Jednou z velice častých diagnos v ordinacích praktických i odborných lékařů zabývajících se pohybovým aparátem jsou bolesti v zádech. Bolesti v kříži jsou rovněž také jednou z nejčastějších příčin pracovní neschopnosti. Odpověď, proč tomu tak je, není rozhodně jednoduchá. Určitě má hlavní podíl velice různorodá etiologie (příčina a původ potíží). Původ bolestí v páteři může vycházet z páteře samotné, ale také se do ní mohou promítat různé potíže odjinud, nejčastěji z poruchy nitrobřišních orgánů. Bolesti v kříži jsou, co do četnosti podle světových statistik, hned na druhém místě za bolestmi hlavy. Proto se nevyhýbají ani sportovcům...

Jednou z velice častých diagnos v ordinacích praktických i odborných lékařů zabývajících se pohybovým aparátem jsou bolesti v zádech. Bolesti v kříži jsou rovněž také jednou z nejčastějších příčin pracovní neschopnosti. Odpověď, proč tomu tak je, není rozhodně jednoduchá. Určitě má hlavní podíl velice různorodá etiologie (příčina a původ potíží). Původ bolestí v páteři může vycházet z páteře samotné, ale také se do ní mohou promítat různé potíže odjinud, nejčastěji z poruchy nitrobřišních orgánů. Bolesti v kříži jsou, co do četnosti podle světových statistik, hned na druhém místě za bolestmi hlavy. Proto se nevyhýbají ani sportovcům. A navíc na bolestech v zádech má podíl také psychika nemocného. Známý a nedávno oceněný prezidentem republiky doc. Paedr. Pavel Kolář uvádí: „Velká část populace trpí nejrůznějšími obtížemi. Proč? Protože jsme jim „dali myšlenku nemoci“. Typické je to u bolestí zad. V době, kdy lidé podstupovali zubní zákroky či operace bez narkózy, přežili morovou epidemii či hladomor, by většinu dnešních případů bolestí zad považovali za nicotnou. Bolest se stává sociálním problémem tehdy, když ji společnost jako svůj problém akceptuje. Civilizace často sehrává nepříznivou roli v oblasti psychické složky bolesti“. (Skrytá cesta k vítězství, Kabošová, Jelínek, Guttenberg/Eminent Praha 2003 str.81-82). Tím se to vše komplikuje. Jak jsem již uvedl, příčina bolestí není jednotná a podílejí se na ní všechny struktury bederní páteře: kosti, meziobratlové ploténky (disky), klouby s chrupavkou a pouzdrem, vazy a svaly v okolí. Anatomický podklad bolestí je stejně pestrý, jako struktura a složitost biomechaniky páteře. Člověk je jediný tvor v přírodě, který používá trvale páteř ve svislé poloze. Tím se zásadně mění zatěžování vlastní páteře, speciálně předního sloupce tvořeného obratlovými těly a meziobratlovými disky a podélnými vazy.

Při chůzi po čtyřech je tento sloupec zatěžován na tah, kdežto ve vzpřímené poloze na tlak. Opačně je tomu i zadního sloupce páteře (tvořeného hlavně klouby). Tedy tlak se mění na tah.Na obr. 1 a 2 je znázorněno uspořádání jednotlivých obratů vč. fyziologických zakřivení. Kostní tkáň obratlového těla má strukturu jaká je třeba v patní kosti. V trámčině kosti jsou nervová vlákna, která se projevují při dráždění bolestí. Meziobratlová ploténka je speciální typ spojení kostí. Ve středu je polotekuté, rosolovité  jádro a kolem něho je pevný cirkulárně tvořený vaz. Meziobratlové klouby jsou tvořeny chrupavkou a uzavřeny kloubním pouzdrem a mohou být zdrojem typických bolestí jako každý jiný kloub. Samotná páteř je spojena ještě vazy (např. podélnými nebo mezi jednotlivými výběžky apod). Tyto vazy jsou zdrojem bolesti při různých mikrotraumatech nebo zánětech. Svalstvo páteře má dvě funkčně oddělitelné části. Posturální svalstvo, vývojově starší, tvoří z větší části svalový korzet a udržuje aktivně vzpřímenou polohu těla (např. vzpřimovače). Je řízeno mozečkem. Tedy tyto svaly jsou ovládány mimo naše vědomí, a proto je nejsme schopni při přetížení vypínat. Dochází ke křečím (spasmům), které jsou bolestivé. Svalová křeč vede k místní ischemii (omezení prokrvení a tedy i výživy svalu). V tomto místě vzniká jizva, která sval oslabí a snižuje jeho výkon. Tím se sval dostává snadněji do křeče. Uzavírá se bludný kruh vedoucí k chronickým (dlouhodobým) bolestem v některé, zpravidla nejvíc staticky zatížené oblasti páteře. Vznik svalových křečí způsobuje nejčastěji nepravidelné přetěžování. Obr. 3 a 4 znázorňují vztah posturálního svalstva k obratli na příčném řezu a jeho uspořádání v rámci celé páteře. Ostatní svalstvo (fazické, vývojově mladší) je v přímé závislosti na konstituci jedince. Tento typ svalů (např. břišní svaly) není postižen zkracováním a spasmy, ale naopak ochablostí a „vytaháním“ a tím vznikají svalové dysbalance, který začarovaný kruh ještě více prohlubují. Za normálních poměrů je tonus svalů na protilehlých stranách kloubů i vlastní páteře (např. vzpřimovače x břišní svalstvo) v určité rovnováze. Principem dysbalance je to, že jedna svalová skupina získá převahu. Ochablost břišních svalů proti spasmům vzpřimovačům je jedna z nejčastějších svalových dysbalancí a příčinou bolestí v kříži. O dysbalacích a dalších příčinách bolestí zad příště.

Velké Meziříčí, 22.1.2008                              Petr Juda