Ivan Pelikán je v současné době trenérem extraligového Havířova. Působil delší čas jako hráč a trenér v Belgii, tedy v zemi, která volejbalově-mládežnickou „explozí“ na napověděla i nám Čechům, jaké možnosti může mít malý stát v budování mládežnického vrcholového volejbalu. Mě však Ivan Pelikán okouzlil svou erudicí v oblasti výchovy začínajících hráčů. Pracoval jsem s ním prakticky na kempu ve Frýdku a nejvíce mě překvapil, textem jeho konceptu výchovy mladých hráčů volejbalu a jejich přechodu k vrcholovému volejbalu. S jeho laskavým svolením přináším teď tento text čtenářům našeho webu na několik pokračování (ZH). 

1. část: Tato prezentace si klade za svůj cíl nabídnout určitý způsob výchovy mladých adeptů volejbalové hry. Zcela jistě ne jediný správný, ale ve své podstatě a obsahu reflektující na nároky, které je potřeba vyžadovat, aby došlo ke komplexnímu rozvoji mladé osobnosti. Studie nebude obsahovat planifikaci, tvorbu tréninkových plánů, objemů tréninkových jednotek a ostatní náležitosti, které s tímto souvisejí. Bude poukázáno na určitou filozofii, která dle autora nastavuje zrcadlo aktivnímu životnímu stylu společnosti na začátku 21. století. V nedávné minulosti došlo k mnoha pokusům o zatraktivnění volejbalu. Mnohé změny přinesl samotný vývoj hry, ale přesto se domnívám, že největší změnu prožívá sama společnost. A její vývoj není sportu (obecně) velmi nakloněn. Statistiky jasně ukazují na pokles fyzické zdatnosti dětí školního věku. Mnoho sportovních odvětví se potýká s nedostatkem mladých adeptů. Osobně jsem však přesvědčen, že hravost a dobrý pocit ze hry je zakódován u většiny dětí v jejich povaze. Jako rozhodující vidím individuální přístup ke každému jedinci a jeho doprovodu (rodiče). Už ve velmi útlém věku se formuje vztah k určitému sportu....

 

Ivan Pelikán je v současné době trenérem extraligového Havířova. Působil delší čas jako hráč a trenér v Belgii, tedy v zemi, která volejbalově-mládežnickou „explozí“ na napověděla i nám Čechům, jaké možnosti může mít malý stát v budování mládežnického vrcholového volejbalu. Mě však Ivan Pelikán okouzlil svou erudicí v oblasti výchovy začínajících hráčů. Pracoval jsem s ním prakticky na kempu ve Frýdku a nejvíce mě překvapil, textem jeho konceptu výchovy mladých hráčů volejbalu a jejich přechodu k vrcholovému volejbalu. S jeho laskavým svolením přináším teď tento text čtenářům našeho webu na několik pokračování (ZH).
1. část: Tato prezentace si klade za svůj cíl nabídnout určitý způsob výchovy mladých adeptů volejbalové hry. Zcela jistě ne jediný správný, ale ve své podstatě a obsahu reflektující na nároky, které je potřeba vyžadovat, aby došlo ke komplexnímu rozvoji mladé osobnosti. Studie nebude obsahovat planifikaci, tvorbu tréninkových plánů, objemů tréninkových jednotek a ostatní náležitosti, které s tímto souvisejí. Bude poukázáno na určitou filozofii, která dle autora nastavuje zrcadlo aktivnímu životnímu stylu společnosti na začátku 21. století. V nedávné minulosti došlo k mnoha pokusům o zatraktivnění volejbalu. Mnohé změny přinesl samotný vývoj hry, ale přesto se domnívám, že největší změnu prožívá sama společnost. A její vývoj není sportu (obecně) velmi nakloněn. Statistiky jasně ukazují na pokles fyzické zdatnosti dětí školního věku. Mnoho sportovních odvětví se potýká s nedostatkem mladých adeptů. Osobně jsem však přesvědčen, že hravost a dobrý pocit ze hry je zakódován u většiny dětí v jejich povaze. Jako rozhodující vidím individuální přístup ke každému jedinci a jeho doprovodu (rodiče). Už ve velmi útlém věku se formuje vztah k určitému sportu. Stejně jako přirozenost beru fakt, že nám může dítě v průběhu svého vývoje přejít k jinému sportu (není náš cíl), ale pokud byly základy položeny správně, tak se po určité odluce vracejí zpět. Mimo jiné i proto se v mnoha západoevropských zemích, kde je degradace sportovních hodnot z důvodu konzumní, pohodlné a nevázané společnosti (ta naše jde stejným směrem) začíná věnovat pozornost dítěti už v jeho útlém věku. Není vůbec ojedinělý jev vidět práci v rámci klubu s dětmi kolem 2 let věku. Postupně jsou dítěti nabízeny aktivity, které odpovídají jejich biologickému věku, ale jsou již postupně kladeny specifické základy pro konkrétní sport. Objektivně vzato, dochází zde k určitému suplování přirozeného fyzického rozvoje, běžného ještě před asi 20 lety a školního systému, který nabízí pouze striktní minimum v oblasti fyzické aktivity. Systém výchovy mladých hráčů, který si klade za svůj cíl vrcholový volejbal, má svá specifika a mnoha úskalí. Je potřeba si uvědomit, že pouze zanedbatelné procento mladých hráčů dosáhne na samotný vrchol. Vrcholový sport není určen všem! Statistika a praxe poukazuje na důvody, proč tomu tak je. Somatické a mentální předpoklady, rodinné zázemí, myšlení hráče, to je pouze několik faktorů, které musí být v určité rovnováze, aby vznikl předpoklad pro vstup do vrcholového spotu. Jde o komplexní vývoj, který má v každé fázi svá specifika, která je potřeba znát a vést mladého hráče správným směrem, být mu oporou. Z těchto důvodů můžeme udělat závěr, že už od útlého věku (2 let) je potřeba věnovat stejnou pozornost každému jedinci! Vrcholový sport jako cíl začíná být aktuální mnohem později. Změny pravidel otevřely dveře téměř všem somatickým typům. Není vzácnost vidět přihrávajícího smečaře na vrcholové úrovni s 1,90m tělesné výšky nebo libero s 1,85m tělesného vzrůstu. Jistě, současný vrcholový sport je hlavně o získání časové převahy nad soupeřem a trend bude jistě stále stejný, hledání vysokých jedinců, ale je rozhodně více místa pro rozlišné somatické skupiny. Toto je jeden z důvodů, jak přistupovat k nejmladším zájemcům o tuto hru. Cílem by mělo být vytvoření prostoru pro všestranný rozvoj jedince (věk 2 – 12 let), kdy pozdější eventuální uplatnění ve vrcholovém sportu nehraje ješte rozhodující roli! Přibližně kolem 12 let věku by měly být položeny motoricko – technické základy jedince stejně jako socio – morálně volní. Proces vývoje je pouze na startovní čáře, ale další složitou etapu zdokonalování, perfekcionalizace a přechodu k vrcholovému sportu, mladý hráč zvládne lépe, pokud prošel etapou všestranného rozvoje. Ve většině případů dochází k vazbě na daný sport a taktéž klub, kde je sportovní aktivita vykonávaná, což je jistě zajímavý podtext... V dalších kapitolách bude uvedena organizačně – technická stránka chodu motoricko – míčové a volejbalové školy (2 – 19 let). Je potřeba ovšem upozornit, že se jedná o určitý ideál, komplexní pohled. Často ještě není zvykem převzít celkovou výchovu dětí a mládeže v rámci sportovního klubu. Praxe a vývoj ovšem ukazují, že pokud se nebudeme  orientovat tímto směrem, tak ve velmi krátkém časovém horizontu dojde k ještě většímu poklesu zájemců o fyzickou aktivitu a posléze o vrcholový sport. Vojebalové a olympijské svazy mnoha západoevropských zemí, kde je stav fyzické kultury dětí alarmující, podporují tento trend, který je jistě dost náročný na organizaci, ale pomůže ke zlepšení vztahu našich dětí ke sportu… Pokračování příště, Havířov, 3.11.2009, Ivan Pelikán