Posledně jsem mluvil o Brazilcích, kteří zde byli na soustředění. Nyní uvádím pár myšlenek Douga Beala, úspěšného trenéra americké reprezentace mužů, s kterou získal historickou první zlatou medaili na OH v roce 1984 v Los Angeles. (Mimochodem v roce 2000 měl tento trenér seminář nás ve Sportcentru v Nymburce.) Svůj program nazval: „Jedeme pro zlato“ a z něho vyjímám: Rozvíjení úspěšného týmu je jako stavba budovy. Je to projekt s mnoha složkami a vše začíná první kresbou. Začínáme vnějším tvarem pohybujeme se do nitra, podle toho, jak bude skelet stavby postupně vyztužován. Mít úspěšný program, znamená být schopný vyvinout celkový plán včetně cíle. Plán pro úspěšný tým se skládá z pěti bloků. První stavební blok je formulace cílů. Uvádí tři typy cílů: koncový, dále individuální a týmové cíle. Dalším blokem je výběr spolupracujícího personálu. Třetí stavební blok je identifikace hráčů, čtvrtý stavební blok přesouvá zodpovědnost za úspěch z programu na samotné hráče. Poslední blok je systém trénování a tréninků samotných. (na snímku ještě brazilské juniorské družstvo při time outu)

Posledně jsem mluvil o Brazilcích, kteří zde byli na soustředění. Nyní uvádím pár myšlenek Douga Beala, úspěšného trenéra americké reprezentace mužů, s kterou získal historickou první zlatou medaili na OH v roce 1984 v Los Angeles. (Mimochodem v roce 2000 měl tento trenér seminář nás ve Sportcentru v Nymburce.) Svůj program nazval: „Jedeme pro zlato“ a z něho vyjímám: Rozvíjení úspěšného týmu je jako stavba budovy. Je to projekt s mnoha složkami a vše začíná první kresbou. Začínáme vnějším tvarem pohybujeme se do nitra, podle toho, jak bude skelet stavby postupně vyztužován. Mít úspěšný program, znamená být schopný vyvinout celkový plán včetně cíle. Plán pro úspěšný tým se skládá z pěti bloků. První stavební blok je formulace cílů. Uvádí tři typy cílů: koncový, dále individuální a týmové cíle. Dalším blokem je výběr spolupracujícího personálu. Třetí stavební blok je identifikace hráčů, čtvrtý stavební blok přesouvá zodpovědnost za úspěch z programu na samotné hráče. Poslední blok je systém trénování a tréninků samotných Nyní zpět a podrobněji k samotným blokům: Správná formulace cílů a jejich identifikace s nimi je vůbec základní kámen úspěchu. Vše začíná od koncového cíle (např. pro USA to bylo vyhrát olympiádu). Samozřejmě, že cíle musí být reálné, což v tomto případě bylo. Následuje otázka: „Co musíme udělat pro to, abychom byli v postavení, že budeme hrát o zlaté medaile?“ Při zpětné práci od tohoto koncového cíle, máte střední cíle. Ty cíle jsou jako kontrolní stanoviště, která jsou umístěna v průběžném plánu tak daleko od sebe, jak trenér chce a potřebuje. A nakonec se musí revidovat tzv. krátkodobé cíle, zda se nevyskytují taktické, kondiční, či jiné problémy. Další cíle, individuální a kolektivní, byly podrobně rozebrány v minulosti na tomto webu v několika článcích a nemá cenu je opakovat, protože jejich princip je stejný. Druhým stavebním blokem je výběr personálu. Doug Beal tvrdí, že jedna osoba nemůže dosáhnout znamenitosti, kolektivní skupina vůdců toho dosáhne. Hodně věří na specializaci a zdůrazňuje úlohu hlavního trenéra organizačně uspořádat svůj realizační tým tak, aby všichni využili co nejvíce svých předností. Tito lidé musí mít naprostou svobodu a volnost v oblastech, do kterých spadají jejich kompetence a povinnosti. Dávání personálu dohromady je jako kompletace kusů puzzle. Dalším stavebním blokem jsou samotní hráči. Ti jsou limitujícím faktorem ve většině případů. Mimo rozpoznání nejtalentovanějších hráčů je vhodné zaměřit se na jejich silné a slabé stránky. Nejtalentovanější hráči ještě nemusí sestavit vítězný tým. Využití silných stránek a potlačení stránek slabých jsou základní faktory po budování vítězných týmů. Čtvrtým stavebním pilířem je přenesení zodpovědnosti na hráče. Úspěch, kterého chcete dosáhnout, se opírá o jejich schopnosti a jejich motivaci. Samozřejmě, že to trenéra nezbavuje zodpovědnosti a trenér určitě hraje klíčovou roli v určování parametrů chování (a neplatí to jenom pro mládež, D. Beal trénoval hlavně muže). Ovšem jednoduší je, když sami hráči mají a znají svou roli a vidí a ztotožňující se s omezujícími pravidly i směrnicemi vedoucími k úspěchu. Jinými slovy, hráč musí vědět a musí být přesvědčen, že všechno, co dělá ať na hřišti nebo mimo trénink, vyvolá efekt úspěchu nebo selhání. Jak se ráno připravuje, kdy vstává, co jí, jak hodně spí, jak o sebe pečuje, má velký vliv na to, jak bude trénovat a hrát a jak se bude zlepšovat. Čím více o tom trenér přesvědčí hráče, čím více si to vezmou za své, tím je pravděpodobnější, že přijde úspěch. Poslední komponentou je plán tréninků. Je třeba vyvinout systém tréninků, který vytváří tlak na hráče. A je třeba vyvinout tlak v samotném tréninku, který zrcadlí to, s čím se hráči setkají v soutěži. Tréninková jednotka je srdcem úspěšného týmu. Struktura tréninku, rozvoj cvičení a tréninkové metody, to všechno významně přispěje k budování velkého týmu. Trenér i hráči se musí dívat na trénink jako na možnost zlepšovat se, být co nejlepší. Chování v tréninku se stále mění. Vůbec nikdo nezůstává stejný. Hráči se buď zlepšují, nebo formují špatné návyky. Tolik tedy volně z myšlenek Douga Beala, uvedených v knize: „The volleyball coaching bible“ nakl. Human Kinetics z roku 2002. Jak je patrné, je možné takto formulovat „stavební kameny“ po tvorbu jakéhokoliv týmu. Američanům se to podařilo a v osmdesátých letech byli téměř neporazitelní. Olympijský úspěch z roku 1984 zopakovali o dva oky později na mistrovství světa ve Francii a dokončili na další olympiádě v roce 1988. Na tyto úspěchy navázala, jak jistě víte, zlatá medaile z posledních OH v Pekingu. Amerika je pro volejbal dost specifická. Pravidelné soutěže jsou většinou jen na univerzitách, celostátní soutěž neexistuje (jako např. NBA, NHL , NFL apod). Ovšem od 70. let existuje pro vzdělávání trenérů jednotný systém ASEP (American Sport Education Program), který se zabývá všemi sférami sportovního života pro většinu sportovních odvětví. Volejbal zde má velice významné místo a do tohoto systému přispívá většina trenérů, kteří v USA něco znamenají. (www. asep.com)

 

Velké Meziříčí, 6.5.2009 Petr Juda