Posledně jsem se zabýval bariérami ve výkonu sportovce, které jdou nějakým způsobem alespoň částečně objektivizovat (popsat, změřit apod.). Jsou to tělesné, technické i taktické bariéry. Nyní to bude horší a záleží na trenérech do jaké míry budou umět postihnout bariéry následující. V první řadě jsou to týmové bariéry. Termín „tým“ určuje a hodnotí celistvost jeho jednotlivých členů. Veškeré bariéry zahrnují potom jakékoliv narušování jednoty ze strany jeho jednotlivých článků. Tedy to jakou měrou přispívají jednotliví hráči nebo ostatní členové týmu k celkovému týmovému výkonu. Jednou z metod odhalení překážek je hledání odpovědí na následující otázky: Je tým dobře sladěný, aby byl schopný vyhrávat? Je týmová práce na úrovni soutěže, kterou hraje? (Hraje dobře ve srovnání s nejlepšími, ale ne tak dobře proti slabším týmům). Jsou hráči oddáni týmovým záležitostem plně nebo jen částečně? Kdo je vůdce týmu (kromě trenéra)? Jak jedná tým s náhradníky? Jsou hráči schopni se hecovat a povzbuzovat navzájem?

 

Posledně jsem se zabýval bariérami ve výkonu sportovce, které jdou nějakým způsobem alespoň částečně objektivizovat (popsat, změřit apod.). Jsou to tělesné, technické i taktické bariéry. Nyní to bude horší a záleží na trenérech do jaké míry budou umět postihnout bariéry následující. V první řadě jsou to týmové bariéry. Termín „tým“ určuje a hodnotí celistvost jeho jednotlivých členů. Veškeré bariéry zahrnují potom jakékoliv narušování jednoty ze strany jeho jednotlivých článků. Tedy to jakou měrou přispívají jednotliví hráči nebo ostatní členové týmu k celkovému týmovému výkonu. Jednou z metod odhalení překážek je hledání odpovědí na následující otázky: Je tým dobře sladěný, aby byl schopný vyhrávat? Je týmová práce na úrovni soutěže, kterou hraje? (Hraje dobře ve srovnání s nejlepšími, ale ne tak dobře proti slabším týmům). Jsou hráči oddáni týmovým záležitostem plně nebo jen částečně? Kdo je vůdce týmu (kromě trenéra)? Jak jedná tým s náhradníky? Jsou hráči schopni se hecovat a povzbuzovat navzájem? Odpovědi na tyto otázky mohou odhalit nejzávažnější týmové bariéry. A že jich může být! Zahrnují nedostatek odpovědnosti k cílům týmu, malou až žádnou obětavost k týmovému úsilí, tréninky rozporuplné kvality nebo mizernou komunikaci. První kroky v budování dobrého týmu a odstraňování překážek je určit nejpalčivější problémové oblasti brzdící tým. Tím ovlivnit vše, co by se v budoucnu mohlo bariérou stát. Další překážkou na cestě k „dokonalému“ výkonu jsou mentální bariéry. Mentální odolnost je, stručně a zjednodušeně řečeno: odmítání vzdát se. Mentální bariéry zahrnují především nedostatek sebedůvěry, nedostatečné zvládání stresu, omlouvání chyb, ne moc dobrou koncentraci a z toho plynoucí strach ze selhání. Proto i alibismus, hledající příčinu selhání mimo tým nebo jedince samotného, je jednou z mentálních bariér. Mentální aktivity jsou ty činnosti, které zasahují do určité již automaticky prováděné dobře zvládnuté dovednosti. V okamžiku, kdy se objeví nedostatek sebedůvěry, nastupují i neproduktivní mentální aktivity. A objevují se myšlenky typu: „myslím, že tento míč nezasmečuji“, „nedokáži zablokovat soupeřova útočníka z kůlu“ apod. Objevuje se strach ze selhání, strach ze zranění (a mnohdy i ke zranění ze strachu dojde, sám jsem ho u jednoho reprezentačního výběru zažil). Začnou se omlouvat chyby a dokonce se začnou i bagatelizovat a omlouvat úspěchy. Jako např. že to vítězství je nezasloužené, protože soupeř hrál špatně, nebo v pozměněné sestavě atd. Stává se to poměrně často a určitě se s tím každý v životě setkal. Hráči tímto způsobem mohou myslet, zvlášť když se jim nedaří. Tak vzniká začarovaný „kruh smrti“. Další oblast bariér je v oblasti emocionální. Ty mohou ovlivňovat každého jedince jinak. Někteří sportovci reagují v zápalu boje lépe, když jsou emočně nabuzeni. Dokonce vystavují emoce směrem ke svému soupeři. Jiní zahrají lépe, když jsou klidní. Komplikace mohou nastat, když sportovci neudrží své emoce pod kontrolou. Nedostatek kontroly vlastních emocí může způsobit, že se hráč odrazí od právě překonávající překážky zpět. Někteří hráči mají nízkou stresovou toleranci. Takže, jak se tlak začne stupňovat, prakticky nejsou své myšlenky schopni koncentrovat jen a jen na svj výkon. Tím vznikají chyby a celkově výkonnost klesá. „Záchranným pásem“ je rutinní zvládnutí dovedností na určitém průměrném stupni výkonu a v případě zvyšujícího se stresu uchýlit se pod touto střechu ochrany. Alespoň na nějakou krátkou dobu si s rutinou vystačíme. Úplně nahoře v pomyslné pyramidě, jejíž základnu tvoří kondiční stránka sportovního odvětví, jsou již takové otázky zahrnující primární motivy hraní volejbalu a jak si představují svou budoucnost v tomto sportovním odvětví. Samozřejmě nepropojenost mezi činností na tréninku nebo zápase a přesvědčením proč hraji volejbal, může vytvořit bariéru jednu z nejnepřekonatelnějších.

 

Velké Meziříčí, 12.8.2009 Petr Juda