Na chvíli opouštím pojednání o mentální stránce volejbalu a budu se věnovat několika poznámkami medicínské části mých čtvrtečních článků. Rameno pro volejbalistu je jedním z nejexponovanějších kloubů. Navíc s rozvojem této hry se na něj kladou stále větší a větší nároky. Bolest ramena hráče omezuje hlavně v tom nejdůležitějším, v razanci útoku smečí, případně smečovaného podání. Krátce z anatomie a kineziologie: Rameno je kloub s největším rozsahem pohybů. Může za to malá jamka a velká hlavice... (Foto: FIVB)

Na chvíli opouštím pojednání o mentální stránce volejbalu a budu se věnovat několika poznámkami medicínské části mých čtvrtečních článků. Rameno pro volejbalistu je jedním z nejexponovanějších kloubů. Navíc s rozvojem této hry se na něj kladou stále větší a větší nároky. Bolest ramena hráče omezuje hlavně v tom nejdůležitějším, v razanci útoku smečí, případně smečovaného podání. Krátce z anatomie a kineziologie: Rameno je kloub s největším rozsahem pohybů. Může za to malá jamka a velká hlavice. Tím jsou kladeny velké nároky na kloubní pouzdro a okolní struktury - posilující vazy, svaly a chrupavčitý okraj zvětšující a zesilující kloubní jamku zvaný labrum. Kinetické analýzy jednotlivých fází smeče prokázaly velké torzní síly v krátkém čase. Poranění ramenního kloubu vznikají hlavně ve fázi nápřahu, fázi zrychlení (akcelerační) a fázi úderu do míče. Ve fázi nápřahu dosáhne paže (v kloubu je to hlavice pažní kosti - humeru) maximální zevní rotace. V akcelerační fázi přechází paže z maximální zevní rotace do vnitřní rotace a dochází postupně k natažení (extensi) v lokti. Ve fázi úderu se na okamžik pohyb zastaví o míč (je to vlastně zevní rotace proti odporu - pokud je veden úder maximální silou dochází k izometrické kontrakci zevních rotátorů, které jsou v tom momentu „na cestě“ k maximálnímu natažení) a potom dokončí pohyb do neutrální polohy (tedy do neutrální rotace a připažení cestou přes předpažení). Při maximální zevní rotaci je hlavice pažní kosti tlačena dopředu a zde se napíná přední část kloubního pouzdra a zesílený okraj jamky - labrum. Tudíž dochází k velkému přetížení předních stabilizátorů ramena. Může dojít k mikrotraumatizaci, oslabení nebo natažení těchto struktur. V okamžiku zrychlení jsou aktivní všechny svaly pletence ramenního. A v okamžiku úderu jsou aktivní, jak jsem se již zmínil, převážně svaly rotátorové manžety. Stabilita ramenního kloubu  je zajištěna  dynamickými (svaly + šlacha) a statickými (pouzdro, vazy, labrum) stabilizátory. Dynamickou stabilitu zajišťují především svaly a šlachy rotátorové manžety a jsou důležité při pohybech běžného rozsahu. V okamžiku extremního pohybu (jako je např. pohyb paže při smeči nebo smečovaném podání) se začínají významně podílet statické stabilizátory. Důležitý při vzniku poruch je pohyb paže nad hlavou (nad horizontálou jdoucí ramenem). Opakované pohyby při smečování, podání, ale také např. při tenisu, hodu oštěpem apod. způsobují mikrotraumata ve šlachách a svalech. Tím dochází k jejich oslabení a většího „využívání“ struktur statických - pouzdra, vazů a labra. Časem dochází k jejich oslabení a mírné nestabilitě. Svalová nerovnováha (dysbalance) a i mírná nestabilita v kloubu může způsobit to, že při zvednutí paže hlavice této kosti není stabilizována a lehce se zvedá nahoru. Tím narazí na takovou stříšku nad ramenním kloubem. Tu tvoří konce lopatky (nadpažku - akromionu) a klíční kosti (claviculy). Hlavice pažní kosti nenaráží ovšem přímo  na kost, ale mezi kloubním pouzdrem a stříškou je odlehčující a odpružující tíhový váček (podnadpažková-subakromiální bursa). Tato bursa se hmoždí, vzniká zánět a bolest. Tomu se odborně říká „impingement syndrom“ (příznak útlaku nebo zhmoždění) a určitě se s tímto pojmem mnozí ze sportovců setkali. Samozřejmě i napínání oslabeného pouzdra navíc postiženého mikrotraumaty bolí. Tedy hmoždění bursy a napínání pouzdra při i lehké nestabilitě ramena jsou hlavními příčinami bolestí volejbalistova ramena. Navíc vzniká „začarovaný“ kruh. Dynamické stabilizátory, které se i za této situace snaží zajistit stabilitu jsou přetěžovány ještě více a rychleji se unaví. Při únavě hlavně svalů rotátorové manžety přebírá jejich činnost deltový sval, který však ještě více zvedá hlavici pažní kosti nahoru. Tím se ještě více hmoždí tíhový vážek a „bludný kruh“ je uzavřen. Konečným důsledkem může být poškození šlach rotátorové manžety a zvýšení nestability až i k odtržení části labra a nakonec i roztržení pouzdra. To je již vážná porucha ramenního kloubu. Bolesti jsou již takové, že prakticky již nedovolují plnou zátěž v tréninku a postupně hráče omezují až nakonec ho donutí omezit až přerušit tréninkový proces. Tedy shrnuto: hlavními a nejčastějšími příčinami bolestí ramena jsou mikrotraumatizace a přepínání statických i dynamických stabilizátorů. Čímž vznikají nestability a impingement syndromy, které bolí a omezují v plném výkonu.

Velké Meziříčí, 6.11.2007 (předvečer 90. výročí VŘSR, o které již málokdo z generace současných výkonnostních a vrcholových sportovců něco ví)    Petr Juda