- Kategorie: Medicínská oblast
- Napsal Petr Juda
Hlezno: nové poznatky
Medicína má svou velkou přednost, že se neustále vyvíjí. Dynamika výzkumu nových léčebných metod je vysoká a navíc je postavena na pevných základech platných i několik stovek let. Proto obsahy jednotlivých témat léčebných metod např. v našem případě poranění kloubů se prakticky nedají vyčerpat. Naopak je velice dobré dříve uvedená témata znovu opakovat a doplňovat o nové poznatky. Já udělal velice dobré zkušenosti s léčbou poraněného ligamentosního aparátu (poranění vazů) hlezna. Anatomii nechci podrobněji připomínat. Jen obecně. Každý kloub má své statické stabilizátory. Tedy ty, které se výrazněji nedají posilovat ani tonizovat. Těmi jsou kloubní pouzdro, vazy a další. Dále kloub stabilizují dynamické stabilizátory. To jsou ty struktury, které se posilovat a tonizovat dají. Stabilita hlezna je zajištěna šlachami svalů, jdoucími za vnitřním i zevním kotníkem (dynamické stabilizátory). Dále vazy mezi vnitřním kotníkem a kostí hlezennou (talem) a zevním kotníkem a hlezennou a patní kostí (talem a calcaneem).
Medicína má svou velkou přednost, že se neustále vyvíjí. Dynamika výzkumu nových léčebných metod je vysoká a navíc je postavena na pevných základech platných i několik stovek let. Proto obsahy jednotlivých témat léčebných metod např. v našem případě poranění kloubů se prakticky nedají vyčerpat. Naopak je velice dobré dříve uvedená témata znovu opakovat a doplňovat o nové poznatky. Já udělal velice dobré zkušenosti s léčbou poraněného ligamentosního aparátu (poranění vazů) hlezna. Anatomii nechci podrobněji připomínat. Jen obecně. Každý kloub má své statické stabilizátory. Tedy ty, které se výrazněji nedají posilovat ani tonizovat. Těmi jsou kloubní pouzdro, vazy a další. Dále kloub stabilizují dynamické stabilizátory. To jsou ty struktury, které se posilovat a tonizovat dají. Stabilita hlezna je zajištěna šlachami svalů, jdoucími za vnitřním i zevním kotníkem (dynamické stabilizátory). Dále vazy mezi vnitřním kotníkem a kostí hlezennou (talem) a zevním kotníkem a hlezennou a patní kostí (talem a calcaneem). Poranění posledně jmenovaných stabilizátorů je nejčastější. Proto je třeba pečlivě kloub vyšetřit. Zde hodně rozhoduje čas. Nestabilita vznikající po poranění vazů je v časné fázi vyšetřitelná pouze před vznikem otoku. Ochranný svalový spasmus a otok následně překryjí známky nestability kloubu. Tím se mnohdy udělá chyba při diagnostice. Nestabilní hlezno je pokládáno za stabilní a úplné přetržení vazů je pokládáno za částečné. To mohou zkreslit i tzv. držené snímky (při rtg vyšetření je hlezno držené asistentem v té poloze, kdy se projeví nedostatečnost vazů). Otok neumožní úplné rozevření kloubu a nález se stává falešně negativní. Pečlivá diagnostika je zásadní. Proto je třeba ji vyžadovat o požadovat. Prohlídka oteklého kloubu jen tak od stolu hraničí s odbornou způsobilostí vyšetřovatele. Jasnou diagnosu může potvrdit magnetická rezonance (u nás stále velice nedostupná). Pomocí je ultrazvuk. Máme tedy diagnosu poranění vazů hlezna. Co dále. Možností léčby jsou dvě. Konzervativní a operační. Obě mají výhody a nevýhody. Já v nedávné době jsem udělal dobrou zkušenost s operační léčbou, i když jsem byl vždy zastáncem spíš léčby konzervativní. Poranění je totiž vždy větší, než na první pohled vypadá. Nepřetrhnou se pouze vazy, ale např. i kloubní pouzdro. A i když se poraněné tkáně nikam daleko neodtáhnou, přeci jenom je jizva podstatně menší po operačním sešití než při hojení konzervativním. V poslední době byly publikovány nové zkušenosti s léčbou konzervativní. Několik experimentálních a klinických pracovišť se zaměřuje na studium reparace tkání a na možnosti zlepšení procesu samotného hojení. Využívá tzv. růstových faktorů, které jsou získávány z krve. Růstové faktory jsou bílkoviny krevní plazmy (krev se skládá z tekuté plasmy a pevných částic: např. krvinek). Tyto bílkoviny se klíčovým způsobem podílejí na tvorbu buněk mezenchymového původu. Tedy těch, které zjednodušeně řečeno jsou součástí vazu. Dalším způsobem urychlování léčby poranění vazů je aplikace kyseliny hyaluronové. To je látka, která tvoří hlavní část mimobuněčné složky chrupavky. Z experimentálních studií se ví, že také podporuje hojení např. poškozených vazů. Obě tyto metody jsou již aplikovány a užívají se. Jsou samozřejmě finančně nákladnější. Stále je však třeba zdůraznit, že sice léčení urychlí, ale v první fázi léčby, kdy je třeba rychle diagnostikovat, bojovat proti otoku, bolesti, se žádné urychlení nekoná. Já ani s jednou metodou zkušenosti nemám, ale samozřejmě jejich výsledky publikované v odborných časopisech jsou již určitou zárukou. Proto je třeba se obracet na pracoviště, kde tato zkušenost je a je třeba být aktivní i v kladení otázek týkajících se léčby a výsledků. Z další vlastní zkušenosti vím, že to stále ještě chybí a stále ještě hodně platí: „Když tomu nerozumím, tak co bych vyzvídal. Vždyť ať si doktoři dělají, co uznají.“ Jde pouze o zdraví. (U automobilu v servisu je tomu opačně, tam jde přeci o mnohem víc). Přeji všem pěkné vánoce a dobrý rok 2010.
Velké Meziříčí 23. 12. 2009 Petr Juda