Dospěl jsem k názoru, že k podávání špičkových výkonů v beach volejbalu je třeba spolupracovat se sportovním psychologem. Beru, není to kdovíjaká novinka, ale v Čechách se s tím sportovci moc nechlubí, stejně jako normální populace není zvyklá chodit k psychologům (a mnohdy by to bylo velice vhodné). Přitom dnešní uspěchaná a vystresovaná doba k tomu vede. Lidé jsou podráždění (když čtu příspěvky čtenářů tohoto webu, tak je to víc než polovina...), reagují neadekvátně, asertivita jim nic neříká a potřebovali by pomoc zvenčí. Tedy od někoho, kdo rozumí lidskému nitru. Hrál jsem dlouhá léta jak indoor, tak i beach volejbal a můžu srovnávat. S Markem Pakostou jsme byli skvělej tým, zatápěli jsme většině soupeřů, měli strach z jeho bloku a pro mě bylo ctí hrát za tak vysokým a zkušeným blokem. Ale přišla doba, kdy na nás sedla ponorka a nebyli jsme schopni se z ní vyhrabat. Zdeněk Haník mi po čase vyčítal, proč jsme nesáhli po nějakém trenérovi nebo psychologovi, který by nám vysvětlil „o čem to je“ a naučil nás nějaké fígle, jak krizi překonat.

 

Dospěl jsem k názoru, že k podávání špičkových výkonů v beach volejbalu je třeba spolupracovat se sportovním psychologem. Beru, není to kdovíjaká novinka, ale v Čechách se s tím sportovci moc nechlubí, stejně jako normální populace není zvyklá chodit k psychologům (a mnohdy by to bylo velice vhodné). Přitom dnešní uspěchaná a vystresovaná doba k tomu vede. Lidé jsou podráždění (když čtu příspěvky čtenářů tohoto webu, tak je to víc než polovina...), reagují neadekvátně, asertivita jim nic neříká a potřebovali by pomoc zvenčí. Tedy od někoho, kdo rozumí lidskému nitru. Hrál jsem dlouhá léta jak indoor, tak i beach volejbal a můžu srovnávat. S Markem Pakostou jsme byli skvělej tým, zatápěli jsme většině soupeřů, měli strach z jeho bloku a pro mě bylo ctí hrát za tak vysokým a zkušeným blokem. Ale přišla doba, kdy na nás sedla ponorka a nebyli jsme schopni se z ní vyhrabat. Zdeněk Haník mi po čase vyčítal, proč jsme nesáhli po nějakém trenérovi nebo psychologovi, který by nám vysvětlil „o čem to je“ a naučil nás nějaké fígle, jak krizi překonat. Nebyli trenéři, nedokopal nás nikdo k tomu, abychom se nad tím zdravě zamysleli a tak naše spolupráce skončila. To byla první zkušenost, kdy jsem se nad tím zamýšlel a poté, co jsem začal trénovat týmy z Bisonbeachklubu, tak se s tím setkávám stále častěji. Vedou mě k tomu i tyto další poznatky:

·         německé týmy spolupracují s psychologem nebo dokonce každý hráč/ka má svého

·         Rakušanky se nemohli vystát na kurtu, ale poté, co začaly spolupracovat s psychologem, který jim to „nakreslil a hlavně naučil je jednoduchá mentální cvičení, aby se naučily překonávat krizové momenty zápasu

·         některé týmy mají trenéra, který se učí beach volejbalové trénování, ale rozumí psychologii nebo fyzioterapii

·         některé týmy využijí psychologa jen krátkodobě, jiné stále (asi ti raplové)

 

Studium psychologie je časově dost náročné, ale jsem takový psycholog amatér. Podařilo se mi získat prý nejlepší učebnici psychologie, a to pro číšníky a studuju... Asi nejlepší varianta rozumět všemu. Takže mě čeká ještě fyzioterapie a kurs maséra. Je radost potom trénovat a vést týmy na stupně nejvyšší!!!

10.8.2009, Michal Palinek