Prožívám nyní ve svém životě dost těžké období a volejbal nezaplňuje mou mysl, tak jako tomu bylo doposud. Proto se v dnešním článku uchýlím k citacím z knihy, kterou jsem již několikrát v minulosti vzpomínal. Napsal ji jeden z nejúspěšnějších amerických basketbalových trenérů Pat Riley a její název je Cesta k vítězství. U nás vyšla v roce 1996 v nakladatelství Alpress, dlouho ležela na pultech knihkupectví a nebyl o ni moc zájem. Později zmizela v prodejnách levných knih. Nyní je o ni velký zájem a k dostání není a další vydání se nepřipravuje. Pat Riley byl vyhlášen trenérem desetiletí, když v osmdesátých letech vyhrál s týmem Los Angeles Lakers celkem 5 titulů a po 20 letech byl prvním trenérem, který titul obhájil. Nyní je prezidentem klubu v Miami.

Prožívám nyní ve svém životě dost těžké období a volejbal nezaplňuje mou mysl, tak jako tomu bylo doposud. Proto se v dnešním článku uchýlím k citacím z knihy, kterou jsem již několikrát v minulosti vzpomínal. Napsal ji jeden z nejúspěšnějších amerických basketbalových trenérů Pat Riley a její název je Cesta k vítězství. U nás vyšla v roce 1996 v nakladatelství Alpress, dlouho ležela na pultech knihkupectví a nebyl o ni moc zájem. Později zmizela v prodejnách levných knih. Nyní je o ni velký zájem a k dostání není a další vydání se nepřipravuje. Pat Riley byl vyhlášen trenérem desetiletí, když v osmdesátých letech vyhrál s týmem Los Angeles Lakers celkem 5 titulů a po 20 letech byl prvním trenérem, který titul obhájil. Nyní je prezidentem klubu v Miami. V kapitole „Zarážka“ se zabývá problémy, které předurčují předem porážku: Přecenění nebo podcenění konkurenta vede k porážce z důvodu neznalosti nepřítele. Je to stejně špatné jako neznalost sebe sama. V prvním případě (přecenění) vám nedostatek sebedůvěry zabrání vyzkoušet si své schopnosti nebo je plně rozvinout: proplujete životem s vlastnoručně nasazenou škrtící klapkou. V druhém případě (podcenění) se slepě vrháte do boje bez náležité přípravy a přichystáte sobě a svým partnerům zbytečné zklamání. Příklad z historie: Je málo známým faktem, že generál George Custer spřádal před bitvou u Little Big Hornu dalekosáhlé plány. Nešlo mu o nic menšího než o úřad prezidenta Spojených států. Všechno mu hrálo do karet. Sláva, kterou si vydobyl jako nejmladší generál v občanské válce sice v průběhu let vybledla, ale po vyčištění oblasti Yelowstone od siouxských kmenů jej očekává triumfální návrat. Jakmile zničí náčelníka Sedícího býka, vyrazí rychlý posel k nejbližší telegrafní stanici a radostná zvěst dorazí do St. Louis ještě včas před zahájením sjezdu Demokratické strany. Custer získá nominaci pro prezidentské volby v roce 1876. Jako válečný hrdina ověnčený vavříny čerstvého vítěze smete republikány stejně lehce jako Siouxe. Samozřejmě víte, jak Custerova cesta do Bílého domu nakonec skončila. Nedojel. Při velkých letních slavnostech se shromáždilo přes deset tisíc Siouxů, Čejenů a Vraních Indiánů s více než dvaceti tisíci koňmi. Měli výhodu domácího prostředí. Znali každé údolí, každou rokli. Custer ignoroval hlášení svých zvědů (… „říkal to Jim Bridger, já měl jsem v noci sen“…) o počtu nepřátel. Dým z táboráků jeho jednotek přesně prozrazoval jejich polohu. Místo, aby si ověřil správnost svých taktických plánů, poslal prostě svých dvě stě mužů neodvratně přímo na jatka. Selhání v kritickém okamžiku může být důsledkem jak přecenění, tak podcenění vlastních schopností. Oba případy vedou k selhání v kritickém okamžiku boje a tak se stáváme obětí svého vnitřního přesvědčení. Příklady: Custer byl divočák, který síly svého soupeře podceňoval. Odborníci dnes přiznávají, že vojenská moc SSSR byla po desetiletí přeceňována, což vedlo západní země k obrovským výdajům na obranu. Velcí výrobci výpočetní techniky zpočátku těžce podcenili potenciál trhu osobních počítačů. Někteří analytici předpokládali, že se jich prodá všeho všudy dvě stě tisíc kusů, což je množství, které se dnes prodá na čtyři dny (pozn.: to bylo v osmdesátých letech). Pro většinu podniků nebo osob mají tyto špatné odhady situace sice závažné, ale nikoliv tak osudové následky jako pro vojáky generála Custera. Přesto všichni musíme často čelit situacím, kdy hrozí, že vnitřní předsudky přemůžou v nejkritičtějším okamžiku náš vítězný instinkt. Následná porážka vždycky bolí, ale rozhodně neznamená náš definitivní konec. Nejcharakteričtějším rysem dynastií, které se dlouho držely u moci, je to, že se podobných chyb nedopouštěly. Ovšem porážek se člověk v životě nevyhne. Dokonce si ani nemůže vybrat způsob porážky. Co si však vybrat můžete je způsob, jak se vrátit a opět začít vítězit! (Volně podle výše zmíněné knihy a ověřené vlastní praxí.)

 

Velké Meziříčí, 17.2.2010 Petr Juda