Mozek řídí činnost lidského těla. Lidská mysl je řídící centrum všech výkonů. A zde velkou roli hraje naše podvědomí. Podvědomí ovládá jednak všechny samovolné, tělesné funkce jako je regulace krevního tlaku, tepové frekvence, rytmu dýchání, polykání, trávení, svalové reflexy apod. Zároveň je odpovědné za zapamatování si a produkování všech naučených návyků a tělesných dovedností o nichž nemáme čas přemýšlet, ale jen je provádíme (chůze, běh, mluvení…) tedy i volejbalové dovednosti ...

Další z jeho funkcí je tvořivě dosáhnout těch cílů, které na něm byly vaší vědomou myslí požadovány. Aby to bylo naprosto jasné: do podvědomí se nezaznamenává pouze technika dovednosti, např. rozběh, odraz a úder při smeči. Ale také výsledek akce. Tedy její  úspěšnost. A pokud se tato činnost opakuje vytváří se paměťová stopa, která tvoří zpětnou vazbu. A na základě zpětné vazby pracuje podvědomí automaticky. Nevýhodou je, že podvědomí přijímá signály o úspěšnosti takové, které jim jedinec dodává podle toho jak sám sebe vidí. Míč, který po smeči spadne do pole soupeře nemusí být zaznamenán jako úspěšný, pokud hráč sám sebe podceňuje a myslí si, že to byla buď náhoda, nebo že by to mohl zasmečovat s větší razancí apod. Tak je zaznamenán do podvědomí spíš neúspěch a s tímto podvědomí pracuje. Porozumění tomu, jak člověk sám sebe vidí představuje rozdíl mezi budoucím úspěchem a neúspěchem na hřišti. Problém je, že to není snadná věc. Změnit návyky myšlení je obtížný úkol. Je potřeba si uvědomit, že vytvoření stávajících  návyků zabral celý dosavadní život. A teď v nepoměrně kratším čase bude nutné mnohé z toho změnit! Každý z nás má svou oblast myšlenek a dovedností, kde je jako doma. Tuto oblast můžeme nazvat zónou uspokojení. Jakákoliv činnost, která je nová nebo ne plně rozvinutá leží vně této zóny. A pokud se hráč chce zlepšovat musí hranice své zóny uspokojení překonat a rozšiřovat. Aby byl lepší a zažil úspěch (odměnu) musí prožít období obav, chyb a znepokojení (bolesti). Překonávání bolesti a rozšiřování své zóny uspokojení je princip zlepšování se a cesta k úspěchu, vítězství a odměně. „Bolest je cena, vítězství je odměna“.

Vrátím se zpět k podvědomí. To je klíčem k lepšímu překonávání hranice vlastní zóny uspokojení. Úlohou podvědomí není hodnotit, co mu jedinec řekne, aby udělalo. Úkolem podvědomí je dát signál k vykonání. A v tom může být háček. Důležité je jak jasně bude formulovaný příkaz (ještě přesnější výraz by byl cíl). Je rozdíl mezi formulací: “toto chci dosáhnout“ nebo „tomuto se chci vyhnout“! Jak již bylo řečeno. Vstup určuje výstup. A logicky z toho vyplývá: zdokonalí se vstup, zdokonalí se i výstup. Abychom mohli rozšiřovat svou zónu uspokojení, musíme umět pracovat se svým podvědomím a dávat mu jasně formulované cíle.
Vysočina, 10.6.2007                                         Petr Juda