Samozřejmě, že jsem pokud mi to jen trochu moje pracovní úkoly dovolily, sledoval všechna utkání inovovaného reprezentačního týmu. Celé sledování bylo o to pikantnější, že celé řady hráčů jsem se ve své trenérské minulosti nějakým způsobem „dotkl“. V reprezentaci je teď množství hráčů ročníku 1981 a tyto hráče jsem  vedl jako trenérů kadetů a juniorů ...

Je třeba připomenout, že ročník 1981 byl třetí na ME kadetů v Polsku a  Ondřej Kust tam dostal cenu nejlepšího nahrávače. Družstvo pak v juniorech obsadilo v Itálii sedmé místo. Hráči jako Pláteník, Hudeček, Král, Ticháček, Kust, Zach, Smrčka, Kryštof, Rejlek, Sukuba jsou na naše poměry velice dobří hráči. Mnozí z nich hrají úspěšně v zahraničí (Rejlek, Pláteník, Hudeček). V době juniorského věku  jsme se Slovinskem, Portugalskem, Španělskem, Německem a jinými státy neměli sebemenší problémy. Teď máme a veliké. První  dojem z konfrontace je, že jsme volejbalově horší – myslím tím ty úplné základy, tedy herní činnosti jednotlivce. Je jasné, že ročník 1981 není v současnosti celý – chybějí právě ti nejúspěšnější – jenže všichni víme, že i tam jsou problémy. Teď se hodí ono klišé: kde se stala chyba? Shodou okolností jsem se dostal do hovoru s úspěšným trenérem Smolkou z Francie – líčil mně poměry ve Francii a  přitom řekl jednu aspoň pro mne důležitou větu. Větu vcelku banální a otřepanou – ve Francii je v týmech daleko větší konkurence – hlavně cizinci. Hráči z Francie jsou chráněni, ale  své místo si musí  vybojovat. Situace v Česku je zdánlivě ideální – dobrý mladý hráč – okamžitě hraje. Když pátrám ve své paměti, moc si nepamatuji, že by hráči v 19 letech hráli  v základních šestkách – dnes: (u žen přímo 100%)  jsou základní šestky plné mladých hráčů . Česká špička je venku a cizinců je málo. Odpověď je vcelku jednoduchá – chybějí peníze, takže období, kdy je hráč už fyzicky i takticky na výši a kdy může tvrdým tréninkem a učením se své schopnosti zvětšit – nemusí – místo má jisté a hraje. Možná, že teď zjednodušuji, ale faktem je,  že nějaké období  precizního učení v českých poměrech chybí (v minulosti výbornou roli hrály Dukly). 

Samozřejmě by teď mělo následovat nějaké řešení, či návod řešení. Není to jednoduché, protože všechna řešení stojí peníze a peníze zase přicházejí jedině za úspěchem. Nabízí se mít nějaké družstvo B,  které v citlivém věku 19 až 21 let speciálně trénovalo a hlavně se učilo, všechny ty technické věci, které jsme  kdysi v minulost uměli a teď neumíme. Možná taky trochu změnit myšlení většiny trenérů, totiž: že domácí soutěž je sice důležitá, ale image se získává reprezentací.
V Příbrami 25.6.2007                                   Jiří Zach