Sedím v potemnělém obýváku, civím na obrazovku svého notebooku, přeblikávám mezi třemi rozpracovanými články pro ZH (zítra mi má jeden vyjít) a je mi jasné, že to nezvládnu. Ani jeden z nich (Rozhodčí, Clona, Plýtvání talenty) není totiž ve stavu, kdy by prošel autocenzurou a to mne společně s pocitem nesplněného slibu silně frustruje. Myšlenky se sice honí jako vždy hlavou, ale ani jedna není schopna se pevně usadit a zacelit mezery v již téměř hotovém textu. Jsem prostě přetažený, grogy, hotový a připadám si jako neschopný pitomec. Slib je však slib a nerad utíkám z boje (ještě mi neteče krev z uší). Proto si nacházím berličku a volím téma, které mám zasunuté kdesi hluboko v podvědomí a snad bych je ani nikdy nezpracoval v obsáhlém článku. A protože mi Zdenek kladl na srdce, že se nemusím rozepisovat, hlavně aby to bylo (v dnešní pro něj hektické době není kdy najít narychlo náhradu) v termínu, budu velmi stručný.

 

Sedím v potemnělém obýváku, civím na obrazovku svého notebooku, přeblikávám mezi třemi rozpracovanými články pro ZH (zítra mi má jeden vyjít) a je mi jasné, že to nezvládnu. Ani jeden z nich (Rozhodčí, Clona, Plýtvání talenty) není totiž ve stavu, kdy by prošel autocenzurou a to mne společně s pocitem nesplněného slibu silně frustruje. Myšlenky se sice honí jako vždy hlavou, ale ani jedna není schopna se pevně usadit a zacelit mezery v již téměř hotovém textu. Jsem prostě přetažený, grogy, hotový a připadám si jako neschopný pitomec. Slib je však slib a nerad utíkám z boje (ještě mi neteče krev z uší). Proto si nacházím berličku a volím téma, které mám zasunuté kdesi hluboko v podvědomí a snad bych je ani nikdy nezpracoval v obsáhlém článku. A protože mi Zdenek kladl na srdce, že se nemusím rozepisovat, hlavně aby to bylo (v dnešní pro něj hektické době není kdy najít narychlo náhradu) v termínu, budu velmi stručný.

Chtěl bych vzdát hold všem bezejmenným a mnohdy dobře utajovaným, nebo alespoň nezmiňovaným partnerkám (partnerům) nás volejbalových bláznů, kteří to s námi musí vydržet přesto, že mnohdy slovo VOLEJBAL má pro ně spíše pejorativní význam, zvláště když se na nás musí dívat ve stavu, ve kterém se nyní nacházím, ale hlavně když by se na nás rády (rádi) podívaly(i) a promluvily(i) a my nejsme k dispozici ani v tomto stavu. Když to budu konkretizovat na sebe, tak mohu pouze konstatovat, že své ženě vůbec nezávidím. Holky (a kluci) díky, že to s námi vydržíte a tiše, nebo někdy i hlasitě trpíte a tím nás vlastně podporujete a posilujete. Až vám dojde trpělivost, je s námi konec.

Promiňte, že jsem takto hanebně uprchl z témat, která vás asi zajímají víc, ale aspoň jsem někde mohl konečně publikovat něco, co ani doma neříkám. Současně slibuji, že se vám vše pokusím co nejdříve vynahradit ve zmiňovaných tématech.

 

V Přerově 19.5.2010 23,50                    Totálně „vyšťavený“ Slávek Matěj