Vytížen prací a „jinými povinnostmi“ jsem na dlouhou dobu vypustil z hlavy světový volejbal. Naštěstí tu existuje náhoda a moje žena, která mi před velikonocemi „obsadila“ po půlnoci  koupelnu a přinutila mne tak otevřít „bednu“ a nalistovat ČT4, kde zrovna začínalo (neoznámeně přesunuté) finále Champions League žen mezi Bergamem a Istanbulem. Ještě že tak. Kdyby mi takový volejbal unikl, nikdy bych si to neodpustil. Byla to z mnoha důvodů strhující podívaná, která určitě uspokojila i ty největší „fajnšmekry“. Pokusím se tedy tak trovhu „bedýnkovsky“ glosovat a vystihnout to pro mne nejpodstatnější.

1.      Přiblížení mužské herní koncepci

·        Klíčové hráčky jsou diagonální smečařky, kdy Ruska Gamová (nevýrazná „pouze“ 16 bodů ze 45 útoků = 36%) a její tým využívá útoku třetího sledu spíše „smečsřsky“, to znamená ze zóny VI. a Italky (Ortolani 20 bodů z 50 útoků = 40%) spíše sázejí na mužskou klasiku (zóna I., ale hlavně II.).

·         Z toho vyplývalo i malé vytížení blokařek při ženské klasice – „obíhačce“ do II. a příklonu k útoku ze III. (podle mého gusta ještě málo, ale nešť, síla obou týmů je jinde).

 

Vytížen prací a „jinými povinnostmi“ jsem na dlouhou dobu vypustil z hlavy světový volejbal. Naštěstí tu existuje náhoda a moje žena, která mi před velikonocemi „obsadila“ po půlnoci  koupelnu a přinutila mne tak otevřít „bednu“ a nalistovat ČT4, kde zrovna začínalo (neoznámeně přesunuté) finále Champions League žen mezi Bergamem a Istanbulem. Ještě že tak. Kdyby mi takový volejbal unikl, nikdy bych si to neodpustil. Byla to z mnoha důvodů strhující podívaná, která určitě uspokojila i ty největší „fajnšmekry“. Pokusím se tedy tak trovhu „bedýnkovsky“ glosovat a vystihnout to pro mne nejpodstatnější.

1.      Přiblížení mužské herní koncepci

·         Klíčové hráčky jsou diagonální smečařky, kdy Ruska Gamová (nevýrazná „pouze“ 16 bodů ze 45 útoků = 36%) a její tým využívá útoku třetího sledu spíše „smečsřsky“, to znamená ze zóny VI. a Italky (Ortolani 20 bodů z 50 útoků = 40%) spíše sázejí na mužskou klasiku (zóna I., ale hlavně II.).

·         Z toho vyplývalo i malé vytížení blokařek při ženské klasice – „obíhačce“ do II. a příklonu k útoku ze III. (podle mého gusta ještě málo, ale nešť, síla obou týmů je jinde).

2.      Naprosto skvěle organizovaná obrana obou družstev „vyšperkovaná“ na italské straně ještě enormním osobním nasazením v poli. To, že takové zákroky předvádělo libero, bych ještě chápal, ale zákroky ostatních a pak zvláště obou blokařek jsem u ženského volejbalu ještě neviděl. Jsem osobně rád, že tomu tak je, protože jsem dlouhodobým zastáncem obrany a hlavně obránců, kteří v současném volejbale nejsou tolik adorováni, jako útočníci. Podle mne tudy vede cesta k daleko vyšší popularizaci volejbalu. Kombinování bloku od středu a od kraje na obou stranách sítě vidím jako velmi moderní a navíc účinný prvek obrany na síti. Je ovšem samozřejmé, že takto organizovaná obrana vyžaduje dokonalou přípravu na utkání a precizní přečtení soupeře. Na vrcholné úrovni to ale jinak nejde.

3.      Skvělý servis Italek se mistrně vyhnul přidávačským esům Turkyň (hlavně Tokatlioglu – za 5 setů pouze 12 přihrávek) a naopak neomylně nalezl největší slabinu libero (Yeldan – 56 přihrávek, „pouze“ 39 exc., ale 5 err.), enormně ji zatížil a podle mne tím zařídil“ slabší útok soupeře a založil tímto krokem na vítězství.

4.      Vynikající přihrávka smečařek na obou stranách: Tokatlioglu 12 pokusů-75% pos.-58% exc, 0 err (Italky se jí vyhýbaly), Osmokrovič 16-88%-38%-0, Piccinini 10-100%!-80%-0, ale hlavně podle mne nedoceněné (komentátorsky) smečařka Del Core (50-86%-56%-3). Je třeba ovšem připojit jedním dechem, že se Turkyně vyhýbaly jako čert kříži tomu, aby přihrávala opravdu asi největší (???) hvězda současného italského volejbalu – Piccinini, což ji ovšem vůbec nerozhodilo v útoku, kde podala hlavně v klíčových momentech famózní výkon.

5.      Odlišné pojetí obou nahrávaček Dirickx na straně Fenerbachce agresivní (neustálý výskok a 6 bodů v útoku=70%), výborná u sítě, ale méně přesná po horší přihrávce. Lo Bianco na straně Italek nenápadná, ale za všech pozic téměř stoprocentní a hlavně s dokonalou filosofií distribuce nahrávek (to se nedá nařídit, musí to být v ní?!). O technice obou ani nemluvím.

6.      Samostatnou kapitolou je výkon Osmokrovič, smutné hrdinky utkání. Smutné proto, že podle mne „zařídila“ nevalný rozjezd tie-breaku (chybná a statistikem nezapočítaná přihrávka na síť k soupeři – přímý bod) a chyba v útoku (z I. ostrou diagonálu do autu). Tyto dvě chybičky, do té doby jednoznačné tahounky družstva a podle mne největší osobnosti na hřišti vůbec, dovolily Italkám odskok na 3 body a poslaly Istanbul do kolen. A pak, že je volejbal spravedlivý. Kolektivně asi ano. Ačkoliv jsem tipoval spíš Fenerbachce, musím přiznat, že Berrgamo bylo lepší. Nespravedlivé je to vůči Osmokrovič. Napřed vytáhne svůj tým doslova ze dna a dotlačí ho do vyrovnání a potom tohle. Pravděpodobně se to ale dalo čekat, protože vydržet takové nasazení (68 útoků, obě Italské smečařky dohromady 72, a neustálé zapojení do hry ve všech činnostech) není asi možné po celý zápas (2 hodiny a 6 minut čistého času).

7.      Pokud by se někdo pouze letmo mrknul na statistiky ( http://www.cev.lu/mmp-cgi/show.pl?cmd=tmpl&id=5684&id2=64&id3=483&id4=3&id5=3&state=p_prj_game_stat&key=0 ), mohl by říci, že zvítězil útok a blok (71:69, respektive 40% : 36% a 16 : 12 blokům). Podle mne ale jednoznačně rozhodla přihrávka a tudíž i servis v kombinaci s obrovským nasazením Italek v obraně. Jednoduše řečeno útoky Fenerbachce nebyly tak dobře připravené po „horší“ přihrávce 76% pos., 39% exc. (Italky 87% pos., 55% exc.) a byly tedy ubráněny (zákroky v poli se bohužel ve statistikách nesledují, snad ta doba přijde). Tu „jednoznačnost“ berte, prosím, s rezervou, jak vidno z mého vlastního komentáře, je nutné kombinovat velké množství faktorů. Ve volejbale na sebe prostě všechno navazuje a nedá se oddělit. (Leč servis a přihrávka je základ – jak praví klasik).

8.      Sečteno a podtrženo. Volejbal vynikající úrovně ve vysokém tempu, ale s dlouhými výměnami. Obrovské nasazení na obou stranách s excelentními výkony osobností. Oba týmy dokonale připravené na soupeře, takže i taktická bitva. To vše orámované skvělou diváckou kulisou (4000) a podle mne bezchybnou Srbkou na „empajru“. Dojem mi kazily snad pouze dvě okolnosti. Jednou byla ta, že jsem to neviděl „naživo“ a druhou slušně řečeno místy „blábolivý“ komentář „profíka“ u mikrofonu (hádejte kdo to byl). Chudák Lucka Václavíková, měla asi dost práce, aby uvedla jeho omyly na správnou míru a vyloženě ho neshodila. I to svědčí o postavení volejbalu v ČT.

9.      V posledním bodu si dovolím, alespoň za sebe, odpovědět na otázku z nadpisu. Pokud bude ženský volejbal kráčet touto cestou, nemusí se obávat budoucnosti ani ve srovnání s chlapy a jinými sporty. Ve srovnání míčových kolektivních sportů bych si troufnul tvrdit, že takový volejbal byl mnohem blíž mužskému pojetí než je tomu u basketbalu a házené (o fotbale a hokeji ani nemluvě) a současně neztratil nic na ženskosti – a to se mi líbí.

V Přerově 7.4.2010, Slávek Matěj