Kadetský volejbal má za sebou další finále extraligy, které proběhlo v Českých Budějovicích ve dnech 5. – 8. března. TMK se zúčastnila této akce v pozici pozorovatelů a provedla sledování přihrávky v návaznosti na servis. Finále se zúčastnilo 8 nejlepších týmů po dlouhodobé části soutěže: Příbram, Velké Meziříčí, Ostrava, Brno, Hradec Králové, ČZU Praha, Nový Jičín a pořádající České Budějovice.

 

 

TMK zaznamenala u většiny družstev tyto údaje:

1. Rychlost servisu
2. Přihrávku „prsty“ nebo „bagrem“
3. Výchozí vzdálenost přihrávačů
4. Přihrávku v ose nebo mimo osy přihrávajícího hráče
5. Kvalitu přihrávky (škála od 1 – 5)

Na úvod je potřeba říci, že pojetí jednotlivých družstev bylo diametrálně odlišné stejně jako výkonnost týmů. Pokud můžeme konstatovat například u mužské, ale již i u juniorské kategorie velmi podobné technické i taktické pojetí přihrávky, hodilo by se tady přirovnání: Každý pes jiná ves… Toto tvrzení se týká:

1. Přihrávky prsty nebo bagrem
2. Výchozí vzdálenosti a způsobu vykonávání aktivačních pohybů před přihrávkou
3. Techniky provedení přihrávky a servisu
4. Taktiky a reakce přihrávačů na konkrétní vývoj herních situací

Z pohledu celkové výkonnosti můžeme konstatovat, že první tři družstva celkového pořadí výkonnostně „uskočila“ ostatním soupeřům. Svým způsobem se to dá říci i o vítězi ČZU Praha, který v „mini souboji“ silné trojky dominoval. ČZU Praha hrála nejkompletnější volejbal, kdy se silné individuality oddaly týmovému pojetí.

V porovnání se soutěžním ročníkem 2013/14 došlo ke zúžení absolutní špičky na tři týmy (ČZU Praha, Brno a Ostrava). Předešlá sezóna měla cca 6 vyrovnanějších družstev.

Není naším záměrem rozebírat v samostatném hodnocení jednotlivá družstva, ale pomocí jednoduché charakteristiky ukázat na některých případech pojetí přihrávky a servisu ve špičkovém volejbalu kadetů v ČR.

SERVIS:

Již letmý pohled do záznamových listů (list, na který se provádí záznam statistiky) prozrazuje, že naprosto dominantní je naskočené plachtící podání (plachta), a to v poměru 70:30. Technika a provedení plachty je velmi rozdílná u jednotlivých hráčů. Musím dodat subjektivní názor, že trajektorii servisu velmi často schází směr (umístění), který by ztížil přihrávajícím hráčům přihrání míče. Tímto způsobem si vysvětluji fakt, že velké procento míčů bylo dle statistiky přihráno v ose těla! Hráč „pošle“ servis již solidní rychlostí (rychlost níže) přímo do přihrávajícího hráče… Některá družstva (Velké Meziříčí) přihrávají systémově „plachtu“ na 3,5m i 3m na prsty. Tady nám vychází, že servis, který byl poslán rychlostí cca 50 km/h mimo osu přihrávajícího hráče, výrazně snižuje kvalitu přihrávky takto postavené přihrávající formace! Hráči nedovedou eliminovat servisem blízko stojící přihrávače, kteří systémově přihrávají na prsty. Můžeme myslím konstatovat, že hráči v této kategorii jsou již schopni servírovat relativně vysokou rychlostí, ale „nepošlou“ míč tam, kde si to situace vyžaduje.

• Průměrná rychlost „plachty“: 51,17 km/h 
• Maximální rychlost „plachty“: 74 km/h
• Změřeno 292 úspěšných servisů

Smečovaný servis byl využíván v menším poměru. Ve většině případů postrádal tento typ servisu potřebnou razanci a průměrná rychlost se blížila průměrné rychlosti plachtícího podání. Pouze v několika případech měl servis kvalitní rychlostní parametry (Džavoronok, Neubauer, Šmídl nebo Velat: rychlost 85 – 95 km/h).

• Průměrná rychlost smečovaného podání: 64,09 km/h 
• Maximální rychlost smečovaného podání: 96 km/h 
• Změřeno 80 úspěšných servisů

 

PŘIHRÁVKA:

Poměr vychází 60:40 ve prospěch bagru u přihrávky „plachty“. Naprostá většina družstev přihrává ve 3 hráčích. Velké Meziříčí se snažilo v určitých rotacích „zahustit“ prostor 4 hráči. Zásadní rozdíl je u výchozí vzdálenosti a aktivačníc pohybech před přihrávkou podání.

Výchozí vzdálenost před přihrávkou smečovaného podání se zásadně u většiny družstev neliší, i když můžeme hovořit o rozptylu cca 1,5m.Značný rozdíl byl zaznamenán ve výchozím postavení před přihrávkou „plachty“, a to v rozsahu od cca 3,5m (Velké Meziříčí) až po 6,5m (Brno). Výchozí postavení většinou určuje, jakou techniku přihrávky družstvo preferuje. Bližší postavení k síti upřednostňuje přihrávku na “prsty“. Přidám subjektivní pocit, ve většině případů není vzdálenost a přípravné pohyby řešena systémově. Přípravné pohyby před přihrávkou mají bohužel mnohdy značně statický charakter…

Zajímavé je taktické pojetí přihrávky jednotlivých družstev. Některá družstva prakticky nemění výchozí postavení a nereagují na vývoj situace (příklad Nový Jičín, u kterého jsme měli zaznamenány stále stejné údaje – výchozí vzdálenost, postavení hráčů, stejné seskupení hráčů atd.).

Ve video ukázkách na Youtube je možno porovnat pojetí družstev při řešení přihrávky servisu.

Ivan Pelikán