Jev, tradičně označovaný jako psychologická příprava volejbalisty, je vlastně onou problematickou oblastí, o jejíž důležitosti dnes nepochybuje ani laik. Psychologické teorii se daří jakžtakž psychologickou problematiku týmové sportovní hry popsat, ale málokde ve volejbalové praxi se daří odborně vedenou a systematickou psychologickou přípravu zrealizovat...

 

 

Jestliže vyjdeme z toho, že psychika hráče se utváří a projevuje v herní činnosti, v čem nejsme v rozporu s obecnou definicí (Nekonečný, 2003), pak se nabízí otázka: „kdo je nejlepším psychologem volejbalu?“ Kdo si například troufá vyřešit vleklou krizi českého národního týmu mužů, která (jak se všichni shodují) vychází především z oblasti psychiky…. Kdo ví, jak se utváří a funguje dívčí žákovské družstvo, kde kromě herních vazeb existuje spousta dalších „nepsaných zákonů“, které jsou příznačné pro dívčí skupinu? Kdo ví, jak „zbláznit“ na vesnici šest kluků pro volejbal a přesvědčit, že je to v konkurenci fotbalu krásná hra? Kdo ví, jak naučit přihrávku, kde kromě rozvoje pohybového zvládnutí činnosti hrají svou významnou (ne-li tu nejzásadnější) úlohu kognitivní a emoční procesy? Kdo pozná v důležitém zápasu play off v jakém psychickém stavu se nacházejí vlastní i soupeřovi hráči? Odpověď je nasnadě: trenér.

Nejsou snad Mogulescu, Velasco, Christiansen, Rezende nebo naši Pommer či Čada v jistém směru psychology volejbalu, jestliže v praxi poznali a dokázali, jak dlouhodobě úspěšně vést volejbalové družstvo. Družstvo je přeci skupina lidí, kde musí fungovat každý jeden i společně všichni dohromady. Ano, činnost trenéra má blízko i k manažerské činnosti, ve smyslu vedení pracovní skupiny. Dokonce se zdá, že trenér vrcholového volejbalu musí být víc psychologem a manažérem než trenérem. Někteří trenéři prokázali větší psychologické dovednosti než třeba didaktické schopnosti „naučit“ volejbal. A co takoví trenéři mládeže? Ti jsou někdy sice velmi špatnými manažery, a přesto přímo „čarují“ v oblasti práce s mladými lidmi. Z jejich práce musíme těžit stejně jako z „moudrých knih“. V prodejně Academia na Václavském náměstí jich v oddělení „Psychologie“ najdete stovky. Některé chtějí jenom chtějí útočit na vaši peněženku, jiné stojí za to číst. Pro dobrého trenéra je to skoro nutnost, stejně jako je potřebné hledat jiné formy vzdělávání, včetně spolupráce s dobrými, zkušenými, pokornými a týmovému sportu blízkými psychology. Záměrně bylo použito několika přívlastků, protože se špatnými psychology je to jako se špatnými knihami: je jich mnoho. V oblasti praxe sportovních her se objevují šarlatáni, kteří nabízejí svoje služby, ze stejného důvodu jako se prodávají špatné psychologické knihy – chtějí z vás vytáhnout peníze. Ne, není to útok na psychologii jako vědní obor, právě naopak: vyzýváme všechny trenéry k sebevzdělávání i studiu psychologie, jako jednoho z nejdůležitějších oborů pro naši multioborovou trenérskou práci. Přesto však opakujeme: hlavním a jediným psychologem volejbalového družstva je trenér. „Psycholog nemůže odpovědně suplovat jednu ze složek sportovní přípravy, protože k tomu nemá kvalifikaci, čas ani potřebné informace. Jestliže bereme psychologickou přípravu jako jednu ze složek tréninku, lze vydělit její dvě části. Jedna část (nespecifická) je jakoby rozpuštěna v ostatních složkách tréninku. Psychologickým základem technické přípravy jsou psychologické poznatky o motorickém učení, o ideomotorickém tréninku …. Psychologickým základem kondiční přípravy je vytváření odpovídající motivace, … vytváření zájmu o tréninkovou náplň a vytvářením hodnotové orientace ve smyslu regulace motivační struktury sportovce. Psychologickým základem taktické přípravy jsou poznatky o psychologických prostředcích ovlivnění soupeře …. A psychologické poznatky o vlastním taktickém jednání. Tyto prvky psychologické přípravy, které prolínají do ostatních složek, jsou plně v kompetenci trenéra, který ve zvláštních případech může vyžadovat pomoc psychologa. Druhá část psychologické přípravy je relativně specifická, tj. plní přednostně psychologický účel. Patří do ní především zvyšování psychické odolnosti cestou modelovaného tréninku, regulace aktuálních psychických stavů, úprava meziosobních vztahů a některé prostředky přetváření postojů. Také zde má vedoucí úlohu trenér, ale podíl odborné psychologické účasti může být vyšší“ (Hošek, 2002).

Především Hoškem definovaná „nespecifická“ část psychologické přípravy volejbalisty náleží nejen v praxi, ale do určité míry i v teorii trenérům. Ukazuje se, že některé vědecké postupy tzv. kvalitativního výzkumu, které jdou trenérům a hráčům „do hlav“, jsou pro posun v tomto oboru nezbytné. Specifická část psychologické přípravy nebude předmětem ani tohoto článku ani předmětem primárního zájmu trenérů. Je jí věnována dostatečná pozornost v kvalitních publikacích obecnějšího charakteru. Sub-disciplína psychologie volejbalu musí tedy pomalu vznikat. V dalších pokračováních nastíním, které oblasti by mohla mapovat.

Chorvatsko, 2007