Volejbal je extremně náročný sport na tělesnou přípravu. Není ani aerobní a ani čistě anaerobní. To vyžaduje neobvyklou kombinaci obou energetických systémů. Kondice a tělesná zdatnost jsou dvě části výkonu hráče, které jsou zcela pod jeho kontrolou. Mohou být tak zdatní, jak chtějí být. Potřebují tomu dát jen nezbytný čas a úsilí. Se stále rostoucím příspěvkem vědy pro metodologii by se mohlo zdát, že je vše nebo většina již vymyšlené, zjištěné a zkontrolované. Že existují univerzální programy pro zvyšování tělesné kondice a tím pádem i výkonnosti. K našemu zklamání je věda stále ještě daleko od poskytnutí všech odpovědí. Přesto se však dělá hodně, o čemž svědčí množství literatury vydávané ve světě (hlavně USA), ale dnes i u nás. Velký význam má hlavně literatura zabývající se teorií tělesné přípravy.

 

To je vcelku jasné. Jednotlivá cvičení si každý trenér je schopen již potom vytvořit sám. Důležité je, že musí vědět proč cvičí to a ono. V tom velkou službu dělá Miro Vavák na těchto stránkách. Stačí jen si většinu článků seřadit, utřídit a vyjde nám výtečná příručka jako plánovat tělesnou přípravu po celé jedno až dvouleté období. Tak jak se stále zdůrazňuje význam dokonalé techniky, tak v tomto ohledu již trochu zapadá význam kondice. I když se to zdá jasné, je to jen na první pohled.(foto: na leg pressu příbramský Josef Švagr)

Volejbal je extremně náročný sport na tělesnou přípravu. Není ani aerobní a ani čistě anaerobní. To vyžaduje neobvyklou kombinaci obou energetických systémů. Kondice a tělesná zdatnost jsou dvě části výkonu hráče, které jsou zcela pod jeho kontrolou. Mohou být tak zdatní, jak chtějí být. Potřebují tomu dát jen nezbytný čas a úsilí. Se stále rostoucím příspěvkem vědy pro metodologii by se mohlo zdát, že je vše nebo většina již vymyšlené, zjištěné a zkontrolované. Že existují univerzální programy pro zvyšování tělesné kondice a tím pádem i výkonnosti. K našemu zklamání je věda stále ještě daleko od poskytnutí všech odpovědí. Přesto se však dělá hodně, o čemž svědčí množství literatury vydávané ve světě (hlavně USA), ale dnes i u nás. Velký význam má hlavně literatura zabývající se teorií tělesné přípravy. To je vcelku jasné. Jednotlivá cvičení si každý trenér je schopen již potom vytvořit sám. Důležité je, že musí vědět proč cvičí to a ono. V tom velkou službu dělá Miro Vavák na těchto stránkách. Stačí jen si většinu článků seřadit, utřídit a vyjde nám výtečná příručka jako plánovat tělesnou přípravu po celé jedno až dvouleté období. Tak jak se stále zdůrazňuje význam dokonalé techniky, tak v tomto ohledu již trochu zapadá význam kondice. I když se to zdá jasné, je to jen na první pohled. Proč tenhle úvod? Významným faktorem pro zvýšení volejbalové výkonnosti je výskok. Volejbalový výskok je výtečný příklad činnosti, kterou se musí zabývat více oborů. Je to jednak hledisko techniky, dále kondice. Na kondici se podílí také zdravotní aspekt a v neposlední řadě i aspekt správné výživy. Výskok z hlediska kondice je faktor výbušné síly a rychlosti. A právě tímto bych se chtěl zabývat. Kadetský volejbal a kadetský věk zvláště je období, kdy se výrazně mění styl hry. Volejbal se již podobá dospělému provedení a opouští žákovskou jednoduchost a naivitu. To se týká hlavně taktiky. Ne kondice. Ta již na nějaké speciální úrovni musí být déle. Možná je to trochu kontroverzní názor, ale šestnáctiletý kluk, který přijde do reprezentace by již měl mít alespoň nějakou zkušenost s posilovnou. To se zatím bohužel většinou neděje. A to i přes, jak jsem již uvedl, poměrně rozsáhlou a dostupnou literaturu.

Nyní konkrétně. Je jasné, že k dobrému výskoku potřebuje hráč dolní končetiny. Udělal jsem s hráči jednoduché dva testy na sílu nohou. První sleduje poměr mezi tělesnu hmotností a hmotností zvednuté zátěže na leg pressu. Cílem toho testu je najít maximální hmotnost, kterou je schopen hráč zvednout při jednom opakování. Výsledek by měl být minimálně 2,5x větší než hmotnost těla, u vrcholových sportovců je žádoucí poměr mezi 3:1 a 4:1. Tedy 70 kg vážící hráč by měl zvednout minimálně 175 kg. Dalším testem je poměr mezi silou hamstringů (ohybačů kolena) a čtyřhlavým stehenním svalem (quadricepsem, hlavním natahovačem kolena a hlavním dynamickým stabilizátorem kolena). Testuje se každá končetina zvlášť. Optimální výsledek mezi oběma končetinami by neměl přesahovat 10% po každou skupinu svalů a síla hamstringů by měla být asi 80% síly quadricepsu. Jaké byly výsledky u nás? V prvním testu nebyl ani jeden, který by nezvedl svou váhu minimálně 2,5 x. Byli i jedinci, kteří zvedli svou váhu 3,5x. Zde to bylo v pořádku. U druhého testu se poměr hamstingy/ quadriceps pohyboval kolem 100%, ojediněle 100% přesahoval.

U vyrovnanosti nebo nevyrovnanosti obou končetin byla 10procentní hranice u více než poloviny překročena. Samozřejmě nechci dělat ukvapené závěry, ale o něčem to svědčí. Jak jsem se hráčů ptal, málokdo chodí pravidelně do posilovny, tudíž systematicky se z hlediska síly dolních končetin nepřipravuje. Takže jsou to výsledky přirozeného tělesného vývoje. A zde se právě dá posilovnou hodně zlepšit a určitě není pozdě. Velký faktor je tělesná hmotnost, hlavně u prvního testu. Mladí hráči v tomto věku jsou většin hubení, až asteničtí. Málokdo je muskulaturní typ a jen vyjímečně se objevuje nadváha. V pozdějším věku, kdy se zastavuje růst, zvětšuje se objem svalů a zpomaluje se metabolismus, tak se tělesná hmotnost logicky zvětšuje. A potom při stejném výkon na leg pressu se samozřejmě snižuje výsledný podíl. Jelikož tito mladí hráči doposud neposilovali, je velká naděje a také možnost sílu dolních končetin zvýšit. To samé platí u druhého testu. Vždy byla dominantní končetina silnější. Určitě to vzniklo nerovnoměrným zatěžováním končetin při klasickém tréninku volejbalové techniky i vlastní hry. Takže v posilovně to můžeme zlepšit.

U poměru hamstringy/ quadriceps je to vcelku jasné. Hamstrigy jsou posturální svaly, které mají větší sklony ke zkracování a quadriceps je z velké části sval fazický (kromě přímého sval stehenního) a ten má více tendenci k ochabnutí. Navíc bez systematického posilování se síla quadricepsu zvětšuje jen v závislosti na zátěži vlastním tělem. Nepoměr mezi svalovými skupinami stehna by klidně i mohl způsobit bolesti patel v oblasti čéšek. Normálně bych si toho ani po tolika letech praxe nevšimnul, pokud by mě na to nenavedl jeden můj bývalý hráč, působící nyní v zahraničí, kde podobné zjišťování kondiční trenéři neb fyzioterapeuti dělají. Trenéři mládeže samozřejmě kondičního trenéra, fyzioterapeuta apod. nemají, takže se na kondičním tréninku podílejí sami. Závěrem: Není to kritika toho, že se neposiluje, i když by se mohlo dříve jak v 15 letech (v jiných sportech tomu tak je), ale spíš doporučení a návod, že se dá v tomto období vývoje sportovce hodně udělat.

 

Velké Meziříčí, 29.7.2009 Petr Juda