V předposledním pokračování jsem uvedl první a jednu z nejdůležitějších zásad nastavování cílů: výkonové kontra výsledkové cíle. Nyní pokračuji v dalších zásadách:
2. Nastavte náročné cíle. Vyhněte se snadným a lehce dosažitelným cílům. Zní to jasně, ale není to tak jednoduché. Náročné cíle není jednoduché vymezit. Příliš obtížné cíle vedou k špatným závěrům. Sportovec po nesplnění cíle, který ani nebyl schopen splnit, si myslí  že selhal... (Foto: Honza Štokr jde za svými cíli velmi důsledně, Martin Sidorjak)

V předposledním pokračování jsem uvedl první a jednu z nejdůležitějších zásad nastavování cílů: výkonové kontra výsledkové cíle. Nyní pokračuji v dalších zásadách:2. Nastavte náročné cíle. Vyhněte se snadným a lehce dosažitelným cílům. Zní to jasně, ale není to tak jednoduché. Náročné cíle není jednoduché vymezit. Příliš obtížné cíle vedou k špatným závěrům. Sportovec po nesplnění cíle, který ani nebyl schopen splnit, si myslí  že selhal.
Tím si ovlivní i další růst. Přespříliš obtížný cíl způsobí, že motivace  sportovce dramaticky klesá. Ideální je nastavit takový cíl, který vyvolá maximální motivaci. A odměna ve formě dosažení cíle posílí sportovce v usilování o další, více obtížnější cíl. Pro zachování náročnosti cílů se doporučuje stupňovitý přístup k formulaci cílů. To znamená formulovat cíle   s vzestupnou náročností a ke konečnému cili se dostat „po schodech“ tvořených dílčími cíli.
3. Vyhněte se nereálným cílům. Vaše cíle musí být realistické.
Samozřejmý princip, ale nesnadný k zavedení do praxe. Již bylo vysvětleno, že je potřebnější zavést výkonové a ne výsledkové cíle. Ovšem v kolektivním sportu jakým je volejbal se často hráči nacházejí upnuti a soustředění mnohem více na vítězství než na výkon. Přejí si získat odměnu náležející vítězům. Tato touha je žene k nastavování si cílů, které jim pojistí vítězství a to dokonce i tehdy, jsou-li zcela mimo jejich současné dovednosti. I jejich okolí, rodiče, přátelé a i trenéři obhajují nastavení si cílů, které jsou  nad úrovní jejich aktuálních dovedností (vidíte jak je důležité mapovat stav současných dovedností a schopností, tedy, kde se nacházím-viz předešlé kapitoly). A na druhé straně jsou někdy cíle nerealisticky nízké kvůli strachu z neúspěchu. Nereálné cíle si staví také sportovci, kteří zažijí počáteční mimořádný úspěch a jsou oslavováni okolím, médii, fanoušky a jsou přirovnáváni k velikánům a ikonám toho sportovního odvětví (v našem případě volejbalu). Tato sláva je zároveň „polibkem smrti“, protože v těchto případech usiluje sportovec o naplnění představ příliš brzy a zpravidla bývá příliš brzy zklamán. Klíčem k nastavení realistických cílů pro sportovce znamená vědět, kdo jsou a neplést si to s tím kým si přejí být. 
4. Nastavte konkrétní, ne obecné cíle. Zde se „vkrádá“ nastavení cíle tohoto znění: pracujte, jak nejlépe můžete!Zdá se to být výtečně formulovaný cíl. Prakticky sportovec ho nemůže nikdy překonat, protože neví, co je u něj nejlépe. A na druhé straně nemůže ani selhat, protože vždy může říci, že dělal, co mohl. Právě neurčitost je hlavním nedostatkem cíle! Ve skutečnosti to není vůbec žádný cíl. Konkrétní cíle jsou mnohem efektivnější. Řídí totiž sportovcovo chování od konkrétního kriteria k úspěchu. Konkrétní cíle by měly být měřitelné nebo vymezené časem. (Ve volejbale úspěšnost útočného úderu, úspěšnost podání. Přesnost příjmu podání. Efektivnost hráče ve hře. Výška výskoku apod. Při troše zamyšlení se dá najít poměrně velký počet konkrétních cílů). Hlavním úkolem trenérů je pomoci sportovcům nastavovat a upravovat právě konkrétní cíle.
Zatím končím, jednak abych nepřesáhl stanovenou délku příspěvku. A dále si myslím, že tyto informace je potřeba dostávat do hlavy jen po malých částech, aby se o nich dalo přemýšlet a dalo se s nimi pracovat. Pokud se mozek zahltí velkým množstvím údaji, zpravidla vypoví svou službu a výsledek snažení je neadekvátní původnímu úmyslu.
Poslední dvě zásady uvedu příště.

Havlíčkův Brod, 25.10.2007                             Petr Juda