Přihrávka je jedna z volejbalových schopností, jejíž učení techniky vyvolává u trenérů velké diskuse. Co je nejdůležitější u techniky přihrávky? Co by se hráči měli naučit jako první? Je u přihrávky důležitější přihrávací plocha nebo práce nohou?

 

 

Názory jsou různé. V Itálii existují dva pohledy na učení techniky přihrávky, které prezentují dva velmi úspěšní trenéři Julio Velasco a Marco Bonitta. Chtěl bych vás, vážení čtenáři webu Volejbalové akademie, s oběma koncepty seznámit. Dnes vám představím Velascovu teoerii.

Koncept přihrávky slavného trenéra Julia Velasca říká, že bagr je nejdůležitější částí techniky přihrávky, to znamená Kontakt s míčem. Z Velascovi školy vyšli přihrávačské hvězdy Samuele Papi či Lorenzo Bernardi.

Když Velasco v roce 2002 trénoval český národní tým mužů, prezentoval na semináři v Cervia nové tendence v pojetí techniky přihrávky. „Nejdůležitější částí přihrávky je bagr. To neznamená, že jiné části techniky přihrávky nejsou důležité, ale: Nejdůležitější částí techniky je kontakt s míčem.

Nejdůležitější částí techniky u přihrávky je bagr (přihrávací plocha – německy Spielbrett).
Nejdůležitější částí techniky útočného úderu je ruka.

Nejdůležitější částí techniky u bloku jsou ruce.

Nejdůležitější částí techniky nahrávky jsou prsty a zápěstí ruky.

 Základní techniky přihrávky

 A – přihrávka v ose – Paže daleko od těla, krátký doprovodný pohyb nebo tlumení přihrávací plochou, hráč stojí při přihrávce za míčem.

B – přihrávka krátkého míče – hráč přihrává v pokleku s jedním kolenem na zemi. Při přihrávce v pádu je důležité, aby se přihrávací plocha pohybovala nezávisle na rovnováze těla.

C – dlouhý míč – Pokud hráči hrozí, že ho míč při přihrávce přeletí, je důležité, aby ramena hráče zůstaly ve vysoké poloze.

D – Přihrávka mimo osu těla – Pokud se míč po pohybu hráče nedostane do osy těla, měl by hráč dbát na to, aby úhel mezi rameny udával směr cíle přihrávky.

Následující uzlové body by se měly u přihrávky respektovat a trénovat: 

1. Přihrávací plocha – doporučuje se „americké“ spojení rukou (Pappi a Sartoretti spojení rukou v národním týmu změnili). Levá ruka drží malíček pravé ruky, palce jsou daleko od sebe, lokty jsou napnuté. „Asijské“ spojení rukou s palci u sebe umožní vytvoření solidní přihrávací plochy, ale míč je odehráván hrany předloktí. Spojení rukou přichází jako poslední, jakmile jsou paže nataženy.
2. Výchozí poloha – Nohy nejsou paralelně, jedna noha (jedno jaká) je vpředu. Paže jsou daleko od těla. Uvolnění těla hráče je důležité, měl by zaujmout pro něho pohodlnou      polohu.
3. Koncentrace na míč – Míč je pro přihrávajícího hráče „jediná věc v hale……“
4. Vyhodnocení a analýza dráhy letu míče
5. Pohyb. Krátký a rychlý.
6. Kontakt míče s přihrávací plochou. Daleko od těla práce nohou vpřed! Krátké kroky, pokud padá míč před tělo, dlouhé kroky, pokud míč padá do zadní části hřiště.

Přihrávka ve vztahu k dráze letu míče:

1. Rychlý míč směřující na tělo hráče: přihrávka v ose těla.
2. Pomalý míč směřující na tělo hráče: Pohyb nohou a bagr v ose těla.
3. Rychlý míč směřující mimo osu těla: Bagr mimo osu těla. Pohyb do strany (minimálně jeden krok –      doporučuje Paolini…), pohyb nohy souhlasné nohy směrem vzad.
4. Vysoký a rychlý míč: Přihrávka prstama

Chronologie přihrávky:

1. Zapomenout na poslední výměnu
2. Koncentrovat se na míč
3. Vyhodnotit dráhu letu míče
4. Použití správné techniky přihrávky
5. Následná činnost – útok, vykrytí …..

Nejdůležitějším principem Velasca při učení je: opravovat, opravovat a ještě jednou opravovat, protože hráč potřebuje jasný model.

„Mým principem učení je systematické opakování technik jednotlivých dovedností. Neustále testuji, jestli se hráči naučili techniku a jestli ji správně zvládají. Hráči mi někdy říkají: “Co? Už zase to stejné cvičení!“. Jsem jako kladivo……proto mám úspěch….. nejdu dál, dokud moji hráči neovládají techniku. I v národním týmu!....“.

Z němčiny přeložil Radek Krpač

Zdroj: www.volleyball-training.de