V posledním mém článku jsem se zabýval podvědomím. Uvedl jsem, že podvědomí je zodpovědné za zapamatování a produkci všech naučených návyků a dovedností. Platí to i pro volejbal. Volejbalové činnosti a dovednosti jsou však poměrně složité, nikdy nejsou izolované a naopak jsou vždy v návaznosti jedné na druhou.

Tím se vytváří ještě složitější pohybová soustava. A v ní může jednotlivá dovednost zapadnout a nemusí jí vůbec být dán naší myslí pravý a správný význam. Proto musíme umět analyzovat jednotlivé činnosti a opět je spojovat do jednotlivých herních akcí. To se musí dít v centrální nervové soustavě. Jinde to nejde. Nemohu tedy trénovat, aniž bych do hry nezapojoval mozek. Zde to zní jasně, ale praxe je jiná. Kolik je hráčů, kteří ani neumějí vysvětlit proč udělali tento rozběh (byť správný), jak provádějí úder do míče, proč si nadhazují míč před podáním z výskoku pravou, levou nebo oběma rukama. Kolik je takových hráčů? A právě dobrá práce s myslí a podvědomím může mnohé urychlit a zlepšit. Do našeho mozku se dostanou všechny informace. Jak dobré, tak špatné. Navíc jsou všechny ihned trochu upravovány pozitivně i negativně naším výkladem. Ideálem je dostat úspěšnou a dokonalou dovednost do podvědomí, aby ji uschovalo a potom dávalo tělu příkaz ji vykonat. Ono to však jde! Pokud vytvořím paměťovou stopu, aby mohla být zapsána do podvědomí a neustále ji obnovuji, způsobím, že nakonec začne podvědomí pracovat za nás a pro nás (tak jako např. při plavání nebo běhu). A obnovovat „zápis“ dovednosti v podvědomí mohu vlastním tréninkem, ale také vlastní schopností si činnost představit. A nejlépe v mém podání. Proto je třeba vědět, jak se daná dovednost provádí. Podvědomí nemůže poznat rozdíl mezi skutečností a živě představovanou zkušeností. Z toho plyne, že dobrá představivost a vlastní zodpovědnost za ni, může přispět k rychleji zvládnuté a dokonale provedené herní dovednosti. Práce s vlastní představivostí

by měla být součást každodenního volejbalového tréninku. Jinými slovy je vhodné si zapamatovat, co nejvíce úspěšně vykonaných činností nebo akcí (jak technicky, tak i takticky) a „zapsat„ je do svého mozku. A jako v každém počítači, tak i v naší mysli se mohou „vkrádat“ i negativní informace. Ty je pak nutné vhodným „antivirovým“ programem vymazat. S vlastní představivostí se dá pracovat prakticky vždy, když chci, bezprostředně na tréninku při přestávkách na oddech, při cestě z tréninku a nejlépe je to večer před usnutím. Podvědomí se totiž udržuje i po usnutí a pracuje za nás. Aby pracovalo pro náš úspěch, musíme mu dávat jen ty informace, které k úspěchu vedou. Ty se týkají třech okruhů: v první řadě si nedělat starosti, že se udělá chyba. Zapomeňte na chyby, pamatujte si úspěchy (jdu dát eso a nemám obavu, že zkazím). Za druhé: když pracuje podvědomí, dejte mysl stranou. Nechte tělo pod vysílám signálů z podvědomí pracovat. Nepřemýšlejte usilovně, jak danou činnost vykonat (na příkladu chůze je to jasné, musí to být jasné např. i při  blokování). A za třetí: podvědomí nezná rozdíl mezi událostí skutečnou a tou, kterou si představujete. Proto je třeba se dívat na cíle jako na hotová fakta, jako kdyby byl úspěch již dosažen (útočník jde do smeče s tím, že skončí v poli na zemi a ne v autu).

Vysočina 23.6.2007                                                                    Petr Juda