Čirou náhodou se mi dostal do rukou překlad příspěvku z bývalého NDR. Příspěvek nese datum 1989. Z historie volejbalu jsem vždycky měl dojem, že družstvo NDR bylo vždy synonymem konzervativní hry z vysokých nahrávek a jediným zrychlujícím prvkem byl  úder č.1. Shodou okolností jsem někdy kolem roku 1975 byl na Světovém poháru v Praze, kde jsem jako student dělal výzkum pro doc. Vojíka (otce známých volejbalistů Jana a Jiřího). Samozřejmě jsme se také dívat na tréninky jednotlivých družstev.

Trénink družstva NDR byl velice zajímavý. Nutno podotknout, že družstvo NDR tehdy patřilo ke světové špičce a vynikalo výbornými fyzickými parametry. Budu komentovat jenom jednu část tréninku. Po normálním rozcvičení šli nahrávači sami k síti a několik minut si u sítě zkoušeli vysokou nahrávku na hlavní kůl. Nahrávku zkoušeli z různých míst a po různých herních situacích. Ovšem hlavní zámysl byl jasný. Nahrávači si zkoušeli maximální možnou výšku v hale, aby mohli hrát svoji standartní nahrávku. Večer při utkání se vše potvrdilo. Družstvo NDR hrálo velice kvalitní úder č. 1 a obrovský normál. Středový hráč vyskočil, dopadl a šel v pohodě blokovat normál. A teď zpátky k výše uvedenému překladu. V tomto příspěvku se snažili autoři dobrat příčiny proč NDR prohrává. Ze sledování jim vyplynulo, že světová družstva hrají rychleji. Z toho vyšli a zkoumali exaktně nakolik je to pravda. Pokusili se změřit a sečíst tři časové údaje v dané rozehře. Prvním časem byl čas od podávajícího k přijímači, druhý byl čas od přijímajícího k nahrávači a třetí byl čas od rukou nahrávače k realizaci úderu. Použili k tomu stávající techniku a samozřejmě jim vyšlo to co předpokládali.

Hra družstva NDR byl časově významně pomalejší. Jasně jim se ukázalo, že družstva, která hrála rychle, obsadila na ME první místa a naopak družstva NDR a také ČSSR místa s poněkud s vyššími číslovkami. Je jasné, že čas od podávajícího k hráči, který přijímá není asi vůbec relevantní pro rychlost hry jako takové. Čas od přijímajícího k nahrávači nemá také valný význam pro zrychlení hry jako takové. Zbývá čas číslo tři. A ten se samozřejmě ukázal jako rozhodující. Zajímavý byl i výstup z tohoto zjištění. Družstvo začalo trénovat se snahou o zrychlení hry nahrávačů. Po roce provedli znovu ověření a zjistili, že hra družstva se zrychlila, ale zatím nedostatečně. Takže i tehdejší klubové družstvo Francie hrálo rychleji a účinněji. Zajímavé byl pak vývody pro tréninkový proces v NDR. Stručně: předpoklady pro rychlou hru se musí vytvářet dlouhodobě a je důležité, aby spolu s technologií rychlejší hry šly i vědomostní procesy a znalost taktiky, důvěry ve spoluhráče. Hrát rychle není jen správná či špatná technika, není to jen o nahrávačích a jednom druhu nahrávky. Je to o celkové filosofii hry. A když je to filosofii hry je to také o filosofii trénování. A na závěr: rychlá hra v útoku je opravdu moderní, ale již skoro dvacet let.

V Příbrami 19.5. 2008         Jiří Zach