenéry? Pokud tomu tak opravdu je, věřme, že i domácí trenéři budou mít chuť jít i do druhé fáze námluv. Zcela jistě bude někdo vybrán. Věřím, že půjde o osobnost, která ovlivní pozitivně celý český volejbal a práci trenérů na všech úrovních. Osobní příklad je důležitý a ten trenéři volejbalu nutně potřebují!

Ivan Pelikán