Osobní pocit a názor. Již určitou dobu pozoruji změnu pohledu na zásadní otázky spojené s výchovou mládeže. Zůstanu u volejbalu chlapeckého. Poslední kvalifikace ročníků 1995/96 v Brně o účast na ME byla dalším tvrdým úderem na bradu pro český chlapecký volejbal. Snad již není nikdo, kdo by pochyboval o vážnosti situace i neschopnosti se posunout z místa. Přesto nebo právě proto cítím novou vlnu myšlení (myšlenek a postojů), které je minimálně jiné, než bylo před zmíněnou kvalifikací.

 

SYSTÉMY MLÁDEŽNICKÝCH SOUTĚŽÍ: Často diskutované téma… V uplynulých týdnech jsem se zúčastnil několika schůzí či debat na toto téma. Za sebe musím říci, že mne dlouhé diskuse o této problematice moc neberou. Mám jasno v nastavení role žákovských kategorií až po juniory. Stejně jako vyřešený postoj k případné centralizaci talentů nebo posunu věkových kategorií směrem dolů (nově „nadhozená“ eventualita). Můj postoj je ovlivněn tím, že věci vidím elementárně – tréninkově. Vnitřně jsem přesvědčen, že nejvíce mohu kvalitu hráčů ovlivnit tréninkovým procesem. Ale… Za zamyšlení stojí několik faktů:

• Tréninkový proces (třeba i kvalitní) začíná ve chvíli, kdy mám koho trénovat! Různé návrhy systémů soutěží by měly podporovat tuto podstatu.

 

• Řekl bych, že soutěž jako je Český pohár starších žáků nám mohou jiné země skoro závidět (myslím podstatu soutěže). Poměrně široká masa hráčů (o kvalitě je možno polemizovat) a kvalitní organizace.

 

• Přechodem do kategorie kadetů se tato masa chlapců výrazně zmenšuje. Nejlepší jsou koncentrovaní ve 12 extraligových týmech kadetů (od sezóny 2013/14 v 15 týmech) a někteří se uplatní v lize juniorů. Krajské přebory buď neexistují, nebo jsou v klinické smrti. Jsou hráči, kteří dozrávají později. Než jim dáme šanci se rozvinout, končí nebo je odradí značný výkonnostní i mentální rozdíl po zařazení rovnou do kategorie juniorské.

 

Pokud chceme hovořit o systémech soutěží, pak by se naše myšlenky měly ubírat tímto směrem a ne tím, kdo a kolik bude sestupovat či postupovat z dané soutěže atd. Stejně tak vidím zkreslený pohled pouze z pozice vrcholového mládežnického sportu. Ten by si měl vytvářet podhoubí, ze kterého je možno brát talenty. I výsledkově velké kluby si začínají uvědomovat, že jejich dominance je založena v mnoha případech na odčerpání talentů z menších klubů. Jde o časovanou bombu v podobě toho, že nebude za nějaký čas z čeho brát. A ten čas již nastal! Měřítkem by měla být pro naše elitní mladé hráče mezinárodní úroveň a ne pouze dominance na domácí scéně!

 

 

ČESKÝ POHÁR STARŠÍCH ŽÁKŮ: Výše jsem napsal o opodstatnění a popularitě této soutěže. Základní otázkou ovšem zůstává, co je cílem žákovských kategorií měřeno individuálním rozvojem hráče. Je to přesně rok, kdy mi položil jeden člen ČVS u příležitosti MR ve Svitavách otázku: Vyhráváte? Moje odpověď byla spontánní a rychlá: Mě výsledek moc nezajímá… Šlo jistě o polopravdu. Jsem velmi soutěživý trenér, který chce stále vyhrávat (kdo by nechtěl). Když jsem před 15 lety začínal trénovat mládež, šlo o první úkol, který jsem musel „skousnout“ – nedívat se vždy na mládežnický volejbal pohledem výsledku. Výsledek chce každý, ale v této kategorii (navíc na klubové úrovni) je minimálně relativní. Na straně druhé nemůžeme o soutěživost a radost z výhry obírat mladé hráče. Strategii herního a individuálního rozvoje hráče ovšem vytvářejí trenéři a okolí, ve kterém hráč vyrůstá! Co mě tedy zajímá?

• Získání mladých hráčů pro hru volejbalu a udržení jejich zájmu po celou dobu mládežnického volejbalu.

 

 

• Tréninkové zaujetí a píle. Přenesení sportovní kultury na hráče.

 

 

• Pohybový rozvoj v návaznosti na adekvátní základy techniky volejbalu.

 

 

• Odhalení podstaty hráče a jeho potencionálních schopností. Mnohdy jsou skryté (často) a pro udržení strategie rozvoje hráče to chce i odvahu nepodlehnout tlaku okolí (nebo sebe sama) na výsledek.

 

 

• Komplexní rozvoj vysokých hráčů (tělesná výška). Velmi často jsou v žákovských kategoriích v nevýhodě. Mají problémy s koordinací nebo technikou. Opět vazba na výsledek – ne vždy dostatečně hrají na správném postu.

 

 

Pravidla startu v dané kategorii určují ročníky narození hráčů. Ne vše lze ovšem postihnout předpisem. Dále je tady realita, kdy jsou někteří hráči skoro nevhodní pro start v žákovské kategorii (v současném nastavení pravidel). Je tady i diskutabilní „nízká síť“. Při vědomí, že někteří jedinci mají dosah kolem 320cm… Mám dobrý pocit, že se o všech těchto věcech začíná veřejně diskutovat mezi trenéry. Dokonce bych řekl, že si někteří začínají uvědomovat, že výsledek v podobě umístění v žákovských nebo kadetských soutěžích může přinést určitý druh uznání či finanční dotaci, ale z pohledu mezinárodní úrovně moc neřeší…

 

Ivan Pelikán