Junioři ČR hrají druhý zápas se současným špičkovým reprezentačním družstvem Německa. První zápas jsem neudrželi soupeřův servis a nekladli jsme výrazný odpor. Porážka 3:0 byla tvrdá, ale hráči se poučili a druhý zápas už byl více  než vyrovnaný. A teď ke zmíněnému zadostiučinění. Hraje se třetí set a Česko mohutně dotahuje čtyřbodový náskok soupeře ze střední části hry. Srovnáváme skoré a několik bodů za sebou oba soupeři po výborných útočných akcích lehce točí. Pak získáváme lehce navrch a soupeř si bere tajm. Vzrušená atmosféra. Všichni cítí, že se teď rozhoduje o osudu setu a možná celého utkání. Vzápětí Německo srovnává a beru si tajm já. A v tom přichází pro mne památná věta nahrávače Pekárka... (Foto: Pavel Janus)

Junioři ČR hrají druhý zápas se současným špičkovým reprezentačním družstvem Německa. První zápas jsem neudrželi soupeřův servis a nekladli jsme výrazný odpor. Porážka 3:0 byla tvrdá, ale hráči se poučili a druhý zápas už byl více než vyrovnaný. A teď ke zmíněnému zadostiučinění. Hraje se třetí set a Česko mohutně dotahuje čtyřbodový náskok soupeře ze střední části hry. Srovnáváme skoré a několik bodů za sebou oba soupeři po výborných útočných akcích lehce točí. Pak získáváme lehce navrch a soupeř si bere tajm. Vzrušená atmosféra. Všichni cítí, že se teď rozhoduje o osudu setu a možná celého utkání. Vzápětí Německo srovnává a beru si tajm já. A v tom přichází pro mne památná věta nahrávače Pekárka. „Oni mi všechno zdvojují a pak zase něco ne a já nevím, jak mám nahrávat“. Vyjádřil to naprosto přesně. Německá obrana na síti začínala důkladně ze středu. Nebylo to postavení dva a jeden, bylo to postavení tři uprostřed a pak podle svého taktického záměru a hlavně podle kvality příjmu se teprve rozhodovali a přesunovali. Vytvářeli tím na našeho nahrávače obrovský tlak, takže leckdy útočil středový hráč na tři ruce a totéž na kůlech. Zápas jsem nakonec vyhráli 3:2, ale toto přiznání z úst nahrávače bylo pro mne manou nebeskou. Samozřejmě hrajeme a snažíme se hrát ze středu, ale  mnozí hráči tomu nevěří. Hráči to z oddílů nemají jasně naučené a dle mého názoru řada trenérů nevěří tomuto způsobu obrany.
To co vyjádřil Pekárek dle mého názoru jen dokresluje to, co jsem si přečetl v úterním příspěvku Z. Haníka. Nejdůležitější ve hrách je čtení a řešení herních situací. Řekl jsem to už mockrát. Obrana ze středu  umožňuje rozvíjet kreativitu hráčů a čtení hry soupeře. Nemá to žádnou souvislost s tím, že někde nebudu včas a někde budu včas, nebo, že pohyb ze středu mě nutí přeskakovat a špatně odhadovat a časovat blok. Při příjmu soupeře je dostatek času na úpravu postavení a dostatek času na různé klamné pohyby, ale také na prohlédnutí soupeřova záměru a postavení účinné obrany. Navíc to, že obrana na síti se řídí dle skutečného záměru soupeře a ne domnělého, vytváří tlak na vlastí obranu v poli. I oni musí přemýšlet a reagovat. Samozřejmě tím nechci říci, že by se neměl v obraně plnit nějaký dlouhodobý záměr (lepší by bylo říci vzhledem k rychlosti ve volejbale beze ztrát, strategický záměr). Jenže strategický záměr je věc jedna a okamžitá situace je věc druhá. Hra je hrou právě proto, že ne vše lze předpovědět a vyřešit. Spousta věcí se děje nepředvídatelně a hráč musí reagovat a postavení bloku ze středu umožňuje být variabilní a umět reagovat i mimo nastavený strategický záměr a navíc ho samozřejmě umožňuje plnit. Vím, kde je pro hráče i trenéry zakopaný problém. Je to v tom, že hráč špatně odhadne zámysl soupeře a nechá soupeře hrát na bezblok. Nepředstavitelná hrůza a hrubě komentovaná situace od naprosté většiny trenérů a bezbřehá radost soupeře. Jenže moderní volejbal je v tzv. ztrátování po dobrém příjmu skoro bezchybný. Takže je to vlastně jedno. Má to dát na zem s jednoblokem nebo bez bloku. Chci tím říci, že odhadování soupeřova záměru je to hlavní, co má na starosti obrana na síti a to se musí učit. A učení bez chyb nejde a navíc i ve věku, kdy mají volejbalisté dostatek zkušeností se stane, že situaci vyhodnotí špatně. Je to prostě hra, ale hrou není jen čekání na standardní situaci a myslet si, že soupeř udělá chybu a já ne. K chybám se  soupeř musí nutit.

 

 V Příbrami 8.7.2008       Jiří Zach