Fenomén, kterým se musí zabývat každý hráč a trenér, který to s volejbalem myslí vážně. Volejbalové umění má několik komponent (a výskok k nim nepochybně patří), které se musí vybrousit až na samou hranici dokonalosti. Jedině pak bude výkon celého týmu na úrovni rovnající se mistrovsky dokonalé hře.Citius, altius, fortius neboli rychleji, výš a silněji platí ve sportu stále. Ve volejbale ono altius tedy výš získává větší váhu. Ne že by rychlost a síla nebyla ve volejbalu důležitá, ba naopak, ale překonat zemskou přitažlivost a vyskočit na smeč, na blok nebo při podání, to je přeci jenom denní chleba volejbalisty.

 

Přistoupit k tréninku herních činností jednotlivce či k rozvoji pohybových schopností – rychlostních, silových, vytrvalostních a obratnostních – intuitivně a nahodile bez základního pozorování, rozboru a znalostí se velmi často rovná neúspěchu, prohře a zklamání. Proto jsem na Mistrovství Evropy juniorů, které se konalo v září roku 2008 v Brně, provedl elementární analýzu herního výkonu jednotlivce z hlediska četnosti výskytu a charakteru realizovaných herních činností jednotlivce. V této analýze jsem se mimo jiné zaměřil i na skokanské zatížení hráčů jednotlivých specializací. Mnohé závěry byly jistě předpokládané a tušené, ale nyní jsou potvrzené a dokázané...

Fenomén, kterým se musí zabývat každý hráč a trenér, který to s volejbalem myslí vážně. Volejbalové umění má několik komponent (a výskok k nim nepochybně patří), které se musí vybrousit až na samou hranici dokonalosti. Jedině pak bude výkon celého týmu na úrovni rovnající se mistrovsky dokonalé hře.

Citius, altius, fortius neboli rychleji, výš a silněji platí ve sportu stále. Ve volejbale ono altius tedy výš získává větší váhu. Ne že by rychlost a síla nebyla ve volejbalu důležitá, ba naopak, ale překonat zemskou přitažlivost a vyskočit na smeč, na blok nebo při podání, to je přeci jenom denní chleba volejbalisty.

Přistoupit k tréninku herních činností jednotlivce či k rozvoji pohybových schopností – rychlostních, silových, vytrvalostních a obratnostních – intuitivně a nahodile bez základního pozorování, rozboru a znalostí se velmi často rovná neúspěchu, prohře a zklamání. Proto jsem na Mistrovství Evropy juniorů, které se konalo v září roku 2008 v Brně, provedl elementární analýzu herního výkonu jednotlivce z hlediska četnosti výskytu a charakteru realizovaných herních činností jednotlivce. V této analýze jsem se mimo jiné zaměřil i na skokanské zatížení hráčů jednotlivých specializací. Mnohé závěry byly jistě předpokládané a tušené, ale nyní jsou potvrzené a dokázané.

Největšímu skokanskému zatížení jsou vystaveni nahrávači, pak blokaři, za nimi následují hráči na postu protějšího a nejmenšímu zatížení z hlediska výskoku jsou vystaveni smečaři. Nahrávač realizuje za set v průměru 25 výskoků!! Z čehož 18 pokusů připadá na nahrávku. V průměru pětkrát za set vyskočí nahrávač na blok a dvakrát na podání. Je nezbytně nutné, aby na tak vysoké skokanské zatížení byl nahrávač systematicky připravován v tréninkovém procesu. Zdůrazňuji to z toho důvodu, že si myslím, že mnozí trenéři nejsou s tímto faktem dostatečně obeznámeni nebo na něj nedostatečně reagují. 

Specializace blokař je také velmi skokansky zatížena, za set uskuteční v průměru 20 výskoků. Z tohoto množství připadá největší část na výskok na blok - 11 opakování, osm pokusů na smeč (byly započítány i fintěné pokusy o smeč, které jsou pro blokaře velmi typické) a jeden na podání. Ofenzivní části týmu – smečaři a hráči na postu protějšího – se skokansky lišili jen nepatrně. Smečař z celkového počtu 14 výskoků jich šest provedl na smeč, pět na blok a tři na podání. Protější hráč jich z celkového počtu 18 výskoků uskutečnil osm na smeč, šest na blok a čtyři na podání.

Je samozřejmé, že sumář počtů výskoků ke zdokonalení herního výkonu týmu či jednotlivce sám o sobě nestačí. Je, ale zřejmé, že je jedním ze základních kamenů na cestě k vítězství a dokonalosti. Musí však být zohledněn v herních a průpravných cvičeních a musí z něj vycházet citlivá práce se zatížením v tréninkovém procesu.  

R.Častulík, Česká Lípa, duben 2010