Již to budou tři roky, kdy navštívil naposledy seminář trenérů na Čeladné argentinský technik Enrique Pisani. Na tehdejší účastníky školení udělal určitě značný dojem, protože se mne na něj často dotazujete. S Enriquem jsem stále v kontaktu a čas od času konzultujeme záležitosti z oblasti metodiky volejbalu a pohybu těla jako takového. Enrique tráví většinu času na svém letním bytě ve Španělsku. Jeho zájem je nejen o volejbal, ale jako již v minulosti studuje a vyučuje pohyb (zajímají ho téměř všechny oblasti lidské činnosti spojené s pohybem).

 

Dnes bych vám chtěl nabídnout zlomek našeho rozhovoru k současnému volejbalu a k metodice přihrávky.

Enrique, současný mužský volejbal se vyznačuje silou… Přesto se domnívám, že je vše směřováno cestou universálnosti hráčů a maximální kontroly míče hráčem (bez rozdílů herních specializací). Co ty na to?

Jedno nevylučuje druhé! Ale, v procesu učení mladých hráčů (přibližně do věku 18 let) upřednostňujeme vždy komplexní rozvoj hráče! Jsem například proti využívání libera v žákovských kategoriích. Využití prioritně síly bez přesnosti nedává dobrý výsledek… Naopak, přesnost se ihned promítne do důležitého faktoru hry – kontroly (ovládnutí) míče hráčem. Proto je nezbytné u mladých, ale i dospělých hráčů, věnovat část tréninku tomu, aby hráč „ovládal“ míč (síla a razance je „potlačena“, ale postupně hráč získává jinou představu o tom, co je razantní a co méně). Toto se obzvláště dotýká nahrávky, útoku a servisu.

Se skupinou trenérů jsem sledoval v roce 2014 na velkých světových akcích přihrávku. Co říkáš na to, že výsledek byl téměř 85% u přihrávky plachty na bagr?

Myslím, že už jsme se jednou o tom bavili. To, jaká je v určitém období upřednostňována technika většinou rozhoduje, co „velcí“ určí na velkých kongresech v úpravě a ustanovení pravidel. To je jasné. Důležitější je ovšem něco jiného! Rozvinout metodiku, která není závislá na úpravě pravidel! Metodiku, která vychází z podstaty.

V období rozvoje mladého hráče (asi do 18 let) zakazuji hráči přihrávat servis prsty! Přihrávka prsty omezuje kontrolu prostoru za hráčem (pohyb vzad). Pohyb vzad je totiž koordinačně náročný a v dospělém volejbalu zásadní. Má i další důležitost…

V procesu učení přihrávky každý trenér „narazí“ na problém: Jak a kdy míč tlumit nebo dát naopak míči určitou energii, pokud nemá rychlost. Pro hráče i trenéra docela oříšek…

To se stává velice často! Problém je ten, že neučíme hráče pracovat s tělem před, v průběhu i po samotném odbití míče. Největší pozornost upírá hráč většinou hlavně na paže.

Další aspekt souvisí s předchozím problémem – neučíme dostatečně přihrávat hráče bagrem v pohybu vzad!

Má negativní vliv na rozvoj techniky přihrávky fakt, že mladý hráč – začátečník, přihrává relativně pomalu letící míč (například v minivolejbalu) bagrem?

Ne! Je potřeba ovšem říci, že náročnost (trajektorie a rychlost letu míče) servisu by se měla zvyšovat! Pokud se ve hře vyskytne „volný“ míč (přehozený míč přes síť „obloukem“), vyžaduji po mladém hráči, aby ho zpracoval prsty.

Mladí hráči (a nejen ti) jsou často velmi statičtí před přihrávkou! Máš stejný problém?

Jistě! Osobně to řeším tak, že používám tzv. otevřená cvičení. Hráči si mění strany (přihrávají míč po přesunu na druhou stranu sítě), po úkolu, hrají na dva doteky míče atd. atd. Nejlepší řešení jsou průpravná cvičení, kdy jsou hráči nuceni být přirozeně v pohybu (aktivovat pohyb).