O uplynulém víkendu proběhlo ve Frýdku–Místku republikové finále starších žáků. Akci velmi dobře zorganizoval klub ŠSK Beskydy. Vyjádřím osobní pocit, že organizace finálových podniků žáků až juniorů ukazují v letošní sezóně jasný kvalitativní vzestup! Dávají těmto akcím potřebnou a nutnou důstojnost. Je jenom dobře, že organizátoři všech finále pochopili a vzali za své, že každý detail má své místo v organizaci. Jako potřebný se jeví manuál, který připravila Rada mládeže. Manuál, který určuje požadavky, jak má organizace probíhat.

 

 

Do Frýdku–Místku přijelo 16 družstev starších žáků. Na první pohled bylo zřetelné, že družstvo Českých Budějovic je sestaveno jako z pěkné knížky o volejbalu! Několik chlapců kolem 2 m lahodilo oku. Troufám si tvrdit, že kdyby byla většina týmů takto somaticky „vybavena“, nemuseli bychom se strachovat o budoucnost českého volejbalu! Realita výsledku byla ovšem jiná… Budějky skončily na předposledním místě. Co k tomu říci? Potvrzuje se má dlouhodobá teorie, že výsledkově dominují kategorii žáků družstva, která mají šikovné přihrávající smečaře (většinou menšího vzrůstu), ale popořádku.

Evidentní je určitá dominance klubů ze severní Moravy! Nejde jistě o náhodu. Pokud se podíváme, kolik má tento kraj družstev žáků, ledacos pochopíme. S větší základnou je i větší předpoklad, že bude z čeho vybírat! Osobně mě zajímají somaticky dostupní hráči. Jde o důležitý předpoklad, který nejde obejít. Tady je situace horší… 
Ze špičky bych zmínil hráče – Kozáka, Baumana, Dvořáka, Heřmánka nebo Sudu, kteří dosahují korektních somatických parametrů. Dále jsou to již zmiňovaní 3 hráči Českých Budějovic. Dva vysoké jedince má ve svém středu ČZU Praha a jednoho Ústí nad Labem (Pilous) a ŠSK Beskydy (Dyba). Určitě jsem na někoho zapomněl, ale pouze již zmiňované České Budějovice působily kompaktním dojmem. Ostatní vysocí hráči byli roztroušení v ostatních družstvech. Opakuji, že jde pro mne o důležitý parametr.

Co ale přinesl samotný turnaj po stránce technické a herní? 
Byl patrný rozdíl v technické úrovni hráčů a herní vyzrálosti špičky (Ostrava, Beskydy, Znojmo a Příbram) a zbytku družstev. Šlo by ještě oddělit družstva středu (Č. Třebová a Vel. Meziříčí), ale 4 výše zmíněná družstva, kde mohl porazit každý každého, byla kvalitou a asi hlavně i vyrovnaností kádru výše nad ostatními. Jsem názoru, že Ostrava a Beskydy došly do zaslouženého finále, protože měli nejširší (nejvyrovnanější) kádry na jednotlivých postech. VK Ostrava potom skoro jednoznačně dominovala finále a nešlo si nevšimnout jejich mentální síly, což mne osobně překvapilo, s jakým nadhledem finálový souboj zvládli. Opět odbíhám…

Technika.
Tentokrát jsem měl pocit, že družstva solidně přihrávala. Dostatek prostoru za hřištěm umožňoval všechny varianty servisu a přihrávající hráči byli dostatečně prověřeni. Zaznamenal jsem u některých přihrávajících hráčů solidní „manipulaci s bagrem“ – Kozák, Bauman, Pytel atd. Poměrně často byl zařazován do kombinace útoku „pipe“, útok ze zóny 6. Mám pocit, že šlo v mnoha případech o systémovou záležitost, což je potěšující! 
Většina nahrávačů hrála převážně do zóny 4 a 2. Výjimkou byla Příbram, která systematicky zařazovala do hry 1. sled. Nechci někomu uškodit, ale prakticky jsem neviděl byť jen náznak trojbloku ze zóny 4 po vysoké nahrávce soupeře! Naproti tomu, družstva se snažila blokovat útok ze zóny 6 trojblokem. Domnívám se, že by měl být v tomto věku již zažitý pokus a přesun do trojbloku, alespoň ze zóny 4! Dále mě potěšil u některých hráčů úderový rejstřík (Vaňko, Pytel, Heřmánek…).

Jak jsem již napsal, z prvních čtyř družstev v konečném pořadí – Ostrava, Beskydy, Znojmo a Příbram mohl porazit každý každého. O vítězi rozhodla mentální síla. Nedá se říci, že by mělo letošní finále hráče, který by „dominoval“… Družstva byla spíše vyrovnaná, ale přesto lze říci, že „rozdílovými“ hráči byli Bauman (Ostrava) a Kozák (Beskydy). Oba dva zmiňovaní hráči jsou přihrávající smečaři.

 

Začal jsem družstvem Českých Budějovic, které s největší pravděpodobností zůstalo za očekáváním a příkladem Budějovic i skončím. Důvod je ten, že se domnívám, že cesta vede přes vysoké hráče! Měřeno pohledem úspěchu na mezinárodní scéně. Dobře chápu, že hráči ve věku 16 let a tělesnou výškou kolem 2 m nejsou úplně ztotožněni s možnostmi svého těla a herní i technická dovednost je na nižší úrovni než u jejich vrstevníků, kteří měří kolem 180 cm. S největší pravděpodobností přichází u družstev s vysokými jedinci i určitá frustrace jak u hráčů, tak i trenérů, ale k tomu je potřeba říci jediné, vydržet!

Myslím si, že šlo o pěkné finále a všem hráčům i trenérům přeji další pěkné zápasy!