V srpnu letošního roku jsem psal o bariérách špičkového výkonu jedince i celého družstva. Bylo to v období přípravy na následující sezónu 2009/10. Nyní soutěžní období vrcholí boji o mistrovské tituly. Měla by nastat konfrontace a hodnocení vlastní přípravy na základě předvedených výkonů. Hlavně výkonů a ne výsledků. Psal jsem, že smyslem přípravy by mělo být to, že hráči jsou schopni provádět naučené dovednosti pod tlakem a bez přemýšlení. Samozřejmě, že se hodnotí jenom dobré provedení. Hlavní problém je tedy to, jak umíme hrát pod tlakem. Tlak nemusí být vyvíjen jen ze strany soupeře. Ten může být vytvářen i prostředím, důležitostí zápasu apod. Právě v tom, jak se umíme vyrovnat s tímto tlakem se v celé nahotě ukáží naše nedostatky.(foto: turnaj v Belgii proti Katalánsku, na bloku Kuchař a Hamata 16)

V srpnu letošního roku jsem psal o bariérách špičkového výkonu jedince i celého družstva. Bylo to v období přípravy na následující sezónu 2009/10. Nyní soutěžní období vrcholí boji o mistrovské tituly. Měla by nastat konfrontace a hodnocení vlastní přípravy na základě předvedených výkonů. Hlavně výkonů a ne výsledků. Psal jsem, že smyslem přípravy by mělo být to, že hráči jsou schopni provádět naučené dovednosti pod tlakem a bez přemýšlení. Samozřejmě, že se hodnotí jenom dobré provedení. Hlavní problém je tedy to, jak umíme hrát pod tlakem. Tlak nemusí být vyvíjen jen ze strany soupeře. Ten může být vytvářen i prostředím, důležitostí zápasu apod. Právě v tom, jak se umíme vyrovnat s tímto tlakem se v celé nahotě ukáží naše nedostatky. Byl jsem s kadety v Belgii. Problémy se složením družstva jsou dostatečně známé a ani nejsou nyní tím nejdůležitějším. Turnaj byl slušně obsazen. My skončili poslední. Měli jsme vyhrát s Belgií a Katalánskem. To bez jakýchkoliv diskusí. Ovšem tak jako obecně úspěchy zakrývají některé nedostatky a vše je vychváleno, tak i neúspěchy překrývají některá pozitiva. My vyhořeli především na přihrávce. Obstál útok smečařů a nahrávač. Je to sice málo, ale přesto něco. Můžeme se vymlouvat na míče, které prakticky neznáme. O nových Mikasách se toho napovídalo již moc a jejich vlastnosti jsou jasně odlišné od ostatních míčů. Ovšem my špatně zvládáme techniku přihrávky kvůli špatnému odhadu dráhy letu míče a nedostatečnému pohybu nohou. To samozřejmě může být na vrub odlišným letovým vlastnostem míčů. Ale vymlouvat se jenom na míče neuspokojí ani ty nejlepší „vymlouvače“. Problém je v tréninku. Jak je zde vytvářen tlak na přihrávku? Není to jen ve sféře doufání? („Doufám, že přihraji dobře.“) To samé platí o ostatních činnostech. Doufáme, že zasmečujeme, zablokujeme, vybereme, podáme….Tyto problémy jsou hlavně v mentální oblasti, kde hráči a tím celý tým dost často selhává. Ty samé problémy jsem viděl i u hráčů Ruska nebo Slovenska. Jakmile se dostanou pod tlak, selhávají. Zmatkují, vypadají, že technika je jim cizí a jakoby ji ani neznali. Rusové to ukázali proti Polákům, kteří se jich nebáli a vytvořili na ně patřičný tlak. (Rusové měli evidentně obavy již před zápasem). Výsledkem byla dominance jednoho týmu a téměř totální kolaps druhého. Proto je důležité pracovat s mentální oblastí. Tím nejdůležitějším je sebedůvěra hráče. Zlepšování techniky, kondice, taktiky vyžaduje úsilí od obou partnerů. Tedy jak od hráče, tak i od trenéra. Úloha trenéra je navodit takový stav, že hráč sám chce se zlepšovat a že je schopen na tom pracovat i mimo vlastní trénink. Na kondici a hlavně na individuální technice. Jak? To musí poradit trenér. Potom vlastní organizace mimotréninkové činnosti záleží již na hráči. Čím lépe si to umí zorganizovat, tím je vidět, jak o tom přemýšlí a jak pracuje na vlastní sebedůvěře. To nám chybí. Stále mluvíme, že při hraní pod tlakem se ukazují technické nedostatky. My musíme hrát pod tlakem technicky dobře. Ze stresu nás vyvede právě dokonalá technika. Kdo ji zvládne, má výhodu. Aby ji mohl zvládnout, musí být mentálně odolný a musí sám na sobě pracovat. V kondici to jde dobře, s technikou již hůře a nejtěžší je právě práce s vlastní hlavou. Čím je to těžší, tím více musí pomoci trenér. Je to tak však v praxi? Každý se musí zamyslet sám. Vrátím se ke kadetům. Finále extraligy přineslo dvě dramatická utkání. Neočekávaně zápas Brno – Zlín a očekávaně Praha – Brno. Oba zápasy měly atmosféru, oba se hrály s nasazením. V obou zápasech bylo však velké množství taktických i technických chyb. Nebylo výjimkou smečování do antének, blokování útoku ze středu (1. sled i pipe) jednoblokem, snadné podání aniž by musel přihrávající udělat k míči nějaký pohyb, množství nečistě zahraných míčů. Nechci nikoho shazovat. Samozřejmě méně chyb udělali ti, co byli na tom lépe mentálně. To platí hlavně o Zlínu, kde se hra opírala o tři hráče. Ti svým sebevědomím zakryli ostatní a na hřišti dominovali a dovedli svůj tým k vítězství. Praha je tedy mistr, Brno stříbrné a Zlín bronzový. Ostatní družstva již hodně zaostávala. V druhé skupině dominovali hráči Hradce Králové a Českých Budějovic a je škoda, že ve finálové skupině nehráli oni. To je samozřejmě jejich chyba. A opět, příčina jejich neúspěchu bude spíš někde v oblasti mentální, než jiné. Závěrem, když už jsem se dotknul mnohdy těžko chápatelné mentální sféry, chci zdůraznit, že práce v této oblasti je hodně na trenérech. Musí navodit s hráči takový vztah, že oni sami začnou na sobě systematicky pracovat, začnou sami o svých nedostatcích, ale i přednostech rozmýšlet a začnou postupně svůj život začleňovat do volejbalu.

 

Velké Meziříčí, 28.4.2010 Petr Juda