Obsah tohoto článku na pokračování, bude jakýmsi návodem, kterým směrem by se měly nadále ubírat naše úvahy v oblasti, která je tradičně nazývána jako psychologická příprava. Zůstane (jak jinak v psychologii) s otevřeným koncem …

Nejnovější publikace katedry sportovních her FTVS v Praze: „Základy teorie sportovních her“ (Táborský et al, 2007), konkrétně v kapitole „Fotbal“ (Psotta, Buzek) definuje základní psychologické znaky fotbalu: volní aktivita po delší dobu, zvládaná agresivita, taktické pohybové jednání zahrnující prvky tvořivosti, přímá týmová spolupráce při opozici soupeře. To odpovídá pojetí, které bychom rádi uplatňovali při tvorbě nové sub-disciplíny či aplikované sportovní psychologie – psychologie volejbalu, totiž orientace především na volejbalovou činnost samu a příslušné psychologické souvislosti. Jinak řečeno: chtěli bychom se zaměřit na jevy a následně i na postupy a metody trenérské práce, kde psychologické působení není primárním cílem, ale kde se zkoumá vliv psychických procesů na herní činnost. Vodítkem je nám volejbalová praxe, která v ČR zatím nevyužívá aktivního zapojení sportovních psychologů. Pokud k jistým pokusům došlo, pak nezřídka končily krachem. Krátce řečeno, orientace na uplatnění psychologického působení prostřednictvím činnosti trenéra naprosto převažuje. Trenéři přitom používají v naprosto drtivé většině laické přístupy. I my v této kapitole uplatníme spíše trenérský pohled na vybrané psychologické souvislosti volejbalu s tím, že přihlédneme k odborným pramenům. Podle Slepičky, Hoška a Hátlové (2006): „ … je předmětem psychologie sportu zkoumání vzájemných, oboustranných vztahů mezi sportem (sportovní činností) a psychikou člověka. Oba dva vzájemně působící okruhy jsou značně široké a z toho vyplývá nezřetelné vymezení oblasti aplikované psychologie sportu“. Tato nezřetelnost doposud bránila volejbalovým trenérům v popisu volejbalových souvislostí překročit nedotknutelnou hranici oblasti psychologie. Jestliže se podíváme na jednotlivé pod-oblasti psychologie sportu, jak jsou popsány v příslušných kapitolách jmenované publikace, nabízí se několik témat, která by mohla ležet částečně v kompetenci volejbalových trenérů (tučně). Jinak řečeno: volejbalový trenér by měl mít ambici se o tato témata zajímat a svými poznatky doplnit práci odborných psychologů. Aktivní spoluprací volejbalových trenérů a teoretiků s graduovanými psychology může být odstraněn trapný stav, kdy si teorie a praxe vzájemně odporují nebo v lepším případě se ignorují. Výsledkem může být žádoucí stav: totiž rozvoj kritického myšlení o volejbalu ve všech náležitých, v tomto směru psychologických souvislostech. Z výše uvedeného přehledu témat Slepičky, Hoška a Hátlové (2006) by se aplikovaná sub-disciplína psychologie volejbalu měla zajímat o příslušné jevy a souvislosti.

Chorvatsko srpen 2007
(foto Martin Sidorjak)