Je to jen pár dnů, kdy jsem přispěl článkem do rubriky diskuse. Velmi mě potěšilo, že téma minivolejbal není trenérům lhostejné. Přišlo několik velice zajímavých příspěvků, které by si zasloužily samostatný článek. Přesto nebo právě proto bych chtěl reagovat na příspěvek Zdeňka Cikrdleho. Jeho názor poukazoval na věčné téma centralizované přípravy kadetů a juniorů. Je to dle mého názoru poměrně složitá záležitost. Nejsem si jist, že mi pomůže upřesnit můj pohled a názor na tuto problematiku i osobní zkušenost z několika zemí (Belgie, Polsko, Česko a částečně i Francie). Navíc jsem se v poslední době přesvědčil (konference mládeže v Nymburku), že ač jsem byl osobně přesvědčen o pohledu na určitý problém a vnitřně jsem zaujal určité stanovisko, později jsem musel uznat argumenty ostatních…

Ne že bych ustoupil ze svého přesvědčení, ale pochopil jsem, že některé věci mají svůj vývoj, historii a souvislosti. To je potřeba do určité míry respektovat. Podobné to asi bude i v problematice různých systémů centralizovaných příprav.

     Začnu od zadu a to co teď napíši, by mohlo být klidně závěrem či mottem tohoto příspěvku. Nechci zlehčovat potřebu centralizované přípravy (to určitě ne, Zdeňku), ale myslím si, že základní problém našeho mládežnického volejbalu je na úrovni klubové a tedy té poctivé mravenčí práce v tréninkovém a organizačním procesu! Centralizovaná příprava nevyléčí naši největší nemoc, kterou je kvalitní koncepční práce s mládeží, ale je pravdou, že se může zdát, že by v určitých situacích mohla tato centralizace pomoci (alespoň částečně zvednout úroveň). Osobně se ale domnívám, že nejsme ještě na některé věci zralí.

       Základním kamenem je trenér. Nutno dodat, že svět dívčího a chlapeckého volejbalu je v mnoha ukazatelích u nás odlišný! Možná někoho překvapím, ale já si myslím, že to není v chlapeckém volejbale tak špatné, jak se obecně tvrdí, ale schází tomu opravdovost, profesionalita a „tah na bránu“. Skoro bych se nebál říci, že aktuální systém není špatný, ale je zcela jistě málo efektivní a nedostatečně funkční! Můžeme dlouze diskutovat, že to či ono by nám pomohlo či posunulo dál, ale pokud tam nebude to zdravé jádro, tak to k ničemu nebude. Vezmu to letem světem, je tady minivolejbal, Český pohár starších žáků a žákyň, systém KCM, lvíčata, reprezentační výběry. Následují soutěže mládeže – okresní a krajské přebory, liga juniorů, celostátní extraligy mládežnických kategorií… To není vůbec špatné! V Belgii nemají například vůbec systém celostátních lig mládeže, jako je to zvykem u nás! Protože by to nebyly snad schopni ani dát dohromady (tolik mladých hráčů a hráček). Přesto se v posledních letech prosazují v evropské a dokonce i ve světové špičce! Hrají pouze turnajově na konci sezony a potom si to rozdají o mistra v dané kategorii… Možná i proto se vydali cestou tréninkových center – centralizace. Jiný kraj jiný mrav (okolnosti a podmínky), to je to, co chci říci. V Polsku zřídili špičkové centrum mládeže, kam stahují největší talenty z celého Polska. Poláci mají ovšem tak širokou základnu, že to skoro jednotlivé kluby neovlivní, když jim vezmou nějaký talent. Soutěže se tím neoslabí. Neberte mě prosím za slovo, nemám jednoznačný recept, ale chci říci, že bychom měli začít pracovat efektivněji, oddaněji věci… Pochopitelně musí začít každý nejdříve u sebe, to si samozřejmě plně uvědomuji.

30. listopadu 2011, Ivan Pelikán